Gabriela Lhotáková o své cestě a špercích, které nositele vtáhnou do jejich vnitřního světa

Šperkařka Gabriela Lhotáková představuje kolekci pojmenovanou Safe Garden, v níž si hraje s vlastní představou místa bezpečí. To má pro ni podobu surrealistické zahrady plné fantaskních květin, motýlů a výrazných struktur. Její perlové šperky slouží jako ochranné osobní amulety, které mají svým nositelům pomoci najít cestu z hektické velkoměstské každodennosti do jejich vnitřních zahrad, tedy tam, kde se cítí v bezpečí, doma. Při příležitosti uvedení kolekce Safe Garden jsem si s Gabrielou popovídala a společně jsme shrnuly její cestu od designu skla ke šperku. 

Šperku se aktivně věnuji již čtvrtým rokem. Česká šperkařská scéna je dle mého názoru velice různorodá a specifická. Sebe vidím jako někoho, kdo reprezentuje přírodní, romantickou vlnu, která přináší témata současné mladé generace. Mladí lidé se často v proudu města touží cítit klidněji. Přejí si zažít romantiku v každodennosti, odlišit se v jednotvárném komercionalizovaném světě. Mé šperky jsou pro ně takovými talismany, které tento pocit poskytnou třeba na eskalátoru v metru. 

Zájemci si mé šperky mohou prohlédnout a koupit na mém e-shopu, v brněnském Object Concept Store nebo mě kontaktovat na Instagramu. V případě zájmu o vytvoření šperku na zakázku se ráda s klienty potkávám a řešíme spolu komplexně specifická zadání a požadavky. Pravidelně se také účastním pop-upů módní designérky Anny Tran.

Pro oba dva materiály jako sklo a kov je důležité působení světla a odlesk: provádí nás životem a nakonec si je často předáváme z generace na generaci. Na skle mě baví jeho transparentnost, tvárnost a možnosti zpracování. To byl i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla právě tento obor studovat. Již za dob studií jsem při práci se sklem pronikala do menších měřítek a zaměřovala se na detail. Vyzkoušela jsem si tak mnoho sklářských technik, jako je například broušení, rytí nebo třeba malování na sklo. Spoustu těchto postupů jsem  využila i při práci s kovem. Studium skla mi proto, troufám si říct, poskytlo dobrý základ k tomu, abych si osvojila šperkařské řemeslo.

Šlo o pozici ve známé sklářské firmě ze severních Čech, kde mojí hlavní úlohou byla tvorba návrhů ze skleněných a bižuterních komponentů pro high fashion světové značky. Práce pro velkou společnost mi přinesla mnoho nových příležitostí, mimo jiné jsem se zdokonalila například v grafických programech. Byla to pro mě zajímavá a obohacující zkušenost, nicméně po čase jsem pocítila potřebu se v tomto směru více rozvíjet a vydat autorskou cestou, která byla už mimo mantinely této firmy. Krůček po krůčku jsem se rozhodla do šperkařského řemesla hlouběji ponořit, osvojit si ho jako samouk. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si za svými produkty stála a věřila si, nicméně nakonec se podařilo a já se rozhodla jít s „kůží na trh“.

Neřekla bych, že mám vzory, které by výrazným způsobem ovlivňovaly mou tvorbu, ale rozhodně jsou umělci a umělkyně, jejichž tvorba je mi blízká. Je to například japonská umělkyně Mariko Mori, z Česka zase malířka Olga Krykun.

Mám pár svých nejoblíbenějších šperků, které pro mě mají zvláštní význam. Jsou to kousky, které jsem vytvořila na samém počátku studia šperkařského řemesla: tenkrát v bytě, v rohu ložnice u malého stolu. Byla to pro mě zvláštní doba, plná adrenalinu a strachu z neznáma. Bylo to ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že do něčeho, jak se říká, skočím po hlavě. Dnes se na ty šperky koukám, aby mi připomněly, že jsem to zvládla a vydržela.

Myslím si, že přijít úplně s něčím novým je již takřka nemožné. Trendy se často opakují. A co se týče ear cuffs, ty budou, myslím, frčet pořád. V poslední době jsem ale zaznamenala náprstníky, některé i s kovovým nehtem. Všimla jsem si toho u pár mladých světových šperkařů. A je klidně možné, že tento trend přeroste v něco výraznějšího.

Má tvorba je hodně experimentální, neustále se snažím hledat nové přístupy, které by se striktně nedržely klasických postupů šperkařského řemesla. Pokud se nejedná o zakázkovou tvorbu, více než na papír si šperky skicuji v hlavě a následně mám potřebu převést je do stříbrné či zlaté podoby. Tento postup je mi bližší a necítím se při samotném procesu výroby tolik svázaná. Často také přemýšlím nad tím, jak by mohl šperk vypadat, ale kvůli různorodým postupům zpracování a experimentu je finální vzhled šperku vždy trochu jiný. Takový konečný produkt naceňuji v první řadě dle času, který nad nimi strávím: to se odvíjí dle náročnosti technik, které při výrobě použiju nebo dle času, který strávím pochůzkami. Ve finále připočítávám cenu za materiál. Co se týče inspirace, tu hledám často sama v sobě, proto jsou mé šperky mnohdy odrazem mého vnitřního já, prožitků a emocí. Svůj čas, který zasvěcuji inspiraci, trávím také v přírodě: baví mě zajímavé přírodní struktury, rostliny nebo proměnlivost krajin.

Jeden tip se mi osvědčil: být především svá, věřit si a nesrovnávat se s druhými, protože to může člověka velmi brzdit.