Co mě naučilo dnes tak populární skenování vlastního těla

Magnetická rezonance, to je surrealistické prostředí. Ležíte na zádech v uzavřeném tunelu. Uvnitř je tma a hluk, kolem hlavy vám něco přerušovaně cinká. Vždycky jsem si myslela, že uvnitř probíhají složité procesy kvantové fyziky a že ty zvuky patří odrážejícím se atomům. „Zviditelnění neviditelného“: obnažené kosti, orgány, cévy. Buňky prosvícené natolik, aby je mohl prohlédnout radiolog. MRI je zkratka pro zobrazovací techniku prováděnou magnetickou rezonancí. Nejsem žádná vědkyně, takže nemám nejmenší tušení, jak velkou roli v celém procesu hrají magnety. Jednou věcí jsem si ale jistá — vyšetření magnetickou rezonancí je pro mě děsivým zážitkem. Každý z nás je jedinečný, osobnost s nápady, plány a vzpomínkami. Ale jen do doby, než vás šoupnou do pekelného stroje. Uvnitř něj jste totiž jen tělo. Nemám ráda magnetickou rezonanci. A přesto jsem se jednoho šedivého prosincového dne v loňském roce ocitla na klinice Prenuvo na 34. ulici v New Yorku. Na Penn Station to odsud není daleko, vlakem pak odjedu zpátky do centra. Proč tu vlastně jsem? Nechám se naskenovat od hlavy až k patě. Musím přece o svém těle vědět všechno. Chci žít.

Prenuvo je biotechnologický start-up. Mezi jeho nabízené služby patří preventivní skenování celého těla. Zdejší motto zní: „Pakliže se dobrovolně necháte každý rok vyšetřit magnetickou rezonancí, získáte ideální přehled o svém zdraví.“ Včas tak můžete zachytit případné vážné problémy a léčit je. Pro zachování zdraví se samozřejmě vybízí i příjemnější řešení: změna životního stylu, ke které se dopracujete právě tady. Zní to logicky. Skoro se až můžeme divit, že to nikoho nenapadlo dříve. Kdo z nás by nechtěl objevil zhoubný nádor dříve, než začne metastázovat? Určitě stojí za to zjistit, jak naše tělo uvnitř funguje.

Každý z nás si může vybrat, jestli do toho půjde, nebo ne. Skenovat se nechala například televizní moderátorka Maria Menounos. Výsledek vyšetření? Druhé stadium rakoviny slinivky! Na svém Instagramu v květnu 2023 pak tato osobnost zveřejnila: „Děkuji @ prenuvo, že jste to zachytili dostatečně brzy, abyste mi zachránili život.“ Pro svých 364 milionů sledujících zapózovala před magnetickou rezonančí téhož roku Kim Kardashian a přidala hashtag Prenuvo. Následovalo asi milion stories, ve kterých byl přístroj za 2 500 dolarů označen za nový symbol luxusního statusu. Zároveň se ale ozvali odborníci z řad lékařů, kteří vyjádřili pochybnosti a varovali před přílišným humbukem. Andrew Lacy, generální ředitel společnosti Prenuvo k tomu vysvětlil: „Skenování nám neukáže rakovinu. Vidíme pouze skvrnu. A pokud se tak stane, následně se musí provést další test, abychom zjistili, o co přesně se jedná.“ 

 „Když mi bylo čtyřicet, zeptal jsem se sám sebe: ‚Jak jsem na tom po zdravotní stránce?‘ Neexistoval způsob, jak získat komplexní odpověď,“ uvedl Andrew Lacy. Americký zdravotnický systém není navržen tak, aby poskytoval celkový přehled o zdraví občanů. Většina péče přitom vychází z konkrétního problému, jako je nevolnost, závratě, podivná boule a podobně. Prostě musíte navštívit lékaře, který vás pošle na speciální testy. Každý lékaři řeší jiné zdravotní problémy, každý provádí vlastní testy. Lacy ale uvažoval tak, že by dotyčný měl získat celostní přehled o svém zdravotním stavu. Výsledkem by bylo podrobné vyšetření, co vás upozorní na problémy, které byly dosud bez příznaků. Zdá se, že odpovědí na jeho otázku je nová technologie skenování celého těla. Za jejím vývojem stojí Raj Attariwala.

