Zlaté hrdinky: Československé olympijské vítězky, které inspirují dodnes

Letní olympijské hry v Paříži začínají 26. července a české sportovkyně a sportovci tu dostanou šanci ukázat, co v nich je. Naše národní historie zná spoustu olympijských vítězů – a především vítězek. Ve fotogalerii na konci článku si můžete prohlédnout české a slovenské zlaté olympioničky, jejichž úspěchy řada z nás prožívala spolu s nimi i relativně nedávno. Připomeňte si ale také ty, které v medailových kláních bojovaly i navzdory dobovým překážkám či nepřízním osudu. Bylo to v éře, kdy do vrcholového sportu výrazně promlouvala politika a ony vítězily často k nelibosti komunistických funkcionářů.

Olga Šilhánová, Zdeňka Honsová, Miloslava Misáková, Věra Růžičková, Božena Srncová, Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská a Marie Kovářová. Tak zní jména československých sportovních gymnastek, které i přes počáteční nezdary na letních olympijských hrách v Londýně roku 1948 nakonec vybojovaly zlato. Bylo to ale smutné vítězství: Jedna z nich, Eliška Misáková, těsně před začátkem OH onemocněla tehdy neléčitelnou dětskou obrnou a při olympijském klání ji musela nahradit Věra Růžičková. Misáková zemřela krátce poté, co její kamarádky a kolegyně z týmu získaly medaile. Při slavnostním vyhlášení vítězů byla na její počest československá vlajka olemována černou stuhou.

Talentovaná oštěpařka, dvojnásobná mistryně Evropy, později trenérka, polovina jednoho z nejslavnějších sportovních párů historie a samozřejmě olympijská vítězka Dana Zátopková získala zlatou medaili v hodu oštěpem v Helsinkách v roce 1952 a na OH v Římě o osm let později dosáhla na stříbro. Zátopková se vlastní sportovní kariéře urputně věnovala, i když měla plné ruce práce s podporou a motivací svého manžela Emila, který ji nakonec historicky poněkud zastínil. Její úspěchy to ale samozřejmě nijak nesnižuje – naopak.

Diskařka Olga Fikotová je někdy uváděna jako československá atletka, jindy jako americká atletka českého původu. Účastnila se celkem pěti olympijských her, z toho na čtyřech soutěžila pod vlajkou Spojených států. Na LOH v Melbourne roku 1956 nejenže získala zlato pro ČSSR, ale také se postarala o nový olympijský rekord. Zároveň se tam však seznámila se svým budoucím manželem, americkým kladivářem Haroldem Connollym. Ačkoliv tehdejší funkcionáři se snažili zamilovanému páru ve svazku všemožně zabránit, nakonec se Olga a Harold vzali a odstěhovali se do Bostonu. Fikotová se tak dostala na černou listinu a bylo jí znemožněno reprezentovat rodnou zem. V roce 1960 přijala americké občanství a od té doby se OH účastnila v barvách USA.

Jedna z nejvýznamnějších osobností české sportovní gymnastiky Eva Bosáková jako jedna z prvních zaváděla do svých volných sestav akrobatické a taneční prvky. Dvakrát se stala mistryní světa a čtyřikrát bodovala na olympijských hrách. Největšího úspěchu dosáhla na letních olympijských hrách v Římě roku 1960, kde získala zlato na kladině, a stala se tak jedinou závodnicí, která narušila jinak stoprocentní medailový zisk reprezentantek Sovětského svazu. 

Československá skokanka do vody bodovala na letních olympijských hrách v Mexiku roku 1968, kde získala zlato ve skoku z deseti metrů. Bylo jí tehdy teprve šestnáct let, a stala se tak vůbec nejmladší účastnicí olympiády. Nyní žije v Kanadě, kam emigrovala po hrách v Mnichově 1972, kde získala medaili stříbrnou. Když opustila ČSSR, komunistický režim ji prohlásil za mrtvou, a dokonce jí nechal postavit falešný hrob na Olšanských hřbitovech, jehož filmová nahrávka byla promítána v kinech v Československém filmovém týdeníku coby důkaz o její smrti.

Nejprve baletka, poté gymnastka, pak volejbalistka a nakonec skokanka do výšky, která na letních olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 jako jediná z československých reprezentantek překonala 182 centimetry, a tak v pouhých osmnácti letech získala zlatou medaili. Miloslava Rezková se ve své kategorii o rok později stala také mistryní Evropy, její osobní rekord ve skoku do výšky činil 187 centimetrů.

Vůbec nejproslulejší československá olympionička, sportovní gymnastka a rekordmanka získala olympijské stříbro čtyřikrát, zlato sedmkrát – tři medaile na LOH v Tokiu 1964, čtyři na LOH v Mexiku 1968, a vydobyla si tak přezdívku Zlatá Věra. Šedesátý osmý rok byl v životě Čáslavské zlomový z mnoha důvodů: Na těchto olympijských hrách se jednak vdala za běžce Josefa Odložila, jednak zde ukončila svou sportovní kariéru. Během slavnostního ceremoniálu předávání medailí protestovala proti okupaci Československa tím, že na stupních vítězů po boku sovětské závodnice během sovětské hymny odvrátila hlavu od soupeřky. V témže roce byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa a vstoupila do politického života podpisem petice Dva tisíce slov.