Vogue Supports Local Fashion
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Dominika Kozáková: královna volánků a čepiček
Jana Patočková14. 2. 2025
Pojďte s námi na návštěvu k jedné z nejvýraznějších českých módních tvůrkyň mladé generace. Její barevný styl na první pohled není pro každého, ale je strašně snadné mu propadnout... Vítejte v kouzelném světě Dominiky Kozákové.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Módní návrhářka Dominika Kozáková
Navštívit ateliér Dominiky Kozákové je jako propadnout se do králičí nory v Alence v říši divů, přestože do něj nesestupujete natož, abyste padali. Najdete ho na úpatí vysokého strmého schodiště v jednom z vchodů v Hrzánské pasáži. Místo, které ožívá českou módou a designem jen pár kroků od Staroměstského náměstí, ukrývá spoustu překvapení made in Czech a Dominičin ateliér představuje jedno z nich. Dům se právě rekonstruuje a dýchá z něj zašlá krása starých časů. Nad mohutným schodištěm se místo střechy rozkládá okno, zábradlí je zaprášené, ale i tak je všude vidět množství ozdobných detailů, typických pro secesi.
„Vítejte, pojďte dál,“ zdraví nás v paláci z jiných časů Dominika, drobná energická mladá žena v krajkových bílých punčochách, stříbrných puffy minišatech od Cecilie Bahnsen a v hnědých tabi lodičkách Maison Margiela. Má krásné dlouhé vlasy v odstínu tmavé mědi a vypadá jako ženy na prerafaelitských obrazech. I ona působí jako z jiných časů.
Když na konci našeho stoupání otevře nenápadné dveře, ocitneme se v záplavě bílé, z níž postupně vyvstávají všechny její barevné výtvory, předměty denní potřeby, květiny a pracovní nástroje. Tu barevné vázy organických tvarů, které si Dominika sama vyrobila, tu růžový jehelníček. I její počítač je růžový. Než začneme s fotografováním, Dominika ještě celý prostor upravuje, věší do dveří jemné bílé závěsy a nezapře přitom své kořeny scénografky, které je blízká práce s prostorem.
Mezi bílými stěnami její modely pověšené na štendrech a na ramínkách místo obrazů extrémně vynikají. Uprostřed ateliéru stojí velký chlupatý puf (samozřejmě růžový), který je do posledního místečka pokrytý vrstvou pletených a háčkovaných čepiček. Právě ty jsou posledních pár let Dominičiným nejprodávanějším produktem. Jediné, co chybí k dokonalé iluzi světa za zrcadlem, jsou živá zvířátka. Když zavřu oči, úplně je vidím: králíčci, koťátka, cokoli, co evokuje bezpečný čas dětství. „Vždycky jsem chtěla takového toho malého psíka, pomeraniana,“ směje se Dominika, když se o zvířátcích zmíním.
1 / 4
Ateliér Dominiky Kozákové
Návrat do dětství
Když si prohlížíte Dominičinu tvorbu, zažíváte pocit návratu do bezpečné náruče dětství. Právě dětstvím se tato mladá žena, vystudovaná scénografka, často inspiruje, a to babiččinou zahrádkou, vyšíváním, zvířátky, ale také výjevy z barokních obrazů nebo středověkých miniatur.
Studovala jste scénografii v Bratislavě a následně na brněnské JAMU. Jaký byl váš přerod do módní designérky?
Na střední škole, kde jsem studovala kostýmní tvorbu, jsme byli v ročníku s oděvním designem. Tehdy jsem cítila, že se chci věnovat kostýmům a pak k nim přidat i ten prostor. Když jsem ještě bydlela v Bratislavě a věnovala se scénografii, přihlásila jsem se do designérské soutěže na bratislavském fashion weeku. Vítěz měl tehdy představit kolekci na akci organizované českým a slovenským centrem v New Yorku v rámci newyorského týdne módy. A já se do toho strašně chtěla zapojit a do New Yorku odjet. Chtěla jsem si zkusit udělat první módní kolekci. Přihlásila jsem se, kolekci ušila, ale soutěž jsem nevyhrála. Ale dostala jsem speciální cenu za kreativitu.