„Zjistil jsem, jak mé tělo pracuje uvnitř,“ vzpomínal Andrew Lacy na vyšetření na klinice Attariwala ve Vancouveru, které absolvoval v roce 2018. „Okamžitě jsem zároveň věděl, že to samé chci umožnit celému světu.“ Lacy a Attariwala proto založili koncem téhož roku společnost Prenuvo. V současnosti má klinika devět poboček v rámci Severní Ameriky, dalších deset bude brzy otevřeno. Poptávka je vysoká. Vypadá to, že mnoho lidí prahne po tom znát odpověď na otázku: „Jak jsem na tom po zdravotní stránce?“ Za tím se ale skrývají hlubší otázky, které jsou méně technické, spíše znějí ve smyslu: „Jsem v pořádku?“ Nebo: „Pokud se cítím dobře, vypovídá to něco o mém skutečném zdravotním stavu?“ Na to navazují myšlenky typu: „Pokud nejsem v pořádku, pokud nějaká část mého těla nefunguje, jak má, můžu s tím něco udělat? Lze se tak udržet zdravý nejen krátkodobě, nebo dokonce i navěky?“ Je jisté, že sken Prenuvo může upozornit na cokoliv nestandardního, co by vás jednoho dne mohlo oslabit, nebo, nedejbože, zabít. Dle informací společnosti se přístroj zaměřuje na 26 orgánů a za zhruba hodinu vyhodnotí více než 500 stavů. Údajně dokáže detekovat většinu nádorů v prvním stadiu, kdy ještě nejsou přítomny žádné příznaky. Stejně tak odhalí cévní problém zvaný aneurysma, cyrhózu jater, komprese páteře, které (pokud by se neléčily) mohou vést ke ztrátě pohyblivosti. Skenování zkrátka odhalí každou abnormalitu, což láká klienty k návštěvě. Hmm... A tady dochází k názorovým sporům.

Rebecca Smith-Bindman, ředitelka Radiology Outcomes Research Laboratory na University of California, zdůrazňuje: „Tyhle typy testů nevidí ‚rakovinu‘, ale vidí skvrnu. Skvrna na játrech, skvrna na ledvinách, skvrna na plicích. Musíte jít na další test, možná na několik testů, aby se zjistilo, o co jde.“ A některé testy mohou být vysoce rizikové. Smith-Bindman zmiňuje, že například biopsie slinivky břišní vyžaduje velice pečlivou práci s jehlou hluboko v břiše, při které nesmí dojít k propíchnutí střeva. Další testy mohou být nebezpečné samy o sobě. Například během CT vyšetření je pacient vystaven vysokým dávkám radiace. Smith-Bindman upozorňuje: „Ve finále — s největší pravděpodobností — zjistíme, že podezřelé místo je ‚nic, ne něco‘“. Jistě, uleví se vám, ale stojí to hromadu peněz (pokud budete mít štěstí, tak částka půjde ze zdravotního pojištění) a času, během kterého se budete bát, že trpíte smrtelnou nemocí. 

