3 evropské výstavy světového formátu, které můžete vidět právě teď

Místo konání: Peggy Guggenheim Collection, Benátky
Dokdy běží: 3. března 2025

V Palazzo Venier dei Leoni v Benátkách se ukrývá nejen umělecká sbírka mecenášky Peggy Guggenheim, ale i jedna z nejvýznamnějších galerií světa, takže se tam rozhodně vyplatí zavítat. Současná výstava se zaměřuje na dílo Mariny Apollonio, jedné z klíčových postav mezinárodního optického a kinetického umění. Ta se narodila v roce 1940. V roce 1968 vystavovala v Benátkách, konkrétně v Galleria Barozzi, a milovnici umění Peggy Guggenheimovou nadchla natolik, že z výstavy neváhala okamžitě zakoupit Reliéf č. 505. Umělkyni však podporovala celý svůj život. 

Výstava s názvem Marina Apollonio: Beyond the Circle nabízí k vidění přibližně stovku děl z Peggyiny sbírky, ale nechybí tu ani další skvosty z italských i mezinárodních muzeí. Obdivovat můžete černobílé i barevné malby, sochy, kresby, ale hlavně statické, pohyblivé a enviromentální objekty. Co vám zde nejvíc učaruje? Chromatické experimenty! K výstavě vyšel i katalog, ve kterém se vyjímají fotografie všech vystavených exponátů, ale můžete v něm číst i zajímavé eseje, případně rozhovor se samotnou Marinou Apollonio.   

Kde: Manggha Museum, Krakov
Kdy končí: 9. března 2025

Krakovské muzeum japonského umění a technologie se při příležitosti 30. výročí od svého založení rozhodlo uspořádat několik mimořádných výstav. Jedna z nich s názvem All This May Become Real má být poctou zakladatelům instituce, tedy kostýmní výtvarnici jménem Krystyně Zachwatowicz-Wajda a jejímu manželovi, světově proslulému režisérovi Andrzeji Wajdovi.

Andrzej Wajda a Krystyna Zachwatowicz-Wajda se poznali v roce 1971, když režisér akutně sháněl někoho, kdo by mu pomohl s výpravou divadelní hry. Andrzeje Wajdu poprvé zaujaly dřevoryty ze sbírky Felikse Jasieńského v roce 1944. O čtvrt století let později se Krystyna Zachwatowicz inspirovala stejnými kolekcemi, když pracovala na kostýmních a scénografických návrzích pro Madame Butterfly v Krakovské opeře. Když v roce 1987 Andrzej Wajda obdržel Kjótskou cenu, rozhodl se celou získanou částku věnovat na výstavbu muzea, které se stalo domovem pro sbírku umění Dálného východu, shromážděnou Feliksem „Mangghou“ Jasieńskim.

„Často dostávám otázku, proč se Japonsko stalo předmětem mého zvláštního zájmu. Proč, když jsem měl mnoho jiných možností, jsem se obrátil k této vzdálené zemi? Myslím, že odpověď je jednoduchá. V Japonsku jsem potkal lidi blízké svému srdci. Neznám sice jejich jazyk, sotva jsem znal zvyky, ale myslím si, že mají všechny vlastnosti, které jsem v sobě chtěl celý život rozvíjet a pěstovat: vážnost, smysl pro tradici, zodpovědnost a čest,“ uvedl před lety Andrzej Wajda. 

Na výstavě jsou k vidění archivní materiály, story boardy, návrhy, dokumentace představení a filmových produkcí a fotografie ze soukromých sbírek. Multimediální materiály, koncepty scénografie a kostýmy od Krystyny Zachwatowicz. Nahlédneme ale i do soukromí, společně s dvojicí se vydáme do Japonska, abychom přišli na to, proč ji tak fascinuje tamější umění. Kromě aktuální výstavy na vás v muzeu čekají japonské nástěnné obrazy, kresby na hedvábí, jemný porcelán, samurajské meče, kimona a brnění, sbírka vějířů, japonský komiks, ale i další skvosty. Jde o největší sbírku japonského umění v Evropě!

Místo: Kunsthalle Praha
Termín, do kterého se koná: 28. dubna 2024

„Kreslím v prostoru, abych zhmotnila přítomnost v absenci,“ říká japonská umělkyně Chiharu Shiota, která žije a pracuje v Berlíně a která v roce 2015 zastupovala Japonsko na 56. bienále v Benátkách. Její první samostatnou výstavu v Česku si můžete užít právě v pražské Kunsthalle. Chiharu vás naláká na svůj osobitý vizuální jazyk, který propojuje kresbu, performanci, sochařství a instalaci. Zaujmou vás monumentální instalace z vlněné příze, do níž Chiharu vplétá každodenní předměty, čímž vytváří působivé snové scenérie. Vlákna v jejích pracích přitom symbolizují různé druhy spojení – krevní cévy, lidské vztahy či místní vazby.

Co se skrývá za instalací s názvem Mnohočetné reality? V prostoru se míhají sedmery rotující šaty a osm zavěšených objektů, které se pozvolna pohybují. Poetický svět, ze kterého se vám zatočí hlava. V jiném sále ale objevíte instalaci s názvem Tichý koncert. Dominantu místnosti tvoří ohořelý klavír, jenž je „obrostlý“ černou sítí. Celé to působí jako scéna ze začarovaného zámku. „Byla jsem ještě dítě, když hořel dům našich sousedů. V hlavě mi utkvěla scéna, během níž jejich klavír lehl popelem,“ prozrazuje umělkyně okolnosti své inspirace. Mimochodem, tuto ženu v Praze podle jejích slov nejvíce zaujal tok řeky Vltavy.