Výstava, která propojuje sklo, fotografii na pomezí snu a skutečnosti i užité umění

Vitrum Vivum. Tak se jmenuje inovativní sklářská technologie značky SIN, která již 21. listopadu 2024, otevře v prostorách karlínské Hauch Gallery výstavu Objects of Desire. Kurátorem se stal Rony Plesl, jehož díla budou samozřejmě k vidění, a dokonce se zde, jako vůbec poprvé, představí jeho šestiramenný lustr. Výstava je koncipována jako surrealistický pokoj inspirovaný přístupem Jana Švankmajera. V něm má dojít k vrcholnému propojení zdánlivě nesourodých děl, aby dostala nečekané souvislosti. Půjde tak o netradiční pohled na užité umění v interiéru, jenž posouvá hranice mezi funkcí a uměleckou formou. Vyjímají se tu však i exponáty od nejznámějších jmen současného českého umění, jakými jsou Jiří Černický, Ondrash & Kasparek, Krištof Kintera, Laura Limbourg či Paulina Skavová. A jak už naznačuje samotný název expozice, menší užitné předměty se snoubí s monumentálními plastikami a tvoří intimní krajinu touhy. „Surrealismus je jediná skutečná pravda,“ říkával Jan Švankmajer, jehož životní filozofii Rony Plesl s pomocí Tomáše Kučery, architekta výstavy, přetavil ve zcela novou estetiku uměleckého designu interiérů.

Významnou část výstavy tvoří unikátní fotografie Benedikta Renče. Díla, která dosud nikde nebyla k vidění, zobrazují autorské pojetí reality skrze skleněnou čočku fotoaparátu a vytváří cosi na pomezí skutečnosti a snu — o někom, kdo třeba vůbec neexistuje. Právě Benedikta Renče jsme pro vás v krátkosti vyzpovídali:

Není podle mě umělce, který by do společné výstavy s takovými jmény nešel. Pro mě je to obrovská čest. Z mého pohledu jde o netradiční výstavu o skle a hlavně je to netradiční prezentace. Rony Plesl, který je kurátorem, vytvořil imaginární byt, který zaplnil vším, co byste doma jako sběratelé umění měli mít. Snaží se tak ukázat, jak by se s uměním doma mohlo zacházet. 

Tím, že se celá výstava týká skla a prací se sklem, jsem chtěl do daného tématu "zapadnout“. Miluju módní a portrétní fotografii a ani zde jsem nechtěl odbočovat. Takže jsem připravil sérii portrétů, focenou přes mnoho různých skleněných objektů. Vše je skutečnost, nic nebylo doděláváno v postprodukci.

Každý z umělců má odlišný styl, tvar, barvu... Chtěl jsem, aby fotografie ladily ke zbytku výstavy. Vybíral jsem z mnoha variant tak, aby to nerušilo. Od začátku jsme s Ronym měli jasnou vizi, jak má celá výstava vypadat, a tak byl výběr jasný.

Vše je o snu. Snové vidění dívky. Jsou to mlhavé vize těsně před probuzením. Žena představuje ústřední motiv, ale je to často jen sen, který se rozplyne. Často se mi děje, že něco vidím ve snu — a i když už pak vše zmizí a já se vzbudím, výjev si pamatuju i po několik let.

Určitě. Módní fotografii miluju. Věnuju se jí od svých šestnácti let — a vlastně to byl důvod, proč jsem začal fotit. Volná tvorba ale nabízí širší záběr. Nejste limitováni oblečením, značkou, časopisem... Takže moje volná tvorba se často velmi liší od té „komerční“. 

Každé dílo je umělecká věc. Módní fotka je často braná jako ne příliš „dostačující“ odnož fotografie. Ale za mě je to skoro naopak. Znám mnoho módních fotografů, jejichž výstavy mě baví daleko víc než cokoliv jiného. Základem je přistupovat k módě jako k umění, potom vše zapadá a dává smysl.

Za mě obrovská. Ale malíř vám řekne, že obrazy jsou víc umění. Stejně tak jako sochař a další. Každý dnes něco fotí, i když třeba jen mobilem. Ale je velký rozdíl mezi „fotkou“  a „fotkou“. Fotografie jako výrazový prostředek je pro mě to, proč jsem vůbec začal fotografova a proč nikdy nepřestanu. Takže kvalitní, dobře zarámovaná fotografie je pro mě TOP.

Tohle je těžká otázka, protože každý z autorů je jiný a jedinečný. To, co se mě právě na této výstavě líbí je, že i když se každý věnuje něčemu jinému, tak celá výstava funguje jako celek a naprosto podtrhuje kvalitu a snahu SIN Studio Gallery.