American College of Radiology vydalo v dubnu 2023 zprávu, ve které se opakují obavy Smith-Bindman. Doktorka varuje: „Skenování celého těla by mohlo vést k řadě nejednoznačných nálezů, které budou mít za následek zbytečné následné testování a vyšetření.“ Opusťme na chvíli tyhle starosti a představme si svět, ve kterém pracují lékařské zdroje bez omezení. Svět bohatých lidí, kde na penězích nezáleží a špičkoví lékaři odvádějí skvělou práci za ideálních podmínek. Je v takovém případě dobré lovit každou podezřelou buňku? Lze opravdu zabránit jakékoliv degeneraci a nemocem? Co potom budeme požadovat od diagnostiky, kterou nabízí Prenuvo? Když položím tenhle dotaz Smith-Bindman, dlouze si povzdechne. A pak řekne:

A jak vypadala moje návštěva v Prenuvu? Přihlásila jsem se, vyplnila jsem podrobný dotazník (v digitálně formě). Musela jsem odpovídat na otázky o sobě, svém životním stylu, rodinné anamnéze a podobně. Odebrala jsem se do šatny a potom mě technik zavedl do místnosti s přístrojem na magnetickou rezonanci. Než mě připoutal, zeptal se, co by se mi líbilo sledovat na Netflixu. Vybrala jsem si Our Planet. Nafasovala jsem sluchátka a zrcadlové sluneční brýle. Na nepříjemné cinkání a zvuk magnetů jsem zapomněla při hltání polárních světů. Tuhle podívanou jsem si dopřávala hodinu. A potom: voilà! Magnetická rezonance skončila. V šatně jsem se oblékla, popadla svůj kufřík a vyrazila na vlak. Někde kolem Yonkers mě přepadla úzkost. Bože, co kdyby se tam přece jen něco našlo? Trvalo to asi dva týdny, než jsem dostala výsledky. V hlavě jsem si celou dobu představovala možnou budoucnost, kterou strávím na chemoterapii, nebo s neoperovatelným mozkovým nádorem. Když jsem se ale přátelům svěřila, že jsem byla na skenu Prenuvo, vycítila jsem jejich neklid a náznak závisti. „Bojíš se něčeho konkrétního?“ Zeptala jsem se jednoho z nich. „Rakoviny“, odpověděl bez rozmýšlení.

Smith-Bindman k tomu vysvětluje, že rakovina přichází v různých a vícero podobách. Některé jsou „gaučové formy“, to znamená, že se jen tak poflakují v těle. Jiné rychle metastázují a nereagují na léčbu. Na odborné úrovni je vedena diskuze, zda by se určité tkáňové abnormality, kterým běžně říkáme „rakovina“, měly vůbec takto označovat. Například DCIS, duktální karcinom in situ, klasifikovaný jako neinvazivní forma rakoviny prsu (rakovina prsu ve stadiu 0). Patricia Ganz, ředitelka výzkumu prevence a kontroly rakoviny na Jonsson Comprehensive Cancer Center na UCLA Health, dovysvětluje: „Jde o stav, který se blíží diagnóze rakoviny, ale rakovina to ještě není. Nemělo by se to tudíž takto pojmenovávat.“ Současné technologie včas detekují stav, kdy lze rakovinu prsu léčit. Když vám ale řeknou, že máte „rakovinu“ jakéhokoliv druhu, podepíše se to na vašem psychologickém rozpoložení. Slovo „rakovina“ vyděsí každého. Přesto se toužíme dozvědět, jak na tom jsme. Tím, že pravdu zjistíme, nastupujeme do boje proti velkému nepříteli, smrti. Můj kamarád se o skenování celého těla dozvěděl v podcastu Peter Attia’s Drive (ale nebyl si jistý, jestli to neslyšel někde jinde). Prostě šlo o nějaké povídání zaměřené na dlouhověkost. Takových pořadů je všude plno.  Od svých čtyřiceti let se, stejně jako já, zapojuje do rozhovorů o stárnutí a antiagingu. Řekl mi: „Z jedné strany se zdá, že došlo k radikálnímu pokroku v pochopení toho, jak stárnutí funguje a jak můžeme tento proces zpomalit. Na druhou stranu to může být jen další forma naší posedlosti sebou samými.“

