Ahoj, léto! Vogue tipy, jak si užít poslední letní dny v Praze

Pojďte se s námi projít Prahou pomalu končícího léta a nenechte se odradit případným deštěm nebo dusnem. Na naší trase nechybí umění, dobrá káva ani fauna a flóra. Je přitom jen na vás, jestli si střihnete okruh z Malé Strany přes Hrad až na Nové Město do botanické zahrady po svých, nebo se svezete MHD. My každopádně doporučujeme to první. Hlavním naším cílem je totiž nasát atmosféru tohoto magického města!

Kunsthalle je především výstavní prostor, ale co když zrovna nemáte náladu a potřebné soustředění k tomu, abyste se ponořili až po uši do umění? V tom případě Kunsthalle poskytuje i další vyžití: Ve vedrech nebo za deště se můžete schovat ve zdejší kavárně s teráskou, ze které se naskýtá perfektní výhled na výpravy scházející z Pražského hradu. A co víc, v Kunsthalle při vstupu budete mít rázem pocit „jiného města“. Foyer s pokladnou a giftshopem plným knih a nejrůznějších uměleckých memorabilií působí opravdu „nepražsky“, spíš jako taková malá tichá letištní hala plná zajímavostí, které musíte prozkoumat. Za druhé, což bych ráda zdůraznila, funguje tu klimatizace a hlavně klid. No, a za třetí, poslechněte si sekci „I Don’t Think So, Honey“ podcastu Las Culturistas s komičkou Taylor Tomlinson, která s humorem popisuje, proč nikdy v muzeu nevynechá právě návštěvu giftshopu. TLDR: Jak jinak se dozvíte, co rozhodně na výstavě nepřeskočit, než tak, že si prohlédnete, jaká díla se dostala na pohledy a magnetky? Když vystoupáte do prvního patra, objevíte příjemnou moderní kavárnu, kde na vás nebudou šetřit. Ledové latte (včetně toho s rostlinným mlékem) tady servírují v objemných skleněných lahvičkách, takže ho můžete usrkávat, jak dlouho jen budete chtít. A když už tu budete a káva vás postaví na nohy, abyste vzápětí dostali chuť na výstavu, zajděte si na Exposures. Je to retrospektiva opomíjené fotografky Bauhausu Lucie Moholy, která potrvá až do 28. října 2024.

Z Kunsthalle stačí jen přejít silnici a vydat se po nenápadné cestičce, která stoupá podél hlavní silnice. Úzké kovové lávky střídá přemostění z dřevěných prken, které vás nasměruje rovnou do Jeleního příkopu. Klid, cesta stoupá pozvolna, takže můžete pozorovat tramvaje, které vyjíždí z Malostranské, či naopak sjíždějí zpět dolů od Bílkovy vily. Velmi působivý sám o sobě je i věčně zelený břečťan, který bude vaše kroky lemovat. Jelení příkop představuje místo, kde si lze užít přirozený stín i romantickou procházku v dešti. Najdete tu nepřehlédnutelné monolitické sochy z roku 1992 od Kurta Gebauera, ocenit můžete architektonické řešení tunelu od Josefa Pleskota z roku 2002, a když je hezky, můžete si číst na louce nebo na lavičce knížku (podobně jako ve Stromovce, ale bez davů kolem). A také si můžete zkusit představit rok 1998, kdy se zde konal festival elektronické taneční hudby. Jelení příkop je zkrátka plný nostalgie.

