Nejlepší pláže a další top místa v (okolí) Lisabonu

Vzpomínám si, jak jsem před více než deseti lety poprvé přijela do Lisabonu. V té době nebylo město zdaleka tak populární jako dnes. Prakticky zůstávalo stále mimo hledáček. Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé zašla do centra města se všemi jeho starými budovami. Velmi dobře si pamatuji sluneční paprsky prostupující mezi domy a ten čerstvý, svěží vzduch. A zlatavé světlo, odrážející se od kamenné dlažby.

Tak Lisabon vnímám pořád. Jezdím sem každý rok. Kromě slunce a oceánu tu však dnes existují stovky nových kaváren, barů a módních hotelů. Lidé se tu stále usmívají, užívají si pomalého životního tempa, přičemž každý má své oblíbené místo, kde se může jen tak zastavit, vychutnat kávu nebo sledovat moře. Přiznám se, že celé ty roky toužím žit si tu jako místní. Miluju to tady, našla jsem si ta „svá“ místa, včetně několika pláží, na které můžete z Lisabonu dojet do půl hodiny. Letos jsme s týmem přijeli do Lisabonu natáčet letní kampaň, takže jsme dny trávili objevováním nejkrásnějších lokalit na mořském pobřeží, zatímco večery probíhaly ve znamení oslavy života.

Jmenuji se Natalya, jsem spoluzakladatelkou Sea Me a tady je můj seznam 10 míst v Lisabonu a okolí, které si stejně jako já, určitě užijete.

Nejdříve musíte dorazit na útes, odkud se po dřevěných schodech dostanete na pláž. A získáte jeden z nejkrásnějších výhledů na oceán. Rozhodně si ale nenechte ujít místní restauraci, kde vás zaplaví pocit, že se vznášíte přímo nad obřími vlnami oceánu. Mají tu skvělé chobotnice s bramborami a vynikající dezerty. Lidé do Magoita obvykle jezdí na celý den, aby zde surfovali, opalovali se, procházeli po rozlehlé pláži, najedli a pak se zase vrátili do vody. Jestli se chcete odreagovat a pocítit sílu oceánu, tady budete správně.

Tato 225 metrů dlouhá, krásná pláž je pro nedělní dobrodužství skvělou volbou. Nachází se v centru malého města Ericeira. Dříve to byla rybářská vesnice, ale nyní ji plně ovládli surfaři, můžete tady potkat lidi z celého světa — od Australanů a Američanů až po Švédy, ale třeba i Filippu, hvězdu naší kampaně, která v Ericeiře tráví již druhé léto v řadě. Další možnost, jak prožít den? Vydat se objevovat městečko s roztomilými bílými domky — a ztratit se v místních úzkých uličkách. 

Na tuto pláž se z Lisabonu dostanete přes velký most, který připomíná Golden Gate Bridge, cestou se však nezapomeňte zastavit u sochy Krista Krále, na níž se z mostu nabízí nádherný pohled. Pláž má pěkné písečné duny a klidnější vlny, takže se hodí ke koupání, pokud vám ovšem nevadí ledová voda oceánu. Jedna pláž vede k další, takže jich můžete v jeden den projít několik. Naplánujte si to tak, abyste tu zůstali na večeři s výhledem na „slunce padající do vody“.

Nachází se v jednom z nejlepších míst, co znám — v obrovském Národním parku Arrábida. Nahoře vidíte široký zelený pás, dole modrý oceán. Můžete si tu přitom užít jak skvělé koupání, tak túru. Těžko uvěříte, že se nacházíte jen 40 minut od hlavního města. Působí to tu tak odlehle, v nejlepším slova smyslu. Také oceán je zde mnohem klidnější, a dokonce, troufnu si říct, i teplejší. Protože se sem můžete dostat jedině autem, nezažila jsem, že by tu někdy bylo přelidněno. Tato pláž je podle mě skutečný klenot. 