Za vznikem nové řady produktů a služeb stojí právě touha po zlepšení svého zdraví. Každý chce žít déle a lépe. Údajně jde o vědecky podložené doplňky. Kryoterapie. Kendall Jenner si nechala ve svém domě instalovat hyperbarickou komoru Vitaeris 320 za 23 000 dolarů. Všichni touží zastavit stárnutí na buněčné úrovni. Na klinice Modern Age proto posoudí, jestli stárnete „pohodově“. Na Ibize si zase můžete rezervovat RoseBar, luxusní lázně zaměřené na dlouhověkost (za jejich vznikem stojí Mark Hyman, MD, autor knihy Young Forever). Anebo stačí odeslat vzorek slin do společnosti Elysium Health a nechat si zjistit svůj biologický věk. A samozřejmě: můžete investovat do návštěvy u společnosti Prenuvo a nechat se skenovat, abyste zjistili, jestli se ve vašem těle náhodou neděje něco podezřelého.

Doktorka Deborah Kado, spoluředitelka Stanford's Longevity Center a specialistka na geriatrii, říká: „Spousta influencerů mluví o tom, jak odvrátit stárnutí. Jako by stáří byla nějaká nemoc. Některé výzkumy v tomto směru jsou slibné, ale pořád platí mantra: Zůstaňte aktivní. Smysluplnější, než jakýkoli zákrok je však vyhnout se sedavému životnímu stylu.“ A odbornice pokračuje: „Záleží i na tom, co nazýváme sociální determinanty zdraví. Jste ve velké výhodě, pokud žijete v oblasti, která se může pochlubit dobrým přístupem ke kvalitním potravinám, můžete si dopřát procházky v klidu a bezpečí a netrpíte stresem. Tohle všechno se pozitivně odrazí nejen na celkové délce vašeho života, ale i v kvalitě stárnutí. A na to není žádná pilulka.“

Neexistuje žádný test, kromě toho, že půjdete ven a rozhlédnete se. Ani sken Prenuvo vám neodhalí, jestli má váš život smysl, jestli jste dobře ukotveni ve své komunitě. Vybavte si takové ty nebývale vitální staříky, kteří žijí neobvykle dlouho — najdete je na různých místech po celém světě „Člověka musíte studovat jako celek. Ale chápu, proč se lidé chytají věcí, jako jsou tyhle skeny. Myslí si, že jim zlepší stárnutí. Přejeme si, abychom měli nad životem větší kontrolu, než máme,“ tvrdí doktorka Kado. Jsem ve věku, kdy začínám mít pocit, že se čas krátí. Neustále se tedy sleduji...Už mě přestalo bolet koleno? A co ty vrásky na čele? Pravděpodobně bych měla obhlédnout výši svého bankovního zůstatku. Pokud jde o demografické trendy, je pravděpodobné, že se dožiji vysokého věku. Musím se uživit, zvládnout platit za bydlení a kratochvíle, které udržují mou mysl a tělo aktivní. V současnosti Američané žijí v průměru o 30 let déle, než tomu bylo v roce 1900, kdy průměrná délka života činila 47 let. Čtyřicet sedm! Starších lidí je v současnosti mnohonásobně víc, než jich bývalo v minulosti. A jsou víc vidět. Někteří z nich patří k nejmocnějším lidem v zemi.

