Vítěz Trophée 2024 Honza Kořínek: Doufám, že americký melír už se nevrátí

Kateřina Špičáková31. 1. 2025

Jeho talent okouzluje na pražských Vinohradech stejně jako v Paříži. Český kadeřník Honza Kořínek loni na podzim zvítězil v rámci celosvětové kadeřnické soutěže Trophée HCF 2024 v kategorii výčes/drdol/účes. Co mu účast v mezinárodním klání dala, jaké aktuální vlasové trendy ho nejvíc baví a v čem považuje svou práci za náročnou?

Foto: Obsession by Honza Kořínek/ Hair studio Hoza Kořínek

Honza Kořínek

Čím vás z profesního hlediska nejvíce obohatila účast v soutěži Trophée Haute Coiffure Française 2024?

Asi největším zážitkem bylo vidět spoustu inspirativních lidí a vlasových trendů z různých koutů světa, a to přímo v den, kdy se vyhlašovaly výsledky soutěže. Když vyhrajete takovou soutěž, dodá vám to chuť do další tvorby a kadeřnické práce, vrátí se vám, co jste do toho investovali, a taky získáte trochu sebevědomí. A tak už se zase chystám na další.

Prozradíte, o jakou soutěž půjde?

Rád bych se letos zúčastnil minimálně soutěže Kadeřník roku. Už pomalu dávám dohromady inspirace, přemýšlím o týmu a o tom, jak to celé pojmu.

Máte nějaký profesní cíl, kterého chcete dosáhnout? Anebo už jste tam, kde toužíte být?

Víte, je to tak jako v životě. Mění se to a vyvíjí. Když mi bylo třicet a otevíral jsem svůj první salon, měl jsem úplně jiné mety a vize. Představoval jsem si plno spokojených kolegů, zákazníků, velký a plně vytížený salon. Postupem času ale zjistíte, že to tak úplně nefunguje a že přicházejí různé komplikace. Že ani sedmdesát tisíc hrubého, placené dovolené a třeba volno o Vánocích neudělají všechny vaše zaměstnance šťastné a spokojené. Že se prostě nedá zavděčit všem. A tak jsem musel postupně své plány změnit. Teď jsem spokojený s tím, jak to je. V kadeřnictví mám malý tým, rodinnou atmosféru, což mi vlastně vyhovuje mnohem víc než provozovat dvě, tři nebo pět poboček. Komornější prostředí mi sedí nejvíc. A abych byl upřímný – není to vždy ideální, ale teď je to fajn. Snažím se najít rovnováhu mezi prací a soukromým životem. Troufám si říct, že se mi to začíná dařit.

Je provozování a vedení salonu opravdu tak náročné?

Je! Fakt, a to vám říkám velmi otevřeně. Asi největší frustrace pramení z toho, že je to pořád dokola – pořád dokola sháníte nové lidi, učíte je, oni chvíli zůstanou, a pak odejdou. Třeba loni jsem investoval čas a peníze do začínající kolegyně po škole. Vydržela snad rok. Odešla, protože její teta zrovna potřebovala pomoc ve svém kadeřnictví. Smůla, ale stane se. Jenže pak se dozvíte, že u tety ta dotyčná nevydržela ani tři měsíce a šla pracovat do prodejny k telefonnímu operátorovi. Mohl bych mluvit také o přehnaném sebevědomí mladé generace nebo o panických atakách mladých kolegyň, které několikrát v měsíci hodinu před nástupem na směnu plnou zákaznic zavolají, že „to nedají“. A já si říkám: „Proč se to děje a kdy to skončí?“ Odpověď nemám. Jen mě vždy trochu utěší, když slyšíte, že i v jiných salonech je to podobné nebo stejné.

Říkáte, že milujete česání, že účesy jsou vaše vášeň. Proč vás právě tato část vaší práce tolik baví?

Protože je to něco jiného než běžná, klasická kadeřnická práce v salonu, kterou mám samozřejmě taky moc rád. Tvořit účesy je ale něco jako tvořit umělecká díla. Málokdy se vám podaří vykouzlit jeden účes dvakrát úplně stejně. Práce s vlasy, s jejich strukturou, s tvarem, plus spolupráce s klientkou na výsledném vzhledu – to je něco, co si na tom užívám. Prostě se můžete vyřádit trochu jinak než jen barvením a stříháním.

A co vás inspirovalo při vytváření Obsession, vítězné účesové kolekce z Trophée 2024?

Asi největší inspirací pro mě bylo vytvořit něco, co bude velké pro mě nebo ode mě neočekávané. Něco, co bude mít hloubku, co si bude hrát se světlem a tmou. Věděl jsem, že chci, aby to bylo černobílé, provokativní. Zároveň jsem chtěl vytvořit účesy, které by se daly v upravené verzi i běžně nosit. Nejsou to avantgardní kreace plné extrémů, jsou to účesy, které reprezentují mou běžnou práci, za což jsem vděčný.