Tvořit kolekci a všechno kolem mě nadchlo a vlastně mi to něčím přišlo podobné jako divadlo. I v módě se musí pracovat s prostorem, musíme jako designéři doladit světla, prostor, můžeme tam dát nějaké naše specifické objekty... Podobná práce je i s modely a modelkami. Pracuju s diverzitou a podobně jako ve filmu nebo v divadle má každý jeden model a modelka svoji osobnost a silný výraz, který se dá zdůraznit stylingem. Ty disciplíny se liší, u módy musím přemýšlet nad samotným produktem a nad tím, jak kolekci odprezentovat veřejnosti a prodat, ale něčím se móda se scénografií protíná. Později jsem na škole přišla na to, že vlastně chci víc dělat módu. Zkusila jsem si obojí a zůstala u ní. Ale stane se, že občas dostanu i zakázku na kostýmy. Dělala jsem je například pro dva filmy, jeden z nich byl krátký taneční dokument zaměřený na romskou kulturu a byl prezentovaný na platformě Nowness. Romská kultura má v módě velmi specifický rukopis, kde se propojuje funk, reference z hiphopové kultury a z tradičních romských oděvů, jako jsou barevné šátky, bohatě zdobené šperky a vrstvení oblečení, které odráží jak pragmatismus, tak estetiku romské komunity. To mě moc bavilo.
Zmiňujete, že v módě musíte uvažovat víc produktově. Jak se to snoubí s vaší tvorbou? Bylo to něco, co jste se musela postupně naučit?
Moje první kolekce byly asi víc „přestylované“, víc kostýmní a avantgardní. Ale na začátku se každý designér trochu hledá a zároveň si tvoří jméno. Postupně jsem si z těch avantgardnějších a extravagantnějších modelů vybrala vždy nějaký prvek a ten přetvořila do nositelnější formy.
Jaké jsou vaše klíčové prvky?
Určitě ručně malované potisky. Ty dávám buď na nějaké jednoduché šaty, kde používám velmi barevné tisky, nebo na střihově jednoduché košile a trička. Hodně oblíbená jsou moje „byznys“ saka s nejrůznějšími aplikacemi nebo ručně pletené čepičky. Teď se k nim přidaly i chlupaté klobouky, což byl produkt, jenž vznikl vlastně trochu náhodou. První, ten velký chlupatý růžový, jsem vyrobila už v roce 2020 nebo 2021 a bylo to jen do stylingu na moje focení. Pak si ho začali půjčovat stylisti a každého, kdo tu byl na návštěvě, ten kloubouk zaujal. Hodně se také sdílel na Instagramu a začali mi o něj psát zájemci, takže jsem vyprototypovala jeho jednodušší verzi, ale i tak dost velkou a chlupatou. (smích)
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Ateliér Dominiky Kozákové
Pokrývky hlavy jsou váš trademark. Překvapilo vás, že se tak uchytily, přestože máme tendenci se Česku oblékat poměrně konzervativně?
Na začátku jsem netvořila běžně nositelné pokrývky hlavy, spíš takové kousky s velmi výraznými rohy a s ušima. Měla jsem celou jednu kolekci, jejíž součástí byly právě takové extravagantní čepičky ke každému modelu. A po přehlídce mi všichni ty čepičky strašně chválili, snad víc než tu kolekci, která se jim tedy také líbila. Ale ty čepičky v ní byly nejvýraznějším a velmi specifickým prvkem. Tak jsem si řekla, že bych do další kolekce mohla zkusit vymyslet jejich nositelnější verze. V té době jsem se zrovna učila ručně plést a háčkovat, a tak mi začalo dávat smysl je právě takhle ručně uháčkovat nebo uplést.
Našla jsem také svůj oblíbený materiál, je takový fluffy, což se k mojí značce a k mému vizuálu hodí. Jde vždycky o nějakou vlněnou směs mohéru s alpakou: kašmír, mohér, alpaka i hedvábí. Taky jsem měla jednu extravagantnější kolekci, kterou jsem doplnila volánkovými čepičkami, které vycházely z historických čepců. Při prototypování mě napadlo udělat kuklu s volánkem, co vypadá jako kytička. Tehdy jsem měla totiž kolekci inspirovanou právě květinami a zahrádkou. Ta další byla inspirovaná zvířátky – myškami a zajíci – a taky šašky. A potom vznikla ta vůbec nejoblíbenější: cat hat v růžové barvě, kterou má i zpěvačka Rosalía.
