5 věcí, které musíte vědět o elektrizující přehlídce Maison Margiela SS24

Zachytit spontánní radost. To byl letos cíl mnoha návrhářů. Výsledek však bývá dopředu nejistý, často totiž urputná snaha může působit nuceně. V případě Maison Margiela to ale neplatí. Energie, která z kolekce Johna Galliana sálala, nadzvedla z podlahy sálu na Place des États-Unis všechny přítomné. „O tomhle přesně móda je,“ prohlásil jeden z hostů po přehlídce. „Tohle mi zlepšilo celý měsíc,“ nechal se slyšet jiný. „Ohromující genialita Johna Galliana,“ kolovalo pro změnu Instagramem. 

Foyer sídla Maison Margiela. Právě zde se na plátně vyjímala majestátní loď zastiňující střechy anglického přístavního města počátku 20. století. Nechyběla ani živá hudba, o kterou se postaral klavírista a violoncellista, díky kterým si přítomní vmžiku připadali, jako by se na lodi skutečně ocitli. V osvětleném bílém sále, který se nachází nahoře v budově, se na mole odvyprávěl celý děj. Hlavní myšlenka přehlídky tkvěla v otázce, jaké oblečení by si na plavbu přes oceán sbalili dva teenageři žijící na začátku 20. století, ale i v tom, jak by si dobové kousky a doplňky přizpůsobili vlastní identitě jejich současní potomci.

Show podkreslovala píseň Masculinity. Její text: „Do I walk like a boy, do I speak like a boy, do I stand like a boy,“ deklaroval připomínku genderless přístupu k módě. Kolekce odstartovala lookem inspirovaným stylem Katherine Hepburn. Akcenty z dámského šatníku poloviny minulého století se následně objevily v řadě kabátů a obleků, a uspokojily tak společnou touhu všech přítomných po zjednodušené sofistikovanosti. 

Jak již bylo řečeno, Galliano si představoval, jak by si asi současný potomek dřívějších cestovatelů mohl upravit zděděný šatník. V rámci toho navrhl „exfoliage“ šaty, u nichž byla horní vrstva poprsí odtržena a stažena přes sukni, aby odhalila podšívku. Takovou siluetu autor kolekce odvážně přejel laminátovým válečkem (alespoň obrazně řečeno) a látku pokryl vysoce lesklým lakem, aby v místech navrstvení vytvořil reliéfní efekt. Tuto techniku rozvinul v šatech a košilích „pressage“. Přehlídku uzavíraly večerní šaty ‚misfit“.

O Gallianově genialitě vyšly stohy knih, ale nejzásadnější dopad tohoto návrháře spočívá ve zdánlivě jednoduchém gestu... Teprve u klobouku z poloviny století vyrobeného z drátů a odpadkových košů nebo u puntíkovaného potisku si uvědomíte, že v nich modelka vypadá jako kreslená postavička. Vidíte to i v její drzé chůzi, při níž se konečně může na mole uvolnit. To vše samozřejmě představuje výsledek autentické a vášnivé lásky k módě, která tohoto designéra nutí spřádat velké příběhy, které následně převádí do skutečného života. Nedávno jsem se Galliana zeptal, jak si takovou inspiraci udržuje i v dobách ne radostných. „Je to síla do života, za kterou jsem vděčný, a denně si to připomínám,“ odpověděl mi návrhář.