Co se mě týče, chtěla bych zrát jako dobré víno. Došlo mi, že to bude částečně záviset na rozhodnutích, která teď učiním. Možná mě znepokojují zprávy ohledně stárnutí, které zahlcují mé sociální sítě (za což můžu poděkovat algoritmu). Snaží se mě přesvědčit, že ohledně svého stárnutí bych měla vyvinout větší aktivitu. V každém případě jsem takhle ostražitá dřív nebyla. Až donedávna by se můj přístup k vlastnímu zdraví dal nejlépe popsat „emotikonem pokrčení ramen“. Mám být víc konkrétní? Před několika lety jsem si všimla, že nemůžu dopnout zip u svých oblíbených džínů. Nejdřív jsem to přičítala nadýmání v období menstruace, pak přibírání na váze během zimy. Upravila jsem jídelníček, začala jsem cvičit a zhubla pár kilo. Nepomohlo to. Brzy jsem si ty džíny nemohla zapnout vůbec. Nenapadlo mě, že za situací, kdy „džíny nesedí,“ může stát zdravotní stav. Spíš jsem měla za to, že tělo začíná stárnout. O rok později jsem se dostavila do gynekologické ordinace. Co jsem zjistila? Břicho mám nateklé proto, že se mi v děloze usadil myom. Byl tak velký, že ho může odstranit jedině operace. Když jsem se doslechla o Prenuvu, vzpomněla jsem si na ten myom. Kdybych si nechala udělat preventivní vyšetření včas, našel by se útvar o velikosti citronového semínka. Zbavit bych se mohla jednoduchým způsobem. Nemusela bych ale rozhodně podstupovat celkovou anestezii, žádné náročné doléčení. A také by mi seděly moje džíny.

Když jsem si domlouvala schůzku na Prenuvu, měla jsem jasno: Pokud se najde problém, můžeme ho utlumit v zárodku. Pak mi v hlavě vyvstanuly ty scénáře, o kterých mluvila Smith-Bindman. Bála jsem se, že výsledkem vyšetření bude sken s nějakými skvrnami a tyhle nesrovnalosti budou vyžadovat nesčetné množství následných kontrol. Začala jsem uvažovat, kolik mě to celé bude stát. Nechtěla jsem googlovat špičkové lékaře. Lacy vysvětluje: „Úzkost z toho, že nemáte dostatečný přehled o svém zdraví, nemá nic společného s Prenuvem. Plyne ze zdravotního systému, který u nás máme. Bojíme se dozvědět, co se děje uvnitř našeho těla. Snažíme se v lidech tento strach zahnat.“ Lacy by rád nasměroval zdravotní systém více k prevenci. A chce, jak říká, „předefinovat nemoc“. To znamená: Zajistit včasný záchyt problému a učinit léčbu tak běžnou, aby lidé nešíleli z diagnóz, ale jen rychle vyřešili konkrétní problém a šli dál. Pokud toho ale chceme dosáhnout, nemůže být skenování celého těla specializovanou činností. V tomhle bodě jde Lacymu hlavně o snížení nákladů. Samozřejmě tím nezmizí obavy Smith-Bindman ohledně následného testování. A ani to nevyřeší debaty v lékařské komunitě ohledně toho, kdy a jak léčit onemocnění v počáteční fázi. Nepomůže to lidem zažívat stavy nejistoty. Zároveň se vynořuje další otázka: Kdo to všechno zaplatí?

Eduardo Dolhun, rodinný lékař ze San Franciska k tomu dodává: „Musíme se řídit pojistnou matematikou. Pokud bych měl předpokládat, že magnetická rezonance celého těla bude hrazena pojišťovnou, tak jsem ohledně Prenuva velmi skeptický. Zdravotnímu systému chvíli trvá, než se něco zavede. Ve finále by ale mohl nový úhradový systém snížit celkové výdaje na péči. Skenování celého těla je efektivnější než několik dílčích skenů. Ale každá novinka stojí spoustu peněz.“