A to se stalo jak?
Koupila si ji ode mne její kamarádka ze Španělska a tu čepičku jí dala jako dárek.
Věděla jste, že je to pro ni?
Nevěděla! Zákaznice ze Španělska mi napsala na Instagram – většinou mě klienti oslovují právě tam nebo na nějakých pop-upech, případně za mnou přijdou do ateliéru. Poslala jsem jí čepičku do Barcelony, no, a pak mi kamarádi poslali fotku, že tu čepičku na Rosalíi viděli na Twitteru a pak i na Instagramu! Bylo to všude a bylo to super! Doteď jde o nejoblíbenější model a mám pocit, že i když je Česko možná konzervativnější a moje věci a čepičky jsou spíš pro mladší cílovou skupinu, tyhle se hodí fakt každému. Můžou je klidně nosit i ženy nad čtyřicet. Daří se mi s nimi a mám z toho velkou radost.
A co „zvířátkové“ kabelky? Mám pocit, že to je váš další velmi silný a úspěšný produkt...
Ty jsou ručně šité z deadstockových materiálů. Vlastně většina materiálů, s nimiž pracuji, je z deadstockových showroomů z Rakouska, Německa, Slovenska nebo z Česka. A všechny mají patřičné certifikace, jako je GOTS. (GOTS – Global Organic Textile Standard značí, že látka je vyrobena z přírodních biovláken pocházejících z certifikovaného ekologického zemědělství, která jsou dále zpracovávána podle přísných standardů, pozn. red.)
Jaká je technologie vašich autorských tisků?
Tisknu buď sublimačně na recyklovaný polyester, nebo digitálně na bavlnu a přírodní materiály. Mám pocit, že ta technologie šla nějak sama. Vymyslela jsem si potisk, a to skoro náhodně, intuitivně – dělala jsem si skicu nebo si kreslila barevnou škálu. Během tvorby mě napadlo, že by návrh mohl vypadat super, kdyby se zvětšil a bylo z něho celé tričko, kalhoty nebo šaty. Zkusila jsem ho tedy přenést na jednoduché tričko a bylo to. Pak jsem začala pracovat na tomhle (ukazuje tričko s potiskem výšivky zajíčka). Návrh jsem nekreslila, jde o obrázek, který vyšívala moje babička (Dominika mě bere do ateliérové kuchyňky a obrázek pověšený na stěně mi ukazuje). Vyšívala mi ho v dětství, já jsem ho dala zvětšit a natisknout na trička a mám s tímto motivem i šaty. Ráda u těch tisků pracuji se zvětšením nebo s vrstvením a takovým „překombinováním“.
Jaké máte inspirační zdroje? Pracujete s nějakými motivy pravidelně, nebo se to mění s každou kolekcí?
Určitě mám v inspiraci zakomponovanou nějakou nostalgii z dětství a potom nejrůznější zahradní, zvířecí a přírodní motivy. Ty se objevují v každé mé kolekci.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Ateliér Dominiky Kozákové
A co středověké motivy, které byly nejvíce vidět u té „šaškovské“ kolekce?
Obecně mě ovlivnilo studium kostýmního výtvarnictví a vždycky jsem měla strašně ráda baroko a rokoko: mašličky, volánky a tvarosloví tohoto stylu, projevující se třeba ve tvarech rukávů.
Dají se tyto historické prvky dají zpracovávat pro současné nositele?
Určitě. Mám třeba šaty úplně jednoduchého přiléhavého střihu, kterým udělám například volánkový límec nebo nějaké průstřihy obšité volánky.
V čem vás fascinuje motiv šaška?
Asi jde o tu překombinovanost. Líbí se mi tvary kostýmů, které mají šašci na historických obrazech, a hodně mě baví ty tvary přetvářet do nositelných věcí.
