#VogueVerdict: Vojtěch Lopour vytváří oblečení bez konceptuálního patosu

Nálada před začátkem každé přehlídky napovídá, jaký bude její výsledek. Stačí se podívat do první řady. Plní se rychle? A co nervozita asistentů? Jsou jejich tváře dost bledé a pohledy vyděšené? Šeptají si hosté, jak velké bude zpoždění? Někdy je očekávání jednoduše ve vzduchu. V pátek 15. 9., v první den přehlídek WE’RE NEXT, vede fronta do dvorany Technologického centra UMPRUM až na ulici Mikulandská. Asistenti jsou sice klidní, ale hosté se tlačí jeden přes druhého. Schyluje se k přehlídce designéra Vojty Lopoura, o kterém toho v Praze zatím tolik nevíme. Donedávna totiž studoval v zahraničí, na prestižní univerzitě ArtEZ v nizozemském Arnhemu, kde svou kariéru startovala třeba i Iris Van Herpen.

Já sám jsem Vojtu poprvé potkal teprve pár týdnů před přehlídkou. Zaujalo mě, jakým způsobem nad souvislostmi oděvní produkce přemýšlí. „Každý už dnes může vypadat v podstatě jako Tom Ford. Ale mít oděv, který je víceúčelový, nebo má schovaný praktický prvek, je alespoň pro mě takovým novým luxusem,“ říká designér, ale zároveň dodává: „To ale neznamená, že pohrdám tradičními řemesly, u některých střihů se naopak rád oddávám tailoringové konstrukci. Snažím se v tom hledat balanc.“  

Jeho kolekce Muscle memory proto pracuje se signály lidského těla jako prostředníkem mezi návrhářem a nositelem. Anatomicky propracované celky Vojtu nezrazují, ani při mé první návštěvě v jeho ateliéru ani při show o sedmnácti variacích. Jeho kolekce nepracuje s promyšleným konceptem, ale s prostou vírou v konstrukční účel. Z první řady vypadá celek skvěle. Naprostou jednoduchost tu a tam rozrážejí členité kusy vytvořené laserem, hladké povrchy zase střídají karbonové výztuže a monochromatické kusy s reflexním odrazem impozantní práce s potisky. Na nich se objevila Praha, domov. Vojta se do Česka vrátil, protože chtěl svou kombinací urbanwearu a krejčoviny obohatit zdejší scénu, a to se mu i podařilo. Při defilé si kvůli potlesku vyleju i trochu ze své skleničky frizzante.   

Po přehlídce se sluší sdílet své dojmy. Činím tak s oblibou, protože jsem nadšený. Avšak jeden z názorů – návštěvníka druhé řady – mě překvapuje. Je v podstatě výčitkou. Že je celek moc konvenční. V tu chvíli si uvědomuji, že některé návrháře může tlak zdejšího prostředí přivádět k velmi konceptuálním celkům. Někdy je taková sázka výhrou, jindy slepou střelou. O to víc si pak lze vážit kluka, co nic takového neřeší a vytváří oblečení, které koliduje s dobou.

Výzvy, jimž dnes musíme čelit (jako zachování dosavadního životního standardu v ekologické krizi), budou totiž mladé návrháře ovlivňovat stále více. A do módních ateliérů se tak bude vkrádat ztráta zájmu o estetizaci. Když tomuto mindsetu nebude nic bránit v rozvoji, budou hnacím motorem budoucí módy spíš inovace a celoplošná řešení.