Nebát se prodávat

Thierry Mugler byl návrhářem, který dokázal vyvrátit nejedno estetické paradigma. Na úkor buržoazní elegance, která převládala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, prosadil tělesnost. Ženskost pojímal jako statečnost, ovšem ne způsobem, za který by ho tehdejší feministky pochválily. Mugler vnímal tělo jako silný opiát, obzvlášť v případě žen. Tělo se i u něj samotného stalo synonymem moci, kterou je třeba začít využívat. Proto v konstrukcích oděvů zvýrazňoval prvky, které tělo podstatným a dosud nezvyklým způsobem zdůrazňovaly. Jeho přehlídky jako by plivaly do tváře maloměšťácké skrovnosti a snobství.

Na přílišnou pokoru, úslužnost, nebo snad předstírání znalosti dobrých mravů nezbylo v Muglerových těsných střizích z devadesátých let místo. V té době byly módní show s vyvýšeným molem a za přítomnosti novinářů a kameramanů poměrně čerstvou novinkou. Snažit se proto uctít jeho odkaz těmito prostředky, které jsou dnes už vžité a běžné, by bylo marné. Casey Cadwallader to zřejmě rychle pochopil a celosvětová pandemie mu přišla vhod – vytvořil během ní několik videoshows, díky kterým uchvátil pozornost celého módního světa a postavil tím na nohy do té doby takřka umírající brand. Pak jen stačilo do kampaní dosadit hvězdy a pečlivě studovat archivy. Oboje zvládl Cadwallader na jedničku a teď se zdá, že není nic, co by nedokázal.

S Američany, kteří nastupují do služeb tradičních evropských módních domů a značek, přichází i jistá lehkost, nadhled a důvtip. Tuto tradici ustavil nejspíš Marc Jacobs. Casey Cadwallader se učil právě u něj. Náhoda? Právě naopak. Možná za to může skvělý pozorovací talent, možná troufalost. Ale ať vychází schopnost amerických návrhářů oživit evropské brandy z čehokoli, jsou v tom zkrátka dobří. Jacobs kdysi pochopil, že značce Louis Vuitton vlije novou krev do žil jen spojováním protichůdných zdrojů inspirace (byť si později posprejované kabelky začali pořizovat snobi). A taky Cadwallader dozrál k názoru, že Muglerovo dědictví oživí jedině tak, když s cigaretou v koutku do ateliérů vážené značky pozve hubaté drag queens a transsexuální bombshells a s jejich pomocí změní pojetí toho, co je sexy.

Svůdnost totiž vychází z tělesnosti, jde při ní o zušlechťování zevnějšku, aby byl přitažlivý a vábivý. Nejde jen o to, jak svůdnost vnímají ostatní, ale jak svoji přitažlivost vnímáme my sami. Jak nás tělo vybízí, abychom na něj sahali, abychom ho laskali a dotýkali se jej. Narcismus samotného Thierryho Muglera dovedl Caseyho Cadwalladera k tomu, že jeho odkaz bude širší veřejnosti dávat smysl zase jen tehdy, uvidí‑li v oděvech s jeho značkou osobnosti, které se netají tím, že nad vlastním obrazem s radostí masturbují. Jeho předchůdci v tomto ohledu selhali a Muglera a jeho pojetí svůdnosti nepochopili. Formichetti si myslel, že jde o oplzlost a fetišismus, podle Komy o kontrolu a geometričnost. Záhadu značky tak rozklíčoval až kluk z New Hampshire, který se prý nikdy nevzdal kšiltovky, se kterou po studiu architektury na Cornellově univerzitě nastoupil do prvního módního ateliéru. Dobře je to znát i teď, kdy se s oděvním řetězcem H&M spojil a v exkluzivní kolekci oslavuje tvůrčí DNA legendárního návrháře.

Když vás poslouchám, ale hlavně pozoruji, jak vyzdvihujete rozmanitost osobností, které jsou aktuálně součástí jakéhosi univerza značky Mugler, musím se zeptat: z jakých míst či situací čerpáte svou tvůrčí sílu?

