Voices of Ukrajina: Válka je destruktivní v každém smyslu, kreativní energii čerpám v přírodě

„Cítila jsem, že chci něco udržitelnějšího než oblečení a že šperky jsou ikonickým předmětem, který si lze užívat delší dobu,“ odpovídá Sonya Soltes na otázku, co ji přivedlo k navrhování šperků. Kostýmní výtvarnice a stylistka pracovala během své úspěšné kariéry s takovým množstvím oděvů, až přišla jistá únava a potřeba řešit problematiku módní nadprodukce po svém. Od práce na komerčních a hudebních videích, reklamách, filmech došla do bodu, kdy ji začaly více semínka zeleniny. Ta se uprostřed globální pandemie stala hlavní inspirací šperků. Na malém pozemku se zahradou našla útěchu, začala pěstovat zeleninu a vyrábět originální šperky inspirované vlastní úrodou. Na zakázku vyráběná zlatá dýňová semínka katapultovala mezi nejžádanější brandy svého druhu. 

Po covidu přišla válka a s ní další výzvy nejen v kreativním, ale především každodenním životě. Od idylky na zahradě se Sonya se svou značkou Lutiki rozhodla jít dál. Nemůže jinak. Od prvních pokusů s náramky evokujících plastové gumičky do vlasů (ovšem ze stříbra a zlata) se vypracovala ke šperkům, na které rozhodně nezapomenete.

Toto semínko je otiskem času, úsilí, které nebylo marné. Přineslo to ovoce. Byl to jediný produkt, který jsme na začátku války mohli vyrobit, pomohlo nám, abychom pokračovali a nezastavili se, a umožnili tak lidem pracovat a vydělávat. Část tržeb jsme převedli na humanitární organizace na nákup potravin. Tak se to změnilo na společnou užitečnou věc.

Semínko je nesmírně hluboký symbol, protože Ukrajina má své vlastní, jak tomu říkám, agronáboženství. V malých městech a vesnicích existuje silná vazba a víra lidí v půdu jako hlavní zdroj života. Toto spojení je tak silné, že je zemědělství obrovskou podporou pro celou naši společnost. Mimochodem, když začala válka, byl právě konec zimy, kdy už lidé čekají a připravují se na jaro jako na novou sezonu, novou etapu života. Zdá se mi, že většina lidí v zemi se vždy těší na jaro právě proto, že je to příležitost položit základy něčeho nového. Toto myšlení vám pomůže žít, tvořit, udržovat se v dobré kondici a být vděční za život.

Osobně mi je zemědělství velmi blízké, miluji totiž zahradničení. Proces tvorby něčeho nového velmi souvisí s obilím, semínkem a pro mě je semínko také symbolem vesmírné energie. Člověk to cítí. Toto semínko je kopie z mé vlastní zahrady. Chtěla jsem zachytit tento okamžik, protože to byla první sklizeň.

Obrovskou, stále se snažím vnímat v prostoru. Ne vždy musí jít o něco znamenitého, atraktivního a krásného. Vyrostla jsem a jako designérka se vyvíjela na Ukrajině, kde máme určitou módní kulturu, která je v mnoha ohledech postsovětská. V postsovětských zemích tradičně byly šperky z drahých kovů považovány za základ, do něhož se vyplatí investovat. Nyní je módní kontext a rozvoj průmyslu velmi rychlý. Pohled na šperky, kultura jejich nošení, estetika šperků i bižuterie — to vše se hodně změnilo. Šperky jsou příležitostí k vytvoření nálady, zdůraznění vzhledu a také prvkem zábavy. Pro mě představují především pestrost a emoce. Jako dítě jsem milovala kříže z drahých kovů. Dnes to vnímám jinak. Jako výrazný prvek existující v prostoru v mnoha různých souvislostech. Může to být extrémně posvátná věc i plnit roli třeba kouzelného předmětu v autě. Jedná se o velmi specifický symbol. V křesťanském ortodoxním Kyjevě ráda pozoruji kříže na vrcholcích kostelů a v jistém smyslu jsou ozdobou města.

