Devadesátkové parfémy, které voní skvěle i v roce 2024

Devadesátá léta byla skutečně výjimečná a nelze se divit i generacím, které je nezažily, že se k nim vracejí stejně jako ti, kdo v této dekádě vyrostli a zažili si všechno, co s sebou doba přinesla. Svobodu ve východním bloku, nástup internetu, nové hudební styly, nový typ celebrit v čele se supermodelkami, grunge i velká módní jména. To všechno se zákonitě promítlo i do kreativní práce parfemářů. Devadesátky ve vůních znamenaly období velkých experimentů a rizik, která se v mnoha případech skutečně vyplatila. To, co dnes by už nebylo možné, se dělo každou chvíli. Značky a designéři se nebáli jít do něčeho, co nikdy před nimi nezkusil. Marketing nebyl hlavním hybatelem, šlo zejména o to, zda někdo přijde s něčím skutečně novým a přelomovým, co se zároveň zalíbí milionům lidí po celém světě. 

Ta doba položila základy luxusu pro masy, vznikla celá jedna nová kategorie parfémů, dnešní legendy oboru se rychle vyšvihly mezi elitu díky svému inovativnímu přístupu a experimentování s novými syntetickými molekulami. To, co dnes považujeme za výsadu pár niche značek, bylo tehdy běžným standardem. Vizionářské představy, výrazné parfémy distancující se od zbytku trhu, nová klasika.

Které vůně nejlépe zachycují styl 90. let? Pojďme se podívat na ty, co definovaly celou jednu dekádu a jejichž krasojízda pokračuje i v roce 2024 v podobě flankerů a limitovaných edic. 

Pokud jste nevyrůstali v 90. letech, nevíte, jak vypadal svět předtím, než jistý francouzský parfemář na přání jistého módního návrháře položil základy zcela nové kategorii vůní. Než se na scéně objevil Angel, nejslavnější parfém značky Mugler (tehdy pořád ještě Thierry Mugler, který pod svým jménem předváděl nezapomenutelné haute couture kreace včetně robotického oblečku, kterým letos okouzlila svět Zendaya), nic jako gurmánské vůně neexistovalo. Parfemář Olivier Cresp vytvořil první takový, a že to byl velký úspěch, si ani nemusíme povídat. Modrý flakon ve tvaru hvězdy se drží v obchodech už 32 let. Toto ale není jediný příklad výjimečnosti 90s v oblasti vůní.

Když Calvin Klein v roce 1994 představil novinku v rámci svého portfolia, vedle jména zdůrazňoval ještě jedno klíčové a do té doby neznámé slovo: unisex. Citrusově-aromatická toaletní voda CK One, jejímž spoluautorem je žijící (a stále tvořící) legenda Alberto Morillas, se stala zjevením. Po záplavě svůdných, nepřehlédnutelných, „křičících“ parfémů oslavujících individualismus, sexuální eskapády a touhu po co největším bohatství se tu objevilo cosi skromného, lehkého, osvěžujícího, mladého a pro všechny. I po třiceti letech je CK One pořád esencí toho, čemu dnes říkáme cool.

U Morillase a jeho výjimečného talentu ještě zůstaneme. Byl to právě on (a taky parfemářka Annick Menardo), kdo stojí za nejprodávanější pánskou vůní posledních tří dekád. Řeč je samozřejmě o Acqua di Giò, dnes již kultovní eau de toilette značky Giorgio Armani. Inspirací pro esenci italského léta se stala příroda ostrova Pantelleria ležícího mezi Sicílií a Tuniskem. Jde o perfektně vyvářenou kompozici osvěžujících citrusů, slané vody s jemnými kořeněnými nuancemi, která určila směr pro nadcházející desetiletí.

Ani ovocná, ani ambrová (v době vzniku jsme stále říkali orientální), ani květinová, ani pudrová. Jedna z nejprodávanějších vůní 90. let i těch následujících,Trésor od Lancôme, určila náladu nejen prvních let deváté dekády 20. století, ale jasně vymezila pravidla toho, co budete nadále považovat za elegantní a co už spadne do kategorie zbytečného kýče. Parfemářka Sophia Grojsman přesně vystihla ono pomyslné je ne sais quoi a s pomocí růží, kosatců, meruněk, jasmínu, vanilky, pižma a ambry stvořila legendu, která neprávem upadla do zapomnění, ale pořád si zachovala svůj věrný fanklub, do kterého byste se měli přihlásit i vy. Členství vám totiž zaručí jedno: Už nikdy se vám nestane, že byste nevoněli dobře a necítili se komfortně bez ohledu na to, co máte zrovna na sobě a jaké panují trendy. Třeba demure, do jehož definice Trésor perfektně zapadá.

Jen těžko byste hledali parfém, který je tak těžké zastínit jako Classique, vůni z roku 1993 nesoucí přídomek Jean Paul Gaultier. Classique se stala nejen globálním bestsellerem, ale i ukázkovým příkladem, jak má vypadat nadčasová vůně, která odolá turbulentním změnám ve společnosti i módě a pokaždé zapadne do konceptu toho, co se momentálně nosí a považuje se za moderní a současné. Zároveň se z Classique, jejímž autorem není nikdo jiný než současný in-house parfemář Louis Vuitton Jacques Cavallier Belletrud, stala sběratelská záležitost. Každý rok vzniknou alespoň dvě limitované edice s novým oblečením flakonu ve tvaru ženského těla.

Stejně jako Morrilas, i Cavallier měl mimořádný cit pro náladu a styl devadesátek a revoluční kreace, což dokázal také v případě L’Eau d’Issey pro japonskou značku Issey Miyake, v níž chtěl zachytit čistotu tekoucí vody. Zejména na západním pobřeží se tato květinovo-vodní esence stala hitem, jehož krasojízda pokračuje do dnešních dnů. Ač se tváří velmi minimalisticky, stále budí spoustu rozjitřených emocí a dost lidí dokáže i po 32 letech pobouřit svým futuristickým nádechem.

Devadesátá léta byla zlatými časy pro francouzskou značku Cacharel, kterou objevila tehdejší mladá generace skrze oblečení a také díky parfémům jako Anais Anais, Noa a především Eden, který nelze ze seznamu vůní definující celou dekádu vynechat. Stejně jako Gaultierovu Classique, i tuto vůni tvoří z největší části bílé květiny. Jean Guichard tu smíchal tuberózu a jasmín s mimózou, melounem, ananasem, konvalinkami, růžemi, citrusy, lekníny, santalovým a cedrovým dřevem, tonkou a spoustou dalších aromaticky výrazných přísad tak, že výsledek ovšem působí jemně, neokázale. Slyšíte zase demure? Ano, i tento parfém odpovídá současnému virálnímu trendu. P. S.: Také Eden slaví letos 30. výročí.

Všechny tyto vůně najdete v parfumeriích a e-shopech i dnes. K většině z nich letos navíc přibyly nové verze rozvíjející původní myšlenku a oslavující nadčasový styl nejlepších parfémů z devadesátých let.