Zahrady rajských pokušení

“Gucci si vás vybralo jako jednoho z deseti hostů, které zvou do Florencie.” Když vám přijde email s touto větou, víte, že nejde jen o další press trip. Vzpomínám si na minulý rok a New York, kde módní dům uváděl první parfém pod vedením Alessandra Micheleho a moje nadšení, když jsem se s ním mohla potkat na party v MoMA a druhý den v newyorském sídle značky na Manhattanu. Doteď se mi vybavuje ten stres, s jakým jsem řešila, jestli můj outfit není moc málo a odstín rtěnky jsem ladila ještě ve výtahu. I to, jak se mi trochu klepal hlas, když jsem ho svým (rádoby) cool italským přízvukem pozdravila a v druhé větě se omluvila, že italsky umím brilantně nadávat, ale rozhovor radši dáme v angličtině (za ten rok a půl jsem pořád na tom stejně). Tentokrát jsem ale dopředu věděla, že těchto nervů budu ušetřena a můžu se jen těšit, protože mě čekají tři dny procházek po městě, opera pod širým nebem a taky společnost Alberta Morillase, parfemáře, který s Alessandrem pracuje od začátku na novém konceptu voňavého portfolia Gucci. 

Do Florencie jsem odjela seznámit se s třetí vůní z kolekce Bloom – Nettare di Fiori. Stejně jako první Gucci Bloom a druhá Aqua di Fiori, i tato je v pastelově růžovém flakonu (na Gucci hodně minimalistický), od svým “sester” se však liší černým květinovým vzorem a složením. Temnější, tajemnější, rafinovanější. Perfektní k šatům s červenými květy, které jsem si připravila na večerní ohňostroj pořádaný městem. Z něj jsem se sice vrátila dřív, protože při mé výšce se snažit zahlédnout uprostřed cokoliv na vzdálenost více než dva metry je prostě něco takového, jako se snažit trumfnout Victorii Beckham v “do-not-disturb-me-with-your-existence” výrazu. Zato se mi několik lidí zeptalo, čím to voním. Dobrá známka tohoto, že parfém funguje.

To, že celá kolekce, včetně posledního dílku, staví na květinách není náhoda. Florencie, místo kde se příběh módního domu v roce 1921 začal, je nejen epicentrem renesance, ale taky zahrad. Veřejných i tajných. Módní dům jednu takovou otevřel vloni. Gucci Garden na Piazza della Signora, hned za Palazzo Vecchio. Nečekejte záhony růží, tohle je zahrada podle Alessandra. Muzeum, butik a restaurace v jednom, kde se můžete naplno ponořit do světa barev, vzorů, nečekaných kombinací i vůní.

„Alessandro chtěl objevit novou dimenzi hojnosti a radosti, tedy něčeho, co zdá být nezachytitelné. Jako sen, ve kterém je příroda uprostřed domu, ne venku,“ vysvětluje Alberto Morillas, zatímco sedíme ve druhém patře Gucci Garden, v místnosti s květinovými paravany a křesly z temně rudého sametu. Na stole stojí všechny tři Bloom parfémy a lahvičky s hlavními ingrediencemi. U podstavce s Nettare di Fiori jsou jen tři – růže, zázvor a vonokvětka. Neskrývám svoje překvapení, vsadila bych na tuberózu a zimolez. Tohle mě na celé kolekci baví, jednotlivé ingredience se jen těžko rozpoznávají a víc než o ně, jde o samotnou emoci. I když novinka obsahuje i moje favority, žádná z nót nehraje hlavní roli. Každá z nich je zásadní a má své nezastupitelné místo. Parfemář nechal základ stejný, jen podle svých slov změnit kulisy a pocit. „Alessandro chtěl zahradu přenést dovnitř. Je to jeho zidealizovaná představa přírody,“ vysvětluje nejúspěšnější „nos“ 21. století.

