Kouzlo Audrey Hepburn: Pohled na soukromý šatník nejelegantnější herečky

„Byla dostatečně moderní, odvážná a chytrá na to, aby zjistila, jaký styl jí a její postavě nejlépe vyhovuje, a měla dostatek sebekázně a stylu, aby se ho držela,“ napsala Pamela Clarke Keogh v módní ódě Audrey Style z roku 1999. Právě díky propojení Hepburn-ženy a Hepburn-herečky, která katapultovala Holly Golightly, Sabrinu Fairchild a Elizu Doolittle do hollywoodské síně slávy, je její módní odkaz jedinečný. Například na fotkách z natáčení Funny Face z roku 1957 by mohla být Hepburn sama za sebe: ryzí krása, uhlově černé oblečení, decentní lodičky. A coby múza Huberta de Givenchyho, muže, který stál za jejími nejslavnějšími filmovými kostýmy, Audrey žila givenchyovskou elegancí na plátně i mimo něj. „Šaty Givenchy jsou jediné, ve kterých se cítím sama sebou. Je víc než návrhář, je to tvůrce osobnosti,“ prohlásila o jejich spolupráci.

Kdo je tedy Hepburn za tyrkysově zbarvenou clonou Tiffany & Co. (další značka, která si užívá Audreyin efekt díky filmu Snídaně u Tiffanyho z roku 1961)? Fotografie noblesní dámy, která tráví volný čas mimo zářící světla Páté avenue, ukazují osobnost nikdy neuhýbající ze svého důsledného přístupu k módě a podávají svědectví o její osobní uniformě. Nadšená golfistka nikdy nevyrazila na hřiště v ničem jiném než ve svých typických dámských kreacích a lodičkách. „V tom se cítila pohodlně,“ řekl Massimo Ferragamo, jehož otec dodával Hepburn boty. Za žádných okolností neztratila ani špetku elegance, i když šlo jen o pouhé venčení psa nebo zalévání květin u sebe doma. 

Milovala přírodu, kterou si užívala zejména v létě ve Švýcarsku. Ovšem ani outdoorové aktivity nijak nenarušily její precizně budovanou image a přirozený smysl pro noblesu. Ačkoliv tvrdila, že se obléká, jak ji napadne, si své místo na pomyslném piedestalu zaslouží především za to, jak dokonale u všeho vypadala — i s odstupem mnoha dekád. Ne vždy to platí u jiných nadčasových módních ikon. Vzpomeňme si na montérky princezny Diany či boj Carolyn Bessette-Kennedy s vedrem v žabkách a capri kalhotech.

Hepburn by pravděpodobně výrazně komentovala současný zájem o výrazně dívčí styl a trendy. Sama byla jejich ztělesněním i počátkem. Nikdy nebyla prvoplánově sexy, zato byla milá a chytrá, a tak se tato zapřisáhlá introvertka ocitla na opačném konci spektra než Marilyn Monroe, jejíž šatník se skládal z modelů vypůjčených od společnosti 20th Century Fox (když je vracela, strkala do nich padesátidolarovou bankovku). Když se Givenchy poprvé setkal s Hepburn, byl trochu zmatený, protože si myslel, že má tu čest s Katharine Hepburn. Jeho přátelství s Audrey se však naplno rozvinulo při natáčení filmu Sabrina, přičemž herečka později řekla: ‚Móda vstoupila do mého života ve chvíli, kdy jsem si nechala u Huberta de Givenchy ušít své úplně první couture šaty – ta krása byla výjimečná.“

Hepburn velmi ctila módní řemeslo, ale nepodléhala módním trendům. Její minimalistický image ukazoval osobnost, která našla pohodlí ve stejných elegantních každodenních kouscích. „Ráda bych neměla tak hranatá ramena, tak velké nohy, tak velký nos,“ řekla kdysi slavná herečka časopisu People o nejistotě, kterou možná maskovala svým typickým šatníkem, a raději upřednostňovala svou práci (později se mimo jiné stala zapálenou spolupracovnicí a ambasadorkou UNICEF) než svou osobní značku. Nikdy se například nedozvíme, co Audrey nosila o víkendech, které trávila ukrytá ve svém bytě: „Musím být často sama. Tím si doplňuji energii,“ řekla v roce 1953 časopisu Life. Pravděpodobně to však nebyla pánská košile nadměrné velikosti, kterou proslavila ve filmu Snídaně u Tiffanyho s hedvábnou maskou na oči. Premiantka Hepburn pustila do světa dost na to, aby jako hvězda stříbrného plátna okouzlovala, avšak do svého osobního života pustila jen málokoho. S velkou pravděpodobností měla ve svém šatníku zásobu černých roláků neodmyslitelně patřících k jejímu image a stylu, které velmi aktivně pomáhala budovat ve filmech i mimo kamery.