Více než tělo: Mateřské proměny a stigma poporodní krásy

Těhotenství a porod představují pro ženské tělo úžasný, ale i náročný proces plný proměn. Ať už viditelně, nebo skrytě, tyto změny ovlivňují nejen fyzickou stránku, ale i psychiku a celkové vnímání sebe sama. „Jen samotná děloha se z malého orgánu o váze 50 gramů zvětšuje na úctyhodný kilogram," popisuje porodní asistentka a matka dvou holčiček Veronika Hažlinská, která v minulosti působila jako expertka v týmu náměstka ministra zdravotnictví Josefa Pavlovice a jako viceprezidentka Unie porodních asistentek. „Jsou ženy, které se v těhotenství cítí nádherně, přitažlivě a své rostoucí tělo milují, ale pro některé může být toto období velmi složité, protože cítí, že nad svým tělem ztrácejí kontrolu."

Proměny ale nekončí porodem, jak si společnost někdy myslí nebo očekává. „Čtvrtina žen odchází z porodnice s jizvou na břiše. U více než poloviny žen, které rodily vaginálně, se objeví poranění vulvy či pochvy a až 60 % žen trpí i po šestinedělí přetrvávajícím rozestupem přímých břišních svalů," uvádí Hažlinská, která je také zastánkyní zavedení poporodní péče pro ženy. „Náš zdravotní systém se nezabývá preventivní péčí o ženu po porodu, lékař ji chce vidět až po skončení šestinedělí. V té akutní fázi po porodu je žena opuštěna a nemá péči porodní asistentky, jako měla dřív.”

Kanaďanka Chantelle Tuma, matka dvou dětí a specialistka na prenatální a postnatální fitness s více než 10 lety zkušeností, upozorňuje, že tlak na rychlé zhubnutí po porodu není způsoben pouze společenskými očekáváními, ale i nerealistickým zobrazováním mateřství v médiích. „Komentáře od rodiny, přátel a bohužel i některých lékařů, spolu s očekáváním rychlého návratu do formy po porodu v práci, tento tlak ještě umocňují," vysvětluje Tuma, která žije v Praze a je zakladatelkou komunity Mothergood. „To pak vede k pocitům viny a stresu u čerstvých matek ohledně jejich těla, s negativním dopadem na jejich psychiku."

Po traumatickém porodu syna v roce 2020 se Chantelle Tuma cítila izolovaná a plná pochybností o sobě a svém těle. V Praze nenašla žádnou komunitu ani podpůrnou síť, kde by se o své pocity mohla podělit, a proto se rozhodla založit Mothergood. „Zaměřujeme se nejen na fyzickou kondici, ale oslavujeme i emocionální a transformační aspekty mateřství a podporujeme pozitivní prostředí, kde se ženy cítí silné, odolné a sebevědomé," říká.

Podle Tumy hrají sociální sítě v tomto ohledu složitou roli. Na jednu stranu mohou na matky vyvíjet tlak, na druhou stranu jim ale mohou sloužit jako platforma k nalezení komunit, které podporují sebepřijetí. „Uvědomění si této dynamiky může matkám pomoci orientovat se na sociálních sítích způsobem, který podporuje jejich duševní zdraví a vyváženější pohled na poporodní zotavení a vnímání těla."

Na zkreslený obraz poporodní reality sociálními médii upozorňuje i porodní asistentka Hažlinská. „Málokdo se bude chtít fotit pár dní po porodu, kdy po probdělé noci máchá v umyvadle poblité tričko a kalhotky od krve,” svěřuje se. I já si vybírám ty lepší momenty. A právě tak snadno se s realitou manipuluje. Ženy pak získávají falešný dojem a mohou se cítit méněcenné.”

Sebevědomí je v šestinedělí klíčové téma. Mnoho žen trápí nejen změny na váze. „Pro některé ženy je jizva na břiše symbolem zklamání," říká Hažlinská. „Jiné se bojí sexu kvůli poranění hráze. A pro ženy, které někdy prošly poruchou příjmu potravy, je obzvlášť těžké se po porodu vyhnout nezdravé kontrole jídla a váhy."

Sama Hažlinská v průběhu obou svých těhotenství trpěla hyperemesis gravidatum (patologickým zvracením). „Bylo mi pořád špatně a cítit se dobře ve svém těle bylo téměř nemožné,” říká. „Po porodu jsem ke svému tělu cítila obdiv, ale pak přišla taková ta krutá realita, kdy se člověk dívá do zrcadla a dlouhé týdny tam vidí hrozně unavenou osobu, která stále vypadá více či méně těhotně, je oteklá, nemá čas si umýt vlasy a na oblečení má skvrny od mléka.”