Jedině v Muglerových archivech! Našel jsem tam například kolekci celou z lycry, materiálu, který navzdory tomu, že byl objeven už na sklonku padesátých let, se do módy dostal až v letech sedmdesátých. Mugler byl první, kdo s ní v takovém rozsahu pracoval. Když jsem se k téhle lycrové kolekci dostal, její přímočarost mě uhranula. Byla to jedna z prvních prací, na které jsem tam narazil. Díky ní jsem pochopil, že neohroženost je třeba pěstovat. Zároveň mě kupříkladu nadchla celá škála způsobů užití denimu, který si s Muglerem doposud nikdo příliš nespojoval, nebo taky sametu.

Často se vyzdvihuje vaše práce s materiály. Dodržujete v tvorbě nějaký specifický postup, který nakonec látce ve finálním modelu umožní dýchat?

Asi ve mně převládá architekt. Pro mě jsou vlastnosti textilie vždy na prvním místě. Velice rád prozkoumávám nové látky, barvy a struktury a líbí se mi sledovat napětí, které kombinace barvy, látky a struktury vytváří při pohybu.

Jaký ze střihů vám ihned vytanul na mysli, když přišla na řadu spolupráce s H&M?

Bylo jich několik. V případě této spolupráce jsem čerpal inspiraci z předchozích partnerství mezi H&M a návrháři. Vzpomněl jsem si třeba na spolupráci s Versace, s Alberem Elbazem v Lanvin a došel jsem k názoru, že nikdo z oslovených tvůrců neslevil z nároků značky, kterou tehdy zastupoval. A tak jsem si řekl, že toho musím docílit taky. Mezi první návrhy, které jsme se rozhodli zařadit, jsem proto zařadil elastické kombinézy, takzvané spirálové džíny, ale i sametové večerní šaty.

Spolu s vaší tvorbou pro značku Mugler se v módě začíná šířit názor, že na trendech už tolik nezáleží, že důležitější jsou silná tvůrčí stanoviska. Chtěl jste do spolupráce s H&M promítnout i toto přesvědčení?

Určitě. A jak jsem již zmínil, šlo mi o to, přetlumočit co nejvíce z Thierryho Muglera. A ten sám o sobě představoval jedno velké tvůrčí stanovisko. Je fascinující, jakým způsobem odmítal normy. Míchal vysokou krejčovinu s vlivem subkultur a undergroundu. Tenhle přístup má ohlas i dnes, proto jsem chtěl, aby se právě tahle smělost v oblečení projevila co nejvíce.

Bylo složité převádět autorskou DNA muže, který byl často označován za couturiéra, do měřítka komerčnější a cenově dostupné kolekce?

Byla to výzva, ale nebylo to nemožné. Za žádnou cenu jsme nechtěli žádný kompromis. Takže jsme ke každému z vybraných střihů přistupovali analyticky a ryze pragmaticky jsme řešili, kde a které detaily můžeme vynechat, aby byl kus otiskem geniálního Muglera v patřičné kvalitě. Finální modely jsou tak jen o něco čistší, ale rozhodně ne ochuzené. Představoval jsem si sám sebe jako malého kluka, který na MTV poprvé viděl videoklip Too Funky od George Michaela s Muglerovými modely, a chtěl jsem tuhle touhu po krásných věcech předat dál skutečně bez kompromisů.

Co vás osobně s Thierrym Muglerem a jeho osobností spojuje nejvíc?

Hudba a tanec. Miluju techno a na parketu dokážu vydržet do rána. 

Na kolekci Mugler H&M s Caseym Cadwalladerem, jejíž slavnostní uvedení proběhlo 19. dubna v Park Avenue Armory na Manhattanu v New Yorku za přítomnosti řady celebrit včetně Evy Herzigové a talentů z komunity Mugler, spolupracovala i kreativní ředitelka H&M Ann­‑Sofie Johansson. 

„Nejvíc si u těchto spoluprací vážím toho, že se nám postupně daří měnit uvažování spotřebitelů. Nabídkou zboží s vyšší cenou a odpovídající kvalitou fanoušky učíme, že oblečení je třeba si vážit, že je třeba o ně pečovat, udržovat je a cenit si práce, která je do jeho vzniku vložená,“ říká. Muglera si prý v ústředí jednoho z největších oděvních řetězců na světě vybrali kvůli tvůrčí vizi rozmanité krásy, která je podle Johansson důležitá pro rozvoj tolerance, již by móda měla podporovat.

Kolekce Mugler H&M bude k dostání 11. května 2023 na hm.com, nebo v nákupní galerii Myslbek.