Po návratu z pláže si budete chtít užít samotné město a život v něm. Při objevování Lisabonu proto nezapomeňte na následující místa:

Tento hotel miluji pro jeho jedinečný design — mix minimalismu a starožitností, jeho polohu v samém srdci města, všechen ten důraz na detaily, spoustu světla v pokojích a ten nejpřátelštější personál. Lidi tu jsou zkrátka úžasní. Pokud budete mít možnost, určitě si pronajměte penthouse s výjimečně krásným výhledem a terasou, odkud se dají pozorovat lisabonské střechy a vlaštovky vznášející se na nebi. Nicméně počítejte s tím, že každý pokoj má svou vlastní atmosféru a příběh. Součástí hotelu, bývalé továrny z 19. století, je také roztomilá kavárna s vynikajícím občerstvením, vinný bar a bistro Prado Mercearia, které funguje i jako obchod s kvalitními potravinami, ale je tam i restaurace Prado, jež se díky svému konceptu „farm to table“ dostala i do michelinského průvodce.  

Podnik, který provozuje mladý pár původem z Brazílie, miluju pro jeho atmosféru, playlist i místní, kteří se tu po ránu srdečně zdraví. A líbí se mi tu samozejmě i proto, že vám tu vždy naservírují kvalitní kávu (a přitom mají v nabídce i několik originálních, brazilských dezertů). Do této kavárny chodím nejraději v pátek ráno: sedím si u obrovského stolu u okna, popíjím filtrovanou kávu a pozoruji, jak se město pomalu probouzí. Nedaleko stojí mateřská škola, takže vidím například zaneprázdněné rodiče táhnoucí své rozespalé děti, mladé táhnoucí své psy. Ti všichni začínají nový den...

Vinárnu vlastní francouzský pár, který před několika lety opustil práci v korporátu a přestěhoval se do Lisabonu. Venku najdete několik stolů, které jsou od 17 hodin do půlnoci vždy plné. Není divu, mají totiž skvělý výběr přírodních vín a malých talířků, které sdílíte s ostatními u stolu. Doporučuji začít ústřicemi, škeblemi a rillettes de raia (fantasticky jemná rybí paštika), za mě je to skvělá volba před večeří (anebo místo ní). Neváhejte si tu nechat doporučit víno, budete opravdu překvapeni. Můj nejlepší zážitek s vínem ve městě! Jeden večer jsme si s sebou přinesli také lněný ubrus Sea Me, který naši večeři proměnil v opravdovou hostinu.

Tuto restauraci provozuje pár ze Švýcarska (já vím, ale fakt ráda mluvím s majiteli a ptám se jich, co dělali dřív, než se pustili do současného podnikání). Takže za barem byste normálně viděli chlápka, který připravuje koktejly se zajímavým efektem, nečekaným twistem (řekla bych, že patří mezi nejlepší široko daleko) a jeho přítelkyni, která zase provází hosty jídelním lístkem. Mají tu sezónní menu, jehož jídlo se poměrně často mění, čímž jsou zaručeny ty nejbohatší, právě dostupné chutě. Navíc se jedná o jednu z mála dobrých restaurací, které jsou otevřené v neděli a v pondělí. A to se v Lisabonu téměř nevidí. 

Krásný výběr porcelánových talířů, stříbrných příborů, středověkých ikon, šperků, starožitného nábytku. Spousta kousků pochází z bývalých portugalských kolonií. Ale skutečnou perlou je pro mě velký triptych Hieronyma Bosche: Pokušení sv. Antonína. V jiných velkých muzeích byste museli o dobré místo před obrazem bojovat, ale v Museu Nacional de Arte Antiga můžete zůstat úplně sami a jenom se kochat.

Tato koncertní hala tvoří součást Calouste Gulbenkian Foundation, instituce, která se skládá z muzea, vzdělávacího centra a nádherného parku ležícího kousek od náměstí Praça de Espanha. Osobně právě tuto koncertní halu považuji za jedno z nejúchvatnějších míst, kde obdivovat klasickou hudbu. Za pódiem se nachází skleněná stěna, a tak můžete během koncertu pozorovat, jak se zahrada stmívá. V samotné zahradě pod širým nebem si pak nezapomeňte dát skleničku vína — bude to dechberoucí zážitek.