Pokud vyjdete z Jeleního příkopu vstupem v ulici U Brusnice, máte to jen pár kroků na Hradčanské náměstí, kde je nejen hlavní vstup do Pražského hradu, dechberoucí výhled na město a vynikající restaurace Kuchyň, ale také Schwarzenberský palác, který spadá do objektů Národní galerie. Najdete tu stálou expozici Staří mistři, ale aktuálně tu probíhá také výstava koček, respektive koček v grafice 16. až 18. století. Dobrá kočka i ta proradná vás provede drobnými, ale do nejmenších detailů precizními grafickými dílky od známého leptu Václava Hollara Dobrá kočka, která nemlsá až po obraz Blázen s kočkou mistra vlámského baroka Jacoba Jordaense. Zdejší grafický kabinet, který výstavu hostí, není velký, a tak výstavu rozhodně můžeme doporučit i těm, kdo se necítí na to bloumat v rozsáhlých expozicích anebo skupinám s dětmi. Expozici jednoduše zhltne každý, kdo miluje kočky. Tyhle šelmy se vyskytují hojně v umění nejen jako alegorie nejrůznějších symbolických a mravoučných významů, ale bývají také součástí satiry nebo výjevů z každodennosti. Kočky byly skvělé náměty pro ukázku grafické zdatnosti umělců: Kočičí kožíšky a výrazy totiž rozhodně není snadné zachytit. Výstava trvá do 29. září 2024.

Nerudova ulice může být pro leckoho nepřehlednou směsí turistických pastí, prapodivných CBD shopů a obchodů s hodně bizarními suvenýry. Jistě, jsou tu i starousedlická místa, jako je restaurace U kocoura, ale mnoho jich nezůstalo. Jednou z novinek, která ovšem ten tak trochu starousedlický ráz Malé Strany zkouší zachovat, je kavárna Kafe & Hrnky. Stačí sejít do rozlehlého vnitrobloku, který působí jako Trnkova tajemná zahrada: nonšalantní zahradní nábytek, poctivá keramika z Maříže, stín stromů, oprýskaná fasáda, okenice plné rozkvetlých muškátů. Místo, kde vám naservírují ledové shakerato ve skleničce na vysoké nožce jako vzpomínku na dovolenou na Jadranu. V prvním patře pak sídlí keramický ateliér, kam se lze objednat a vlastnoručně si tu namalovat hrneček nebo si alespoň pořídit některý z těch, co vyrobily místní malířky. Půjde o suvenýr, který má duši a hlavně tradici, jedná se totiž o původní mařížskou keramiku. Ideální na odpoledne s dětmi nebo s přáteli!

Už jen do 1. 9. 2024 máte šanci navštívit 85. výstavu exotického ptactva, a to dokonce na vůbec nejlepším místě, kde si takovou výstavu lze jen představit: v botanické zahradě. Ta na pražském Albertově v ulici Na slupi je vůbec skvělé místo k návštěvě. Subtropické klima skleníků připomíná počasí, které panuje poslední týdny ve městě: dusno, vlhko s jemným deštěm, který poskytují roztodivným rostlinám mlhovače. Zdejší džungle vás ale osvěží a zavede do světa obřích leknínů, kaktusů i roztodivných orchidejí. Výstava papoušků, kteří vás křikem uvítají už při vstupu, se letos zaměřuje na tzv. perly Austrálie: pestrobarevné zebřičky, amady a amadiny. Ale nechybí ani kakaduové, klasické andulky nebo uřvané ary. Můžeme vám garantovat, že některé barevné kombinace peří, kterými se tamní papoušci pyšní, předčí vaše nejdivočejší módní fantazie. Příroda je skutečně ta nejlepší módní návrhářka!

Jak moc znáte historii českých a slovenských Romů? A co třeba těch finských? Právě tohle pravděpodobně bílé místo vám pomůže trošku zaplnit výstava, která běží jen do 1. září v Novoměstské radnici s názvem: Těžká krajka / Tradiční díla a životní příběhy romských žen z Finska. Potulní romští obchodníci s krajkami byli součástí života finských trhů, vesnických slavností, nádražních hal a továrních měst až do konce minulého století. Se společenskými otřesy po druhé světové válce přišli romští muži o koně a s nimi i o tradiční profese, ženy však svou zručnou krajkařinou dokázaly uživit celou velkou rodinu. Obchodníci s krajkami však nebyli vždy vítáni. Na výstavě uvidíte kromě historické krajky shromážděné textilní výtvarnicí Helenou Grönfors i krajky z vlastních sbírek. Muzejní pedagožka Grönfors celou expozici připravila spolu s filmovou režisérkou Katariinou Lillqvist a kromě krajky nebo historických fotografií uvidíte i animace a dokumenty o Romech ve Finsku. Velmi poučné!