Uspokojit Alessandra prý není zrovna jednoduchý úkol. Stejně jako v případě módních kolekcích, i o vůních má naprosto jasnou představu. Přestože Morillas patří mezi absolutní špičku ve svém oboru už skoro 50 let, pracovat pro Gucci je obrovskou výzvou. „Není jednoduché ho uspokojit, je to vlastně dost těžké. Musím myslet jako on, co chce, o čem sní. Jsem velmi úzkostlivý, ale ne kvůli sobě,“ svěřuje se legenda mezi parfemářemi. „Je to jako kupovat dárek pro někoho, koho opravdu milujete. Taky tam funguje radost, když dárek vybíráte a pak ho dáváte. Když dělám novou vůni, cítím se stejně.“ 

Někdy musí vytvořit až 2000 různých variant. Nikdy se nezastaví, energie má gentleman v modrém saku a v červených ponožkách na rozdávání. O své práci mluví s takovým nadšením, že to vypadá, že míchat vůně je tou nejlepší a nejsnadnější věcí pod sluncem. „Je to radost. Nemám chvíle, kdybych cítil depresi. Abyste namíchali vůni, musíte si vybrat radost a lehkost bytí. Není to žádné drama, ale vášeň, uspokojení a uspokojování.“ Ty mu rozhodně nechybí, Nettare di Fiori je toho víc než jasným důkazem. A to na květinové vůně moc nejsem, Gucci Bloom má pro mě ale zvláštní kouzlo.

Automaticky sahám po růžové lahvičce při odchodu na koktejl na střeše hotelu Westin, kde pokračujeme v povídání a nespouštíme oči z pohledu na město, které máme jako na dlani. Úzké uličky se z této výšky zdají ještě menší a romantičtější. Dominantní kopule dómu Santa Maria del Fiore se dotýká bílých mraků a vítr přináší z okolních kopců svěží vůni, v níž se mísí zeleň, voda i víno. Přemýšlím, co mě fascinuje víc, jestli ten výhled, Morillas nebo jeho „zahrada rajských pokušení“. Pořád si čichám k zápěstí, i během opery v Grotta del Buontalenti v zahradách Boboli. Nevím, jestli ty černé šaty s vysokým rozparkem byly nejlepší nápad na představení pod širým nebem, parfém rozhodně ano. Po dvou hodinách odhalil svou hřejivou stránku, ani ta ale není dřevitá jako u jiných vůní. Na kůži se mi odehrává květinové drama. „Cítíte intenzitu květin. Je intenzivnější a smyslnější,“ komentuje Morillas. 

Třetí den a další zahrada. Tentokrát skutečná a ve společnosti hraběte Torrigianiho, jehož rodina ve 14. století založila vlastní banku a taky zahrady ve čtvrti Santo Spirito. Zahrady Torrigiani jsou největší soukromou zahradou v Evropě. Pan hrabě se chlubí květinovými záhony i romantickým parkem, na kterém si jeden z jeho předků postavil zříceninu hradu. Jen tak. Pro radost. V parku se nesmí fotit. Respektive můžeme, ale musíte slíbit, že se nic z toho neobjeví na Instagramu. Velmi tu dbají na soukromí a exkluzivitu místa, kam se bez pozvánky nedostanete. Vedle sebe tu rostou stromy a keře ze všech koutů světa. Sluneční paprsky prostupují koruny majestátních cedrů, jejichž vůně se mísí s citrusovým hájem, cypřiši a magnoliemi.

Zatímco já si užívám úžasný relax, na parfemáři je vidět, že i tady čerpá inspiraci. „Mám pořád stejně moc energie a pocity jako na začátku kariéry. Vedu velmi kreativní život, a není to jen o míchání, ale o nových nápadech, přemýšlení nad nimi a užívání si,“ říká Morillas. Out of office? Nic pro něj. „Nos nemůžete poslat na dovolenou. I když si ho ucpu, pořád si vůně představuji. Ano, hodně pracuji, ale taky si vybírám pro koho.“

Vedle nejnovějších bestsellerů pro Gucci a Bulgari buduje poslední tři roky vlastní značku Mizensir. Co bude dál? Dá se po padeáti letech objevit něco nového? Na co dalšího se můžete těšit od autora nejslavnějších vůní posledních tří dekád? „Jen si počkejte, máme s Alessandrem spoustu nových projektů.“ Jedno je jisté už teď. Pokud máte pocit, že to jediné, co potřebujete, je nechat se rozmazlovat, zahalit se do heboučkého závoje, nechat se jím hladit, svádět a naboostovat sebevědomí, jde to tak snadno. Máte to na dosah. Grazie, amore, ti amo.