MBPFW, den třetí: Opravdová móda i nemóda

Od prvního momentu byly spojené show studentů našich módních institucí neúprosným zrcadlem dne předešlého. Co look, to zážitek, co styling, to hlava a pata. Přehlídku otevřel zlínský ateliér a jeho téměř éterické dívčí róby s jemnými volány, vkusným subtilním potiskem a vanoucími sukněmi, všechny z velmi příjemných přírodních materiálů, které postupně vystřídaly béžové looky s kontrastními safiánovo-červenými botami, colorblock róby či opravdu velice zdařilé plisé. 

Liberec jako by homogenně a harmonicky pokračoval svou opening sekvencí, ve které byl styling neméně dobrý jako samy oděvy. Motiv bílé byl zpracován do podoby sportovních šatů v ultra přímočarých liniích, opět skvělé plisé, lidové motivy na kaftanech a crop topech, výborná a také odvážná práce s barvou, kde na už i tak střihově celkem komplikovaném looku umí zcela nerušivě koexistovat růžová, tyrkysová, zelená a ostře cyklámenová, to je zkrátka něco, co opravdu vyžaduje více než jenom talent.  

Jedním z důvodů, proč byly obě prezentace tak dobré, je fakt, že i při detailním zkoumání, možná lupou, by člověk málokdy narazil na šlendriánství či nedokonalou práci s textilií. A to je právě to, čím se liší obyčejný „hadr“ od opravdového oděvu. Je také evidentní, že studenti obou institucí nad svou tvorbou reálně uvažují a přemýšlejí, tyto procesy jednoduše nelze nijak ošidit ani ničím nahradit a je absolutně namístě konstatovat, že žáci v mnohém dali na frak učitelům. 

Zdá se, že Vanda Janda se z nedávné minulosti poučila, ubrala páru, podřadila z pětky na čtyřku a dobře udělala. Možná to bylo i důstojným charakterem samotné lokace, kolekce byla tentokrát kompaktnější a méně „utržená ze řetězu“, Janda přitom zůstala sama sebou. Mnozí jí můžou vyčítat leccos, pravdou však je, že si na nic nehraje, netají se tím, že ji prostě jen baví šít. A to, že svou tvorbou nechce deklarovat žádné složité, sofistikované či sebeintelektuálnější výpovědi, je sympatické právě v době, která se pozéry jenom hemží. 

Líbivé sexy halenky, velké výstřihy, babydoll siluety či hnědé looky s bílými puntíky evokující legendární šaty z Pretty Woman byly zakomponované k lookům z dnes tak populárních oversize sak doplněných šortkami, součástí stylingu byly klobouky, retro sluneční brýle či šátek zavázaný v tzv. riviera stylu. Nebylo tudíž pochyb, jakému publiku je kolekce určená, místy evokovala tvorbu francouzské značky Jacquemus, která je však víceméně jen digestem značek jiných. 

Natálie Dufková, která uzavírala blok, tak udělala bravurně zvládnutým tématem, kde byl atletický vibe přetransformován do precizně ušitých parek, bund a kabátů. Výborná škála barev od stříbrné, neonově žluté, elektricky modré až po černou byla v linii s technickým charakterem samotných materiálů a střihů. Stažené pasy s předimenzovanými rukávy a volně visícími utilitárními šňůrami, skvěle padnoucí minimalistické šortky, strohé šaty, které můžete obléknout jak pod sportovní bomber, tak i pod kašmírový kabát, kolekci Dufkové můžeme zkrátka jen zatleskat. 

Nomen omen, první show posledního nedělního bloku nezůstala nic dlužná jménu, které značka nese, divili se všichni. A to byl také, s největší pravděpodobností, i záměr prezentace, kde se oděvy hodnotit nedají, protože doslova a do písmene není co, s výjimkou dvou korzetů a tří spodniček, které však plnily diametrálně jinou úlohu. Samotná pointa není vůbec mimo mísu, to, co se dnes děje v módním průmyslu, je nezbytné adresovat nebojácně a přímo. Avšak je otázkou, jestli problematice pomůže pár holých těl, na které se většina publika ani nedívá, protože je ve značných rozpacích.  

Jako zcela jiná dimenze pak působila ucelená a autorsky vynikající kolekce Adama Kosta, který pochopil jedno: nikdy nic nepokazíte tím, že si „pojedete to svoje“, to, v čem umíte bruslit a co vás, jako osobu, zajímá. Kost má na svůj relativně mladý věk jasnou vizi, v rámci které příliš neexperimentuje, ne však proto, že by nechtěl riskovat. 

Do hloubky ji zkoumá, překopává a vrací se k ní, přičemž posun ve tvorbě, i když se to tak na první pohled nemusí zdát, je znatelný. Modely z kvalitní pleteniny ve střídmé barevnosti a melanž jsou jak malinko temné a „artsy“, tak i nositelné a nadčasové, Kost je navíc „krejčí“ vskutku precizní, mnozí jeho starší kolegové by si mohli (a i měli) v tomto ohledu vzít příklad. Bude opravdu zajímavé sledovat, kam se jeho tvorba bude ubírat dál, na hrozící nekonzistenci to zatím, naštěstí, vůbec nevypadá.