Vidím i takové temnější inspirace, které zjemňujete. Třeba kostkovaná byznys saka, která mají rukávy pospojované kovovými kroužky a komponenty...
Zrovna tady mám pocit, že ta inspirace vycházela z nějakých rytířských kostýmů. Možná jsem to viděla v nějakém muzeu v zahraničí, kde zrovna byla nějaká rytířská brnění.
Na čem aktuálně pracujete? Připravujete novou kolekci?
Minulý rok jsem celkem intenzivně pracovala na komerční spolupráci pro značku Rossmann. Oslovila mě marketingově-produktová agentura Imminent, která pro značku vymýšlela velkou kampaň k oslavě třiceti let na trhu. Hledali návrháře, který by jim navrhl speciální kolekci třiceti šatů. Používali jsme na to tehdy takový speciální materiál z recyklovaných polyesterových vláken, který na světle mění barvu na růžovou (materiál Sunkolor z Panorama Fabrics díky speciální technologii reaguje na UV záření, pozn. red.). Šlo tam o symboliku proměny dané značky i jejích zákaznic, proto bylo důležité, že se měnily ty samotné šaty. Navrhovala jsem je pro různé věkové kategorie i body-types, každé byly jiné, měly různé střihy. Některé se vydražily na charitativní účely, o některé se dalo soutěžit na Instagramu a některé byly určené pro influencerky.
A letos?
Dělám na nové kolekci, kterou představím na dubnovém fashion weeku. Půjde o kolekci na podzim – zimu 2025 v rozsahu zhruba 15 – 16 catwalkových modelů. Kolekce pak bude určitě dostupná na Zalandu, s nímž stále spolupracuji. Ke každé kolekci Zalandu posílám line-sheety, na jejichž základě si u mě pak objednává konkrétní modely. Nebo si nějaké produkty doobjedná.
Vyplatí se takový typ spolupráce tedy i menším tvůrcům a tvůrkyním?
Určitě. Ty kolekce distributor hned odkoupí a designér nebo designérka nemusí řešit, jak je dostat ke klientele nebo celou tu produkci a byznysmodel kolem. Kromě mne na Zalandu najdete jen pár českých jmen, například Jana Černého a Terezu Kladošovou. Co se týče podpory, chtěla bych také zmínit paní Karlu Lažanskou, která mě již dlouho podporuje a motivuje na mé cestě. Nezištně mi pomohla, abych se mohla zúčastnit módních přehlídek, a její podpora pro mě znamená opravdu hodně. Její víra ve mě a v mé schopnosti mi dodává obrovskou energii a odvahu posouvat se dál. Jsem jí za to nesmírně vděčná, protože díky ní se mi otevírá spousta nových příležitostí.
Kdo jsou lidé, kteří nosí Dominiku Kozákovou?
Většinou jsou to mladí lidé kolem popkultury, kteří se chtějí oblékat roztomilým nebo hravým způsobem. Mám radost, že mě díky celoevropskému dosahu Zalanda označují na Instagramu a na TikToku i lidé z Paříže, Berlína nebo Londýna. Kromě té mladé cílovky mě napadá i další typ zákaznictva: v poslední kolekci jsem měla takové krejčovské detaily směrem k high-couture, saka a kalhoty. Ty jsou velmi oblíbené a šiju je následně speciálně na zakázku. Střih můžu upravit nebo změnit barvu, často jdeme do černé nebo do nějaké tělové.
Takže se věnujete i ateliérové tvorbě na míru?
Ano. Zákaznice za mnou třeba přijdou s fotkou nějakého mého „překombinovanějšího“ modelu s tím, že se jim líbí dílčí část, třeba sako nebo kabát, a pak spolu vymýšlíme verzi, se kterou se klientka bude cítit komfortně a spokojeně.
1 / 4
Módní návrhářka Dominika Kozáková
Vogue
Doporučuje
Přehlídky
Creative black tie by Lukáš Macháček: K čemu je vám virtuální krása, když ji nemůžete obléct
Natálie Debnárová17. 2. 2025
Přehlídky
Z nostalgie a naděje se zrodila zimní kolekce, která definuje nová pravidla zimních trendů
Cindy Kerberová16. 2. 2025
Přehlídky