Fotografka a matka dvou dětí Lucie Desmond vzpomíná na své první těhotenství s úzkostí. „Byla jsem plná stresu a strachu z neznámého," svěřuje se. „Bála jsem se každé strie, ale teď už vím, že zbytečně. Moje tělo mi dalo tu největší lásku v podobě naší první dcery a potom také syna.” Zotavování po císařském řezu, při kterém je nutné proříznout šest vrstev tkáně včetně břišních svalů, aby se lékař dostal do dělohy, pro ni bylo psychicky náročné. „Celé šestinedělí jsem se břicha nemohla ani dotknout," popisuje. „Bylo to spíše psychické než fyzické. Neustále jsem se trápila myšlenkami, kdy to přestane bolet a kdy se budu moct zase hýbat normálně. Žijeme v uspěchané době, kdy se od nás očekává, že budeme hned fit, ale naše těla potřebují čas na zotavení.”

Herečka Barbora Mudrová během těhotenství přibrala jen málo a vnímala proměnu svého těla spíše jako zajímavou zkušenost. „Bavilo mě zažít se s pár kily navíc," říká. Šok ale přišel v poporodním období, kdy kvůli únavě a nedostatku spánku zhubla oproti předporodní váze o deset kilogramů. „Komentáře o tom, zda jím a jak hrozně vypadám, jsem slýchala téměř v každém rozhovoru. Bylo to ubíjející,” vypráví. „Pak jsem se za sebe začala i stydět a nosila jen volné oblečení.”

Jak se s těmito těžkými obdobími vyrovnaly a jak vnímají své tělo teď? Fotografka Desmond si k sobě a svému tělu vybudovala mnohem hlubší respekt. „Jsem k sobě mnohem hodnější, když vidím, co všechno moje tělo dokázalo," říká a přiznává, že na této cestě jí pomohly i komplimenty od manžela. „Můj muž mi teď, skoro po dvou letech od narození syna, říká, že jsem nikdy nevypadala lépe. Prostě to chce čas." Nedávno navíc rozjela vlastní podcastovou sérii Baby On Set, ve které se věnuje zkoumání jedinečných výzev i triumfů matek vyvažujících práci a rodinu.

Herečce Mudrové zase pomohl tanec. „Myslím, že při něm mám se svým tělem největší spojení a s ním i pocit sebevědomí a ženskosti,” říká a dodává, že i pro ni bylo důležité vědět, že se svému partnerovi líbí. „Neměla jsem naštěstí pocit, že by mě nepřijímal, ale mám kamarádky, které to tak měly. To by mě asi velmi zraňovalo.”

Porodní asistentka Hažlinská zdůrazňuje, že je důležité, aby ženy po porodu k sobě byly laskavé a dopřály si čas na zotavení. „Těhotenství trvá devět měsíců a není možné očekávat, že se tělo vrátí do původní formy lusknutím prstů," říká. „Navíc se nikdy nevrátí úplně. Žena si ponese menší či větší jizvy navždy. Ale s trochou péče může být její tělo sice jiné, ale v mnoha ohledech i časem lepší, než bylo před dětmi."

V prvních týdnech po porodu Hažlinská klade důraz na komplexní péči o sebe samu, a to jak fyzickou, tak psychickou. S oběma může ženám pomoci porodní asistentka. Pro zotavení jizev a zmírnění pohybových obtíží pak doporučuje fyzioterapii, zatímco v případě psychických změn či potíží s přijetím mateřství radí vyhledat pomoc terapeuta nebo se zapojit do podpůrných skupin. Důležitou součástí zotavování je podle ní i dostatek odpočinku a relaxace. „Ve stavu neustálého stresu se sám sobě nebude líbit nikdo," zdůrazňuje.

A co radí ostatním? Vyhnout se komentářům týkajících se vzhledu. „Věřte mi, že žena se v zrcadle viděla a ví, jak vypadá," říká. „Pokud nemůžete říct: ,Vypadáš unaveně, můžu ti s něčím pomoct?´radši neříkejte nic." Místo toho Hažlinská doporučuje nabídnout pomocnou ruku s konkrétními úkoly nebo zařídit čas pro odpočinek a relaxaci, kterého se ženám po porodu dostává kriticky málo.

Fitness trenérka Tuma doplňuje, že odbourání stigmatu ohledně poporodních těl vyžaduje přijetí rozmanitosti a stanovení realistických očekávání. „Je důležité prezentovat v médiích a online komunitách různé typy poporodních postav," říká. „Vzděláváním se o fyzických a emocionálních změnách, které nové matky zažívají, jim můžeme lépe porozumět a lépe je podporovat.”