1 / 4

Obsession by Honza Kořínek

Foto: Hair studio Hoza Kořínek

Proč jste se vlastně stal kadeřníkem, co vás k této profesi přivedlo?

Na tuto otázku odpovídám velmi rád, protože si u toho vždy vzpomenu na svoji maminku, která mě k profesi kadeřníka přivedla. V patnácti letech, když si vybíráte, co budete dělat, jsem totiž zdaleka netušil, kterým směrem se vydat. Myslel jsem si, že moje cesta povede spíš směrem sociálních služeb, protože vztah k lidem a péče o druhé jsou pro mě důležité. Moje maminka ale rozhodla, jako správná hlava rodiny, že ze mě bude kadeřník. A hned v prvním ročníku jsem této profesi propadl a začal ji milovat. Každou volnou chvíli jsem trávil na praxích a už jako student jsem chodil na neplacené stáže do kadeřnictví. To mě velmi posunulo. A všechny ženy v naší domácnosti a ze širokého okolí si ke mně sedaly na křeslo, takže od šestnácti let jsem už naplno pracoval s vlasy.

Dočetla jsem se, že pokud někdy kadeřnické řemeslo opustíte, stanete se bytovým designérem. Proč zrovna tím? A je podle vás něco, co tyto dvě profese spojuje?

Myslím si, že ano. I když se to možná na první pohled nezdá, obě profese pracují s krásou a snaží se udělat prostor nebo člověka hezčími. Tvorba, změna, proměna – to jsou atributy, které podle mě obě profese propojují. Možná je to i práce s texturami, vzory, barvami. My kadeřníci pracujeme s barvami vlasů – řešíme, jakou barvu bude mít klientka na hlavě, aby jí slušela, aby barva podtrhla to, co klientce prospívá, a naopak zamaskovala to, co nechce, aby bylo vidět. A podobně je to i s bytovým designem. Sám se rád obklopuji hezkými a designovými věcmi. Můj vkus se vyvíjel a vyvíjí – dříve jsem měl rád pestrobarevné interiéry plné předmětů. Teď směřuji spíš k jednoduchosti, klidnějším a přírodnějším tónům, kvalitnímu designu a věcem s trvalou hodnotou. Dovedu si představit, že bych se takovou cestou mohl vydat.

Je něco, co na své současné profesi považujete za náročné?

Já osobně ji považuji například za fyzicky náročnou. Při práci hodiny stojíte v podstatě na místě, ohýbáte se, zvedáte ruce a namáháte je. Zároveň je to práce náročná i psychicky, protože, jak všichni víme, kadeřníci často bývají určitými zpovědníky nebo, jak říkáme, amatérskými psychology. Musíte být empatičtí, umět naslouchat a někdy je těžké si ty příběhy klientek nebrat moc osobně. Ideální je nechat je všechny v práci, nenosit si je domů, což se ne vždy úplně podaří. Když jde o radostné a zábavné příběhy, je to samozřejmě fajn. Často ale slýcháváme smutné věci, třeba že klientce odešel někdo blízký, že ji podvedl partner nebo že ji čeká rozvod a ona neví, co dál. Ke svým klientkám chovám blízký vztah a je mi líto, když jejich život neplyne podle jejich představ. Kromě toho všeho k naší práci v posledních letech patří i náročnost spojená s neustálým vzděláváním. Doba je rychlá, trendy se mění, takže nemůžete pracovat stejně, jako byste pracovali před dvaceti lety. Dnes už vlastně nemůžete pomalu pracovat ani jako přede dvěma lety, protože požadavky a technologie jdou dopředu neuvěřitelně rychle.

Které z účesových a vlasových trendů pro rok 2025 vás nejvíc baví?

Přijde mi, že trendů je každý rok víc a víc. Dříve byly třeba dva až tři jasně definované trendy na sezonu, dnes už jich existuje nespočet. Asi to vyžaduje i rozmanitost ve společnosti. Možná je to ale také tím, že trendy jako takové trochu ustupují a prostor dostává individuální styl. A pak je tak trochu všechno trend. Letos se ale moc těším na návrat hezkých, lesklých, tmavých, pevných a přírodních barev. Zároveň mě baví návrat různých podob mikáda, osobně ho mám velmi rád. V kombinaci s hezkými hnědými nebo moka odstíny to bude jeden z mých nejoblíbenějších trendů.

Je nějaká historická účesová éra, kterou máte rád?