Na můj příběh se lze podívat i z jiné stránky. Když měl můj myom velikost citronového semínka, byla jsem mladá spisovatelka na volné noze. Žila jsem od výplaty k výplatě. Někdy jsem si dopřála zdravotní pojištění, někdy ne (ve Spojených státech není povinné jako např. v ČR, pozn. red.). Nedostupným pro mě mohl být dokonce i „jednoduchý ambulantní zákrok.“ Cítila jsem se dobře, takže jsem doktory nevyhledávala. Kdybych ale chodila ke gynekologovi na pravidelnou prohlídku každý rok (jak se doporučuje), asi by se nádor zachytil v raném stadiu. Když se na to podívám z tohoto úhlu pohledu, musím se ptát: Neřešíme tady jen špatnou prevenci? Andrea Schaffer je 44letá výživová poradkyně z Arizony. V jejím případě došlo na scénář, který považuji za nejlepší a zároveň nejhorší. Nechala se vyšetřit scenem Prenuvo. Zjistilo se, že se jí za očním důlkem ukrývá nádor na mozku o velikosti vlašského ořechu. To byl ten děsný scénář. A ten nejlepší? Zjistila to právě díky skenování. Proč si Schaffer rezervovat schůzku v Prenuvo? Neměla žádný urgentní důvod, její motivací byla rodinná anamnéza, která zněla: rakovina prsu. Do ordinace ji hnal instinkt. Rok před tím strávila ve stresu, kdy se strachovala o své zdraví. „Šlo mi jen o kontrolní sken. Chtěla jsem se jen ujistit, že jsem zdravotně v pořádku.“ Jediný problém, který měla, byl špatný čich. To ale přičítala prodělanému covidu. Nakonec se ukázalo, že šlo o byl příznak nádoru.

„Chirurg se mě zeptal: ‚Jste si naprosto jistá, že jste nikdy neměla žádnou ataku? Nádor totiž stlačuje váš hipokampus. Tohle narušení obvykle způsobuje záchvat. Tak většina lidí zjistí, že mají rakovinu mozku,“ říká Schaffer. „Žádný záchvat jsem neprodělala. Problémy jsem měla jen s čichem. Koho by to napadlo?“ Schaffer věří, že jí Prenuvo zachránilo život. „Kdybych šla jen na mamograf, nikdy bych to nezjistila.“  Zkušenost Andrey Schaffer se skenováním Prenuvo je spíše netypická. Přitom právě ona je prototypem klienta startupu Prenuvo — aktivně se zajímá o své zdraví. O téhle službě se přitom dozvěděla tak, že poslouchala podcast Dava Aspreye, do kterého si moderátor pozval Attariwala. Za zmínku také stojí, že Schaffer prodělala covid, což určitě zvýšilo její náchylnost k nemocem. V době lockdownů se úzkost lidí zvyšovala, a covid zlomyslně útočil hlavně na staré a nemohoucí. Možná není náhoda, že po pandemii všichni cítíme akutní tlak na to, abychom neonemocněli a nezestárli.

Pokud bychom se zaměřili na všemožnou rétoriku, která se točí ohledně stáří, mohli bychom nabýt dojmu, že stáří je životní styl. Což není. Všichni jednou zestárneme. A to, jestli stárnete dobře, nebo špatně, je částečně dílem Štěstěny nebo jejího nedostatku. Spousta lidí si nezdravý životní styl nevybrala schválně– ne každý může žít ve čtvrtích s dobrým přístupem k výživě, bezpečnými ulicemi a nízkým stresem. Chudí, to byla další populace, na kterou se covid zaměřil. Samuel Butler je autorem knihy Erewhon (stejný název nese obchod zaměřený na wellness). Děj se odehrává v imaginární zemi, kde je nemoc kriminalizována a zdraví je největší ctnost.

Jsem zcela zdravá. To je výsledek mého vyšetření na magnetické rezonanci. Yosef Chodakiewitz, jeden z radiologů společnosti Prenuvo, mi řekl, že na snímku se sice objevují sem tam skvrny, ale všechny spadají do Smith-Bindmanovy kategorie „nic“. Chci v tom mít okamžitě jasno! Vedeme spolu proto hodinový rozhovor na Zoomu. Byl to on, kdo mě projížděl skenem od hlavy až k patě. A teď se mě snažil uklidnit. O místě v mém mozku, které označil jako „dilatovaný perivaskulární prostor,“ bez váhání prohlásil, že jde o „náhodný“ nález. Sice ne s úplně nulovým rizikem, ale s rizikem blížícím se nule.

