Jedna cesta, tisíc zážitků

Na Šumavu, konkrétně do jejích hvozdů ukrytých hluboko mezi Strakonicemi a Sušicí, je třeba se připravit, protože nic jiného než divoká příroda nás zde nečeká. Cesta i se zastávkami nás vyjde na necelé tři hodiny. Vyrážíme časně z rána a jsme čtyři dospělí. To se automaticky rovná více kufrů a jiných zavazadel, protože i když je léto, v těchto končinách si vždy odečtěte aspoň pět stupňů (Šumavští vědí). Pojedeme novým modelem od Defenderu Urban Pack, jak už název napovídá, je určený spíš do města, ovšem na funkčnosti mu to neubírá, naopak, jeho exteriér je uhlazenější, ale zároveň má všechny benefity auta na náročné cesty.

Prvním krokem je bezpečně uložit zavazadla a ano, trochu neplánovaně se převáží i sportovní dětský kočár (bez dítěte). Tady bychom vyzvedli první pozitivum vozu. Vzadu u kufru je leštěná ochranná lišta, tudíž, ať už do něj dáváte svá zavazadla vy anebo vaše děti, kufr se neodře. Prostor je obrovský, ale s tím se u Defenderu dalo tak trochu počítat, a tak se ještě po cestě stavíme na Farmářských trzích pro něco dobrého a ještě čtyři cold brew s sebou. Defender počítá i se čtyřmi spoty pro kávu všech velikostí a díky jeho prostoru, kterého je i uvnitř dostatek, přemýšlíme, co jsme si ještě mohli s sebou koupit. No radši nemyslet.

Cesta uběhla rychle, my plánovaně sjíždíme z pohodlí silnice na cesty a čekáme, jak se s tím náš vůz popasuje. No, prakticky rozdíl nepoznáte, ostatně výrobci uvádějí, že si Defender poradí se zledovatělým i hustě písčitým terénem, což je jedině dobře, protože z prašné cesty musíme podle navigace odbočit někam, kde pravděpodobně už nějakou dobu jezdí pouze traktor, takže dvě hluboké koleje a neupravená stezka plná vody a bahna. Zapínáme elektronicky řízené vzduchové odpružení, což v překladu pro lidi, co autem běžně jezdí maximálně ze Staroměstské na Nové Město, znamená, že následně lépe vidíte a i řídíte. Samotný zdvih nás osobně velmi pobaví a tušíme, že to pravděpodobně ještě někde a někdy vyzkoušíme, ale snažíme se teď zaměřit na cestu. Do cíle zbývá jen pár jednotek kilometrů, auto jede dál a my pomalu začínáme litovat, že jsme Defenderu nedali zabrat stejně jako v bondovce No Time to Die.

Jsme na místě. Vystupujeme z vozu, jenž má díky bahnu konečně vizáž ošlehaného muže z divočiny a jdeme se ubytovat do chalupy uprostřed přírody. Autu nemáme co vytknout, zamilovali jsme si jej, sice kvůli jeho drsné vizáži až na druhý pohled, ale zato máme tušení, že tahle láska nezrezaví. Výhody auta? Kromě výše zmíněných pochval dodáme, že i když výrobce uváděl kombinovanou spotřebu 8,8, my jako průměrní řidiči jsme se s klidem vešli do deseti litrů na 100 kilometrů. A nedostatek? Ten bychom jeden měli, nezapomeňte vzduchové odpružení vracet do původního stavu, než budete vystupovat. Drobné postavy nižší výšky z auta při výstupu pak vyloženě vypadávají, popř. se zavěšují na dveře vozu. Ale za ten smích nás vyšších to rozhodně stálo.

Tak zase příště, milý Defendere. Oblíbit si tě není nic těžkého, ale opouštět velmi.