#VogueVerdict: Důslednost Vandy Jandy je stejně neskutečná jako její věrnost růžové

Holešovické zákoutí potřebuje v sobotu vzpruhu, Praha je po šňůře večírků z minulého týdne unavená, a tak je zřejmé, že přehlídka Vandy Jandy přichází v ten pravý čas. Někdy jsou dobré věci i ty, co dovedou pobavit, což je mimochodem vlastnost, která se objevuje ve stále řidším zastoupení. Hlavními hodnotícími kritérii sobotního večera by tak měly být velkolepost a zábava. (Už jen skutečnost, že coby molo posloužila přehlídce slavnostně prostřená tabule, napovídá, že na obojí Vanda myslela od prvopočátku.)

Show otevírá komplet s objemnou černou sukní. Slušná průprava na vystoupení z komfortní zóny, které se však nekoná. Už ve druhém looku lemuje spodní okraj šatů peří, tedy jeho dekorativní aplikace skoro jako z ateliéru Lemarié. Vanda se zkrátka rozhodla nezradit sama sebe.

Důraz na každičký detail opět ohromuje. A nešetří se. V kolekci rezonují delikátní metráže, které si diva dováží. Některé outfity představují až šprťácké uctění vlastních návrhářských vzorů, což je roztomilé i blahosklonné. Kdyby takových nadšenců v určitou dobu našich ne tak vzdálených dějin nebylo dost, nosíme dnes na firemní meetingy tepláky s hrdostí. Vandě záleží na každém aspektu. Když už tvíd, nemůže být ledajaký, musí mít vlastnosti přibližující se původní předloze, tu správnou těžkost, barevnost i prodyšnost. A na zvýšený obsah syntetických vláken zapomeňte. Stejně přísně určitě vybírala i látky na nadýchané spodničky jednoduchých koktejlek, které tvarem i barevností vzdáleně připomínaly pannier, spodní vrstvu francouzské dvorské módy za vlády Burbonů, která se do knih zapsala pod názvem Robe à la Française.

Díky těmto spodničkám bylo velmi důmyslné nechat jít modelky nad diváky, pohled na jinak skrytou část oděvu zespoda nabízel zajímavou perspektivu, pro někoho zároveň i úlevu, protože eliminoval styk s ostřejšími prvky, jimiž byla kolekce doplněna a které ve světle namáhaly oči. Jejich užití působí víc intuitivně, ale autorka má ke každému určitě důvod i doprovodný příběh.

Ve výsledku tak vznikla selekce jakýchsi oděvních solitérů, které s nadsázkou zas a znovu vyprávějí příběh o dívce, co se nebojí to někdy trochu přehnat.

Přesto sem odkládám i pomyslnou poznámku pod čarou. Nikdo po svébytném tvůrci nemůže chtít, aby se vše dosavadní odnaučil. Stejně tak mu nemůžete nutit, že váš kritický názor je ten správný. Přesto si myslím, že Vandě by ten krok směrem k zastíněnému místu, kde to zatím třeba ani tolik nezná, dal tolik, že by mohla tvořit ještě další tři životy. Když dokázala vybudovat neuvěřitelně sebevědomou vizi s tak úzkou estetickou výsečí, dokázala by s jejím rozšířením nevídané. Není třeba vidět krásu na místech, kde jste ji doposud neviděli. Někdy stačí jen pootočit židličkou.