(smích) To je trošku záludná otázka, nad kterou jsem se nikdy moc nezamýšlel, takže jste mě překvapila, ale zároveň potěšila. Asi je to baroko. Používaly se různé paruky, poloparuky, příčesy, tvořily se precizní drdoly. Bylo to období, kdy se účesy hodně zdobily pomocí stuh, šperků, perel nebo třeba per. Za těmi účesy se skrývalo hodně práce, času a preciznosti.

A naopak, vybavíte si nějaký vlasový či účesový trend z uplynulých dekád, na který nerad vzpomínáte?

Doufám a pevně věřím, že už se nikdy nevrátí americké melíry. Centimetr a půl až dva široké, světlé, tmavé nebo barevné pruhy, které působí jako přechod pro chodce. To je pro mě peklo, které by mělo zůstat minulostí. Nedovedu si představit, že bych něco takového tvořil. Doufám, že to už nikdy ani neuvidím.

Co si myslíte o hairfluencerech?

Sociální sítě jsou bezesporu součástí našich životů, takže určitě i kadeřníci mají být influencery a mají ovlivňovat na sociálních sítích a obecně ve veřejném prostoru. Pro mě osobně, i když na našem pracovním Instagramu máme téměř čtrnáct tisíc sledujících, je pořád zajímavější a důležitější práce přímo v salonu než na sociálních sítích. V hairfluencerství se teprve rozkoukávám a snažím se v něm najít vlastní prostor a cestu. Sleduji kolegy, kteří představují různé trendy a svoji práci, a nechávám se jimi inspirovat, dokonce se někdy stane, že si na jejich doporučení objednám nový produkt, takže i já se nechám čas od času ovlivnit.

Foto: Obsession by Honza Kořínek / Hair studio Hoza Kořínek

Honza Kořínek

Před pár lety se začaly objevovat salony pracující výhradně s přírodní vlasovou kosmetikou. Jaký je váš postoj k ní?

Myslím, že přírodní vlasová kosmetika má v našem oboru určité místo. Je spousta klientek, které mají rády přírodní produkty, ale za mě platí: všeho s mírou. Snažím se v tom najít kompromis – nebráním se úplně přírodní kosmetice, ale zatím jsem nenašel takovou, která by byla natolik kvalitní, aby nahradila tu, na kterou jsem zvyklý. Chápu záměr, ale přírodní kosmetice jsem úplně nepropadl. Několik značek jsme v salonu zkoušeli a nebylo to špatné, nicméně mně to tolik nevyhovuje. Myslím si, že pokud máme v moderní době možnosti, měli bychom je využívat. Nevidím důvod, proč, s nadsázkou řečeno, zesvětlovat vlasy cibulí a nějakým odvarem, když mám možnost použít profesionální produkty, které, když se s nimi dobře pracuje, jsou k vlasům velmi šetrné.

Existuje nějaký obecně rozšířený mýtus spojený s péčí o vlasy, který většina z nás následuje, ale vlasům ve skutečnosti škodí?

Já na mýty a pověry moc nejsem, takže jich moc neznám. Ale s oblibou říkám, že jídlo patří na talíř, do pusy a do žaludku, ne na vlasy. To znamená: vejce si udělejte ke snídani, colu si nalijte do sklenice a olej do salátu, ale nedávejte si je do vlasů. To je moje vnitřní mantra – to, co je k jídlu, na hlavu nepatří.

A existuje nějaký mýtus, týkající se přímo kadeřníků a kadeřnic, který vás štve?

Přijde mi, že někteří lidé si myslí, že kadeřníci jsou hloupí, nevzdělaní a že kadeřnická škola je jen taková z nouze ctnost a odpad pro ty, co se jinam nedostali. To mě mrzí, možná i uráží, protože tak to rozhodně není. Nebo ne vždycky. Šikovní a úspěšní kadeřníci nejsou amatéři, kteří by neznali svoji profesi a hodnotu. Také mi v poslední době vadí trochu přístup nebo pravidlo, že když si klient platí za návštěvu salonu, může si k vám dovolit cokoliv. Stejně jako si klient vybírá, kam půjde, i kadeřník má právo rozhodnout, jestli klienta přijme a za jakých podmínek.

Vogue

Doporučuje

Trendy

Krátké ofiny, punk, volné vlny, obrovské mašle: Trendy vlasy podle přehlídek haute couture

Cindy Kerberová31. 1. 2025

Beauty talk

Pavlína Pořízková se vrací do Estée Lauder a má k tomu dobrý důvod: Nebudu dělat nic, co je označené jako anti-aging

Jessica Diner30. 1. 2025

Vogue Leaders

Formovat lepší budoucnost: Představujeme přední osobnosti vzdělávání a mentoringu v Česku

Kateřina Špičáková27. 1. 2025