Chapell Roan: princezna ze středozápadu

Chappell Roan je umělecké jméno pětadvacetileté Kayleigh Rose Amstutz z Missouri. V rozhovorech nejednou zmínila, že Chappell je pro ni něco jako drag alter ego: Zatímco Kayleigh je mírně plachá, Chappell je ukecaná, společenská a každým coulem skvělá. Jakmile se Kayleigh vtělí do performerky Chappell, poznáte to ihned podle barevných očních stínů, go-go boots a dlouhých výrazných zrzavých kudrn, které se jí vlní kolem hlavy při tanci. Do vcelku vyčištěného prostředí současného popu vtrhla jako hurikán. Není to typická popová hvězdička, natož „holka odvedle“, tedy prototyp kamarádky, jakou je třeba Taylor Swift. Roan je výrazná, a to nejen svým projevem, který kombinuje holčičí naštvanost s citem pro popové a velmi chytlavé melodie a především s texty, které se nebojí vtipných ani ostřejších metafor a obratů. Výrazná je také vzhledem. Kašle totiž na trendy přirozenosti, zato se opírá do staré dobré teatrálnosti. Její debutové album The Rise and Fall of a Midwest Princess je jedním z nejpřehnanějších a dokonale nejnevkusnějších debutů poslední doby (a to je pochvala!). Střídavě zní jako Patsy Cline, Madonna v osmdesátkách a RuPaul. A hudbě odpovídá samozřejmě i styling.

Příběh Roan je jako z románu: Hodná dívka z velmi věřícího prostředí, která celé dětství a dospívání chodí třikrát týdně do kostela. A miluje hudbu. Když se v pubertě zamiluje intenzitou vlastní všem prvním láskám do mormonského spolužáka, začne psát písničky. Její plán byl v té době vskutku ambiciózní: napsat ten největší love song všech dob!

Vyrůstala koncem nultých a začátkem desátých let 21. století, a neminuly ji tak popstars z MTV jako Kesha, Lady Gaga nebo Katy Perry. Popová hudba a divy ji fascinovaly – šlo o pocit někde mezi upřímným děsem a absolutním nadšením. Už tehdy se Kayleigh pohybovala mezi extrémy: „Na střední jsem viděla klip k písničce Alejandro od Gagy a pomyslela jsem si: Panebože, co to je, to je porno?!“ Milovala sledování předávání nejrůznějších cen a snila o showbyznysu. Když ji v pozdních nácti zapsali pod nahrávací společnost Atlantic, byla štěstím bez sebe a měla pocit, že to dokázala: „Reálně jsem myslela, že v sedmnácti vyhraju Grammy,“ glosovala pro Guardian s tím, že je to legrační i proto, že podpisem smlouvy veškerá tvrdá práce teprve začíná. A začala. Pod křídly producenta Dana Nigra, který později pomohl dostat se na výsluní právě Olivii Rodrigo, se přestěhovala do velkého světa Los Angeles. Dívku ze středozápadu tu čekal kulturní šok: Holky tam chodily nakupovat bio potraviny jen ve sportovních podprsenkách (doma ve Willardu nemyslitelné!) a hlavně – poprvé zavítala do gay baru. Právě tam se seznámila s nesmírně inspirativní a pestrou queer kulturou, která ji pohltila. A sama sobě poprvé dovolila vymanit se ze škatulky „hodné holky“. Navíc si uvědomila, že ona sama je queer. V návaznosti na to a s absolutním nadšením napsala píseň Pink Pony Club, přímo inspirovanou prostředím gay klubů (a díky glam-kovbojskému stylingu ve videu nyní aktuálnější než kdy dřív). Jenže singl propadl a Atlantic s ní rozvázal smlouvu: „Cítila jsem se jako naprostý odpadlík, ale někde hluboko uvnitř jsem věděla, že nejsem,“ popsala pro Guardian krušné začátky.

Sbalila se a odjela zpátky do rodného zapadákova, kde se ponořila do práce u stánku s kávou. Šetřila peníze a vymýšlela comeback, který se jí nakonec povedl. S ušetřenými financemi se vrátila zpět do L. A. a dala si pomyslnou lhůtu jednoho roku, kdy se jí buď návrat na scénu povede, nebo se nadobro vrátí nadobro domů. Našla spolu s producentem novou nahrávací společnost a začala intenzivně pracovat na čerstvých písničkách, které se staly základem pro aktuální album The Rise and Fall of a Midwest Princess. I proto je její hudba a prezentace tak nekompromisní, Roan prostě nemá čas ztrácet čas, a je bez pardonu sama sebou tak, aby na ni byly pyšné popové divy, které jako malá sledovala v televizi. „Když to není odvážné a nikoho to nezvedne ze židle, tak proč se vůbec snažit,“ zní její motto. Její autentický projev a styl si konečně našly cestu k srdcím toho správného publika. Chapelliny songy mají na Spotify milionová přehrání a své první festivalové vystoupení si odbyla na tom nejsledovanějším letním festivalu vůbec, na Coachelle. Roan sbírá fanoušky také mezi celebritami a queer hvězdami, které v ní vidí možná i tak trochu svou vlastní životní cestu.

Její poznávací znamení je divadelní make-up, který si bere za svůj styl drag queens. Nepřehlédnutelný Coachella look pro ni na míru vymyslela make-up artistka Donni Davy a práce na něm trvala tři hodiny: „Je to, jako by se potkala Paris Hilton, James St. James a Walt Cassidy a dali dohromady drag show,“ uvedla pro Vogue Roan. „Chappell má na každé vystoupení silná vizuální témata, která definují její performance. Dostala jsem od její stylistky Genesis detailní moodboard, abych mohla navrhnout make-up a vlasy v precizním superstylizovaném glam stylu, který ta témata podtrhnou. Není nic lepšího než dostat do make-upu nějaký příběh,“ popisuje Davy.

Chappell přichází právě včas a může i do vašeho šatníku vpustit trošku svěžího větru. Ukazuje, že nebát se být občas „trochu moc“, pokud se nám chce, je dokonale uvolňující. Můžeme se inspirovat jejím těžkým drag make-upem a vybrat si z něj prvky, které budou „ty naše“ – velké černé linky, výrazná tvářenka nebo štrasové kamínky místo dolní linky. A do outfitů zařadit více leopardích vzorů, červené (ta je navíc aktuálně velmi trendy), třpytivých prvků, kovbojských bot, třásní a go-go boots. Ty jsou ostatně jejím poznávacím znamení. Ale hlavně, hlavně si k oblékání pusťte Chappell Roan a bavte se. Život je příliš krátký, než abychom se trápili v záplavě neutrálních barev.