Módní revoluce bez demonstrantů

Pro koho se tam tehdy šilo? Například pro Benetton, Mango nebo Primark či Walmart a další. Bližší informace, co se opravdu stalo a jak se následně změnily pracovní podmínky dělníků, dohledáte snadno na internetu. Uvedla jsem jen základní fakta na úvod pro orientaci v problematice udržitelnosti v módě.

Tento rok bylo datum Fashion Revolution Week stanoveno na 15. –  24. 4., v tomto týdnu se celosvětově organizuje již 10. ročník. Událost v Rana Plaza tuto aktivitu, poukazující na vážné společenské problémy v módním průmyslu, odstartovala. Po celém světě se organizuje bohatý program, který má za cíl dělat osvětu udržitelnému způsobu produkce módy i její konzumace. V České republice však vnímám spíše upadající tendenci zájmu se tématu věnovat. Zájem o nový přístup k tvorbě je naštěstí vidět u studentů oděvních ateliérů vysokých škol. Tématu udržitelnosti se mnozí věnují ve svých semestrálních i závěrečných pracích. Rozsáhlejší program otevřený veřejnosti se tento rok opět uskuteční ve zlínské galerii G18, za jehož organizací stojí převážně studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. To jsou některé drobné počiny napříč naší zemí. Díky aspoň za ně. Konstruktivní diskuse ve veřejnoprávních médiích ale systematicky neprobíhá. Není téma udržitelnosti v módě dostatečně zajímavé? Ale ano, zajímavé je a je také velmi aktuální, ale stalo se z něho převážně konverzační téma nice to have, přestože by mělo být v kolonce must have.

Máme tady revoluci, ale – myšleno metaforicky – v ulicích nepochodují žádní skandující demonstranti s transparenty na podporu zodpovědného přístupu k módě. Neptáme se, kdo vyrobil oděv, který máme právě na sobě. Společnost není vychovávána k tomu, aby přemýšlela, a ani vzdělávací systém nereaguje pružně na témata doby. Je potřeba, abychom se vědomě zamysleli, jaký dopad má konzumní chování a rozhodování o tom, co si dnes koupíme nejen na sebe. Tato výzva není určena jen koncovému zákazníkovi, ten z velké části reaguje na nabídku. Zodpovědnost je zásadní klást už na nastavení celého životního cyklu výrobku, což může ovlivnit i samotný designér a to z větší části, než bychom předpokládali. Kate Fletcher z Velké Británie, designérka, filosofka a pedagožka, která se dlouhodobě věnuje slow fashion, ve svých studiích uvádí, že až 80% vliv na udržitelnost v módě má v rukou samotný designér. Způsob, jakým navrhneme náš svět, bude mít zásadní dopad na jeho budoucnost, což se týká i tak samozřejmé věci, jako je oděv.

Zájem o udržitelnost v módě začíná u tak jednoduché věci, jako že si položíte otázku, jak je možné, že tričko v módním řetězci stojí 100 korun. Vezmete si ho do ruky, uvidíte, jak je ušité, kolik je v něm materiálu, třeba je zdobené potiskem nebo výšivkou. Každá ta práce přece musela být vykonána lidskýma rukama a zabrala určitý čas, než se tričko dostalo do obchodu, ve kterém si ho právě prohlížíte. Jak je možné, že toto tričko stojí méně než káva ve Starbucksu? Vzápětí se můžete pomyslně přesunout do butiku s lokálními autorskými značkami, kde designérské tričko stojí například 2 000 Kč. Jak je možné, že rozdíl v cenách je tak obrovský? Zde je role vzdělání a osvěty markantní. 

Nějakou dobu bylo sexy se bavit o udržitelnosti, o bio produktech o ekologii, ale síla slev a mocná ruka trhu, která stále tlačí na zisk, si nepřeje, aby zákazník přemýšlel. Trend dává stále přednost kvantitě před kvalitou, a to nejen v oblasti odívání. Vidím to na nákupním chování i mladých lidí, pro které je příznačné heslo more is more. Neklade se důraz na individualitu a diverzitu, na pestrost. Skrze konzumaci produktů z řetězců se řadíme do zástupů armád pod vlajkami jednotlivých trendů. Ty se tváří, že se vymezují ze zajetých kolejí. Ve skutečnosti si ale konzument jen volí jednu z předložených variant, a zařadí se tak do jím preferovaného stáda.

Jak z toho ven? To je příliš komplexní otázka. Jisté však je, že pokud se o budeme bavit o tom, jak, kde a za jakých podmínek vzniká móda, a otevřeme tato témata nejen v lifestylových časopisech, ale i ve školách a ve veřejném prostoru, pokročíme dál. Je důležité se této problematice věnovat programově a konzistentně. Pak, domnívám se, revoluci posuneme dál do evoluce vyspělosti zodpovědného, uvědomělého chování společnosti. Konzumní společnost postupně skončí a vystřídá ji společnost vědomá a zodpovědná, což v konečném důsledku znamená tolik vytouženou svobodu.

A co na závěr? Za devatero horami a devatero řekami žili šťastně a spokojeně až do konce svých dnů. Takto končí většina pohádek. Zůstává jen na nás, jestli budeme vyprávět další pohádku na téma udržitelnosti, a nebo jí vdechneme život a stane se skutečností. Pak už nebude potřeba skandovat na demonstracích s revolučními transparenty.