I ten je pokračováním mé zahradnické praxe. Chtěla jsem vytvořit takovou symbolickou dekoraci, která by byla složitější než semínko a spojovala by ještě více významů. S tímto objektem se pojí dlouhá historie. Zdá se, že chrání před zlými duchy a skutečnost, že je vyroben ze stříbra, je dvojitou ochranou proti všemu zlu.

Že jde o složitý proces, ale na druhou stranu je snadné realizovat myšlenku, koncept, pochopení toho, co šperky jsou a jak by dnes měly vypadat. Baví mě to i proto, že jsou nadčasové. V jistém smyslu jde o artefakt, který může přežít století nebo dokonce tisíciletí. Dlouhodobě se zajímám o archeologii. Když tvořím šperk, představuji si, jaké by to bylo, kdyby byl dlouho zahrabaný v zemi a někdo by ho náhodou našel.

Všechno se změnilo: návyky, denní režim, práce, komunikace. Dokonce i šatník. Ale to vše nás posiluje, jsme odolnější, tvrdší. Adaptujeme se velmi rychle. Ani potíže s elektřinou a dopravou nestojí v cestě těm, kdo chtějí pracovat, zůstat na Ukrajině, podporovat ji a pomáhat. 

Válka je destruktivní v každém smyslu, a pokud mluvíme o energii, stačí jí velmi málo na základní potřeby. Snažím se šetřit a znásobovat energii tím, že jsem v přírodě, přemýšlím o zahradě, něčem živém. Něčem, co má sílu, teprve potom tvořím.

Energii mi dodává to, že stejně jako obrovský počet Ukrajinců, kteří zůstali na území Ukrajiny, ve svých domovech, ve svých zaměstnáních, představuji obrovské zázemí. Jsme zeď, která vlastně drží armádu a pomáhá těm, kteří jsou na tom hůř, byť jen svým příkladem. Pochopení, že se můžete zajistit sami, nikoho nezatěžovat, umožnit ostatním vydělávat, dát alespoň jednomu nebo pěti lidem pracovní místo. To už dodává spoustu motivace, síly a pochopení, že nic není marné.

Na to je dost těžké odpovědět, protože žijeme v těžkých časech. Nevím, co by mohlo být těžší nebo hroznější než válka. Nejtěžší rozhodnutí bych musela udělat, kdybych například musela zastavit výrobu. Chci pokračovat ve svém podnikání a teď mám obrovské množství myšlenek a nápadů do budoucna, touhu žít a čekám na okamžik, kdy přijde vítězství Ukrajiny.

Opravdu nevytahuji paralely ani se nesnažím srovnávat. Dělám věci tak, jak to cítím. Pozoruji své okolí a snažím se přetvářet věci, které jsou odpudivé nebo samy o sobě o ničem nevypovídají, vytvořit z nich něco velmi významného, ​​užitečného a krásného.

Myslím, že jedním z nejvděčnějších zážitků je zpomalení. Kdysi jsem měla touhu tvořit ve velkých objemech, ale po covidu a teď i s válkou je to úplně jiný stav a já mu věřím. Nejdůležitější závěr pro mě je nespěchat, tvořit věci podle pravidla „méně je více“, to znamená i více vědomí, více řemesla, více smyslu.

Budoucnost značky závisí na budoucnosti naší země. Myslíme jen na ni. Opravdu doufám, že vítězství dříve nebo později přijde, tato válka skončí a začne nová etapa pro naši společnost, ekonomiku, nejrůznější průmyslová odvětví včetně tak malého, jako je klenotnictví. Proto myslím jen na budoucnost Ukrajiny. A pak se mi zdá, že se projeví taková výbušná energie stavět, plánovat, snít, vytvářet nové věci a značky. Všechny myšlenky na budoucnost nechávám do vítězných časů.

Další rozhovory ze série Voices of Ukrajina najdete zde.