Tohle bych nosil, kdybych byl zombie ze seriálu Živí mrtví

„Dlouho jsem se flinkala od ničeho k ničemu,“ líčí svoji dosavadní kariéru vysoká čtyřicátnice. Samo o sobě to zní, jako by nás zasvěcovala do života oživlé mrtvoly. „Ale pak jsem potkala Veru Chow, která mě následně doporučila režii. Teď se o vedení kostýmního oddělení seriálu starám skoro sama,“ směje se ta samá žena v jedné z YouTube reportáží popisující Comic-Con v Kalifornii z roku 2015. Dotyčná se jmenuje Eulyn Womble a jde o hlavní kostymérku populárního streamovacího hitu Živí mrtví.

Na otázku, co definuje šatník zombíků, odpovídá kostymérka výhybkou: „Všechno a nic.“ Nedostatečné, že? Proč v davu klinkajících se mrtváků není vidět byť jedna módní parafráze. Třeba Bianca Jagger? „Jde o to vytvořit jednotvárnou masu, skupinu, která svým objemem bude působit strach,“ obhajuje Eulyn o pár minut dál skutečnost, že své nemrtvé obléká do šedých džínů a zamazaných, kdysi zřejmě bílých flanelových košil jako vystřižených z lesbického rodea. Stejnokroj všech postav ze seriálu se omrzel už po druhé sérii. Co dál? Ani pilotní díl spin-offu nepřináší zajímavou obměnu. Deficit fantazie v příběhu o zombie apokalypse rovná se údělu třínohého závodního chrta. Zkuste si jen představit, že běžíte. 

Tam, kde fantazie chybí, si ale obvykle rád domýšlím, tak mi to nebude vadit ani tentokrát. Zákulisí natáčení si představuji trochu jako backstage módní show. Někde v oddělení komparzu nepochybně visí karton a na něm můj polaroid, jméno mé postavy a outfit. Zombie 357, pod vytištěnou číslicí je fixem dopsáno „decay chic“, tedy nemrtvý, ale stále invogue. Roztrhané kožené kalhoty s mnohem většími dírami, než je moje naděje na návrat k normálnímu životu, bych ozdobil trikem ZomBea jak od Hedi Slimana za dob Dior Homme. V podstatě takový kostnatý Pařížan z Belleville se slabostí pro burgery a Futuramu. Na hlavě groteskní klobouk (asi zmenšeninu fedory ve verzi z roku 2001), jehož krempa srostla s kůží lebky mé postavy. Takže mám i výstřední masku, samozřejmě. (Klobouk taky proto, že pokrývky hlavy jsou v kostýmních nastudování seriálů klíčové! Gangy z Birminghamu?)

Mám bílé high tops tenisky od Lanvin z outletu a rozbité brýle značky Off-White, ale fejk. Protože být zombie znamená ztělesňovat klišé. A v tom bych chtěl svému druhu samozřejmě dělat čest. Na předloktí mi bledne kérka: „My way or highway.“ A jestli něco vím s určitostí, tak je to to, že bych byl nechutně bohatý zombie. Vedl bych vlastní skupinu zombie influencerů, kteří by určovali směr i tempo. Vzhůru k tepoucím srdcím čerstvých, ale hlavně dobře oblečených těl.

I když jmění a sociální statusy v univerzu seriálu prý ztratily svůj význam, ještě dávno před namnožením smrtícího viru, věřím, že by v davu komparzistů, kteří musejí předstírat chuť na syrové lidské maso, měla být nějaká celebrita. Navždy zřejmě zůstane v mé vlastní představě o módních zombících. Osud nezajímavě oblečených nemrtvých mne však ke konci tohoto týdne přivedl zpátky k základu. V módním slovníčku nenabývá anglická verze tohoto slova zrovna lichotivých významů. Avšak Instagramem za se posledních pár týdnů rozlehla podnětná nálada. „Basic není spatně,“ přesvědčuje mě na jednom z reels streestylová fotografka. Někdo se nenarodil pro barvy a výstřednost, zachycuju v další příspěvcích. Nastupující komunity hybatelů dění na sítích se všedního a uniformního oblečení evidentně nebojí. Další důkaz toho, že čím víc toho o módě víme, tím víc ji vnímáme jako jakousi artformu a trochu i společenský konstrukt, který s naší každodenností vlastně ani tolik nesouvisí. Takže ať žijou basic zombíci!