Během našeho rozhovoru mě přesvědčil, že není důvod důvod jít na další testování. Lacy mi řekl: „Naprostá většina lidí, kteří si projdou tímto skenováním, odejde z vyšetření s pocitem klidu.“ A dá se to teď říct i o mně. Zalil mě klid. A ještě jsem si vyslechla slova chvály: „Na ženu ve vašem věku máte dost zpevněné poševní svalstvo,“ dmula jsem se pýchou. Vyhrála jsem! Jsem lidský stroj v perfektním provozním stavu (s bonusovými body za pilates).

Susan Sontag píše v knize Nemoc jako metafora: „Každý, kdo se narodí, má dvojí občanství, království zdraví a království nemoci“. Dodává, že v určitém okamžiku svého života bude každý z nás nucen usadit se na posledně jmenovaném území, buď krátkodobě, nebo dlouhodobě. Ti šťastnější z nás budou žít dost dlouho na to, aby zestárli. Jedna věc ale v knize zůstává nevyřčena: Jednoho dne zemře každý z nás.

Práce na tomto článku nebyla procházka růžovým sadem. Musela jsem procházet lékařské výzkumy, což mě nebaví. Zaměřila jsem se na tak nezábavné téma, jakým je nefunkční americký zdravotní systém a můj vlastní nevyhnutelný úpadek a smrt. Vrhla jsem se na duchovno. Vnitřní klid jsem hledala v 5 buddhistických moudrech. Co z toho plyne? Přijměte fakt, že nic netrvá věčně a netrapte se tím, co nemůžete ovlivnit. Stárneme, to je přírodní zákon. Zemřeme, to je přírodní zákon. Tak, to bychom měli první tři moudra. Upřímně? Osobně mě to moc nepozvedlo. Takže jsem to vzala z opačného konce a zaměřila se spíše na materiální věci. Možná se nikdy nedozvím, co se mi děje pod kůží. Možná jsem to ve skrytu duše ani nechtěla vědět. Přišla jsem ale na to, že můžu mít pod kontrolou aspoň to, co se mi děje na povrchu kůže. Takže mířím na další sken: tentokrát půjde o analýzu pleti VISIA.

Skenování VISIA předcházelo vyšetření obličeje u značky Augustinus Bader v butiku The Webster v SoHo. Přátelsky naladěná kosmetička Desiree mě nasměrovala k sedadlu před malým strojem. Do něj jsem strčila hlavu. Stejně tak to dělám, když si nechám u očního lékaře zkontrolovat zrak. Tady to ale fungovalo úplně jinak. Místo abych četla řádky drobného textu, mi obličej skenoval stroj za pomocí křížově polarizovaného UV osvětlení (tady jsme opět u kvantové fyziky). Výstupem byly 3D fotografie mého obličeje. Ty prošly následnou analýzou — řešila jsem velikost pórů, vrásek, celkové struktury pleti. Načež mi software oznámil, že (bez botoxu či výplně) vypadám přesně na věk, ve kterém se nacházím. Přiznávám, tohle mě zklamalo. Ale ještě jsme neskončili! Hlavním cílem celé procedury bylo dodat mému obličeji mladistvou záři. O hodinu později (po jemné mikro dermabrazi, masáži a aplikaci luxusních produktů Augustinus Bader a deseti minutách strávených v záři modrého světla) jsem vypadala o chlup mladší, asi jako kdybych se vrátila o rok zpět. Efekt to byl však pomíjivý. Na co ale rozhodně nikdy nezapomenu? Na snímek, na kterém jsem mohla sledovat proměny svého obličeje v průběhu času. Na obrazovce VISIA se ukazovala moje tvář ve věku 80 let: oči trochu vpadlé, čelist povislá, kůže plná vrásek. Byla jsem to ale já. „Je to zákon přírody, že stárnu,“ projelo mi hlavou. Na krátkou chvíli jsem se mohla podívat do budoucnosti! A víte co? Nevypadalo to zas tak špatně.