Cesta do Marrákeše: Yves Saint Laurent, jeho srdcová vila a zahrada Majorelle

Okouzlení pohádkovou atmosférou však netrvá věčně — všudypřítomní naháněči i makakové vám totiž začnou nevyhnutelně lézt na nervy. A právě v tu chvíli nastává nejlepší okamžik, kdy se odsud ztratit a začít objevovat další krásy této orientální země.

„Yves Saint Laurent? Toho neznám,“ utře si ruce od omastku muž zahalený v tradiční dželabě. „To byl slavný módní návrhář,“ přeruším jej dříve, než začne listovat v útrobách své paměti a vzpomínat na všechny vzdálené známé. „Jo tak. Hadříky prodávají za hradbami. Zkus se zeptat tam...“

Opouštím tedy staré město a procházím branou Bab Doukkala, za níž se vyvalí hustý kouř. Šafrán, koriandr a mladé jehněčí udušené v tažínu bezpečně rozeznávám na sliznicích svých štípajících očí. „Potřebujete brýle, pane?“ nabízí mi řešení trhovec, jakmile kouřová clona opadne. „Originál Ray Bam.“

„Ne, díky. Potřeboval bych najít majorellskou zahradu,“ rozhodím bezradně rukama. „Jardin Majorelle? Ty jít rovně a na druhé křižovatce doprava,“ odvětí muž.

Vilu s ateliérem a rozlehlou zahradou původně vyprojektoval a pro sebe vystavěl ve své době nepříliš známý francouzský malíř Jacques Majorelle. YSL dům pak koupil v roce 1980 a spravoval společně se svým partnerem Pierrem Bergé (s ním také v roce 1961 založil v Paříži první módní dům pod svojí značkou, pozn. redakce).

Na vile vás jako první upoutá temný, a přece zářící odstín modré barvy, který se však nepodobá moři, obloze, ani pomněnce. Na klidný, a přitom znepokojivý tón kobaltové modři jednoduše nejde zapomenout. Navíc nese příjmení svého autora, le bleu Majorelle. 

Ostrá citronová, svěže jablečná, vyprahle antuková. Právě zdejší barvy tolik fascinovaly pařížskou šedí deprivovaného návrháře, že zde, v Marrákeši, našel návrhář svůj druhý domov. A časem se zdejší prostředí začalo odrážet i v jeho módní tvorbě — přetavil do ní nejen tradiční oděv — dželabu, ale i kaftany či tarbouche. Modrá vila se zahradou, osázená téměř až halucinogenními kaktusy, mu  nakonec učarovala natolik, že v ní byl po své smrti obřadně rozprášen. To se psal rok 2008.

Střešní restaurant Nomad na Place des Epices nabízí výhled na tržiště i moderní interpretaci tradiční kuchyně.  Když se ocitnete na náměstí Djemaa el-Fna, mohu vám doporučit jídelny, které navštěvují místní, i speciálně uzpůsobené stánky se šneky. Pochutnáte si.

V tradičním rijádu, kterých v uličkách za náměstím Djemaa el-Fna objevíte nespočet. Luxusní ubytování nabízí La Mamounia Palace — ta se, mimochodem, pravidelně umísťuje na předních příčkách žebříčků top hotelů světa.

Muzeum YSL. Nachází se jen pár kroků od slavných zahrad.

Na trzích ve starém městě můžete vybrat originální, levné a řemeslně skvěle zpracované kožené brašny. Nenechte si nějaký kousek ujít.