Sweet Ribs. Nová kolekce Vona ohledává temné stránky léta

Ve své nové kolekci navazuje na tu předchozí, která jí vynesla ocenění šperkařky roku na Czech Grand Design. Jmenovala se Banshee, jejím hlavním motivem byla divoženka z mýtů, která se odrážela v surových přírodních materiálech. Ty jsou pro Kláru Marii typické: organické mušle a podivuhodné říční perly, často použité v kontrastu s nerezovou ocelí ostrých hran a tvarů. To platí i pro kolekci Sweet Ribs neboli Sladká žebra. Jde o její vůbec první minikolekci na jaro – léto a podle svých slov cítila, jak se při tvorbě a v inspiracích vzdaluje všem motivům, které jsou právě pro letní období typické. Fascinuje ji šperk jako talisman, který má pro nositele spirituální náboj. V kolekci promlouvá nostalgie, která se ukrývá pod jásavými letními motivy, a inspiraci si bere také z vykopávek, kostelů, historických románů jako Na větrné hůrce i z kostí. Právě ty odkazují k názvu kolekce Sweet Ribs. Ostatně, jak se píše ve Starém zákonu, Eva byla stvořena ze žebra. 

S létem se pojí nekompromisní optimismus, vkládáme do něj celoročně tolik nadějí a plánů, tolik nároků, což se často samozřejmě odráží v letních kolekcích. Možná je to tím, že si teď sama něčím procházím, ale baví mě vize jaksi ponurého, melancholického léta. Od pláže vůbec neodcházím, líbí se mi ale v nějaké temnější podobě. Atmosférou mi připadá silná například pláž v dešti, ve tmě. Je to skoro oxymoron v porovnání s vizí, kterou s tímto místem máme spojenou. A přesně tyto věci jsou pro mě při tvorbě důležité. Vyhledávám spíše nevizuální inspirace: Nádech či náboj místa, pocit, který mi dodává určitá hudba, a tak podobně.

Takovou téměř nevýhodou perel z hlediska designu je, jak jsou krásné. Zářivé, akorát tak blyštivé, aby to nesklouzlo ke kýči. Člověk by s nimi nemusel dělat skoro vůbec nic. Známe je klasicky navlečené na vlasec okolo krku nebo pověšené ladně na ucho jako náušnice. Já si pomáhám už jen tím, že používám výhradně sladkovodní perly, které mívají nepravidelný, někdy až bizarní tvar. I tak se snažím vyhýbat prvoplánovým konceptům. Při navrhování mě baví kontrasty: perla v kombinaci s ocelí, ostré hrany na organickém tvaru. Perly rozhodně patří k DNA mojí značky, ale doufám, že jsem si k nim našla vlastní unikátní přístup.

Můj oblíbený dodavatel je temný obchůdek v Antverpách, patřící pánovi, který se zabývá vycpáváním zvířat. Kromě naložených plazů a kostí hlubokovodních ryb tam mívá výběr neopracovaných polodrahokamů, fosilií a mušlí všech tvarů a žíhání. Díky věčně veselé náladě pana majitele i z materiálového hlediska je pro mě každá návštěva tohoto obchůdku neskutečně inspirativní. Sladkovodní perly se pak nejvíce kultivují v Asii: v Japonsku, Thajsku a Číně. Snažím se kvůli tomu být při objednávání materiálu co nejvíce ohleduplná a nechat si posílat jen to, co spotřebuji.

Aktuálně mám studio v Antverpách. Povedlo se mi tu najít skvělé místo – sdílím ho s kamarádkou, která se věnuje textilnímu výtvarnictví. Dlouho jsem si studio odpírala jako luxus, který možná nepotřebuji, ale je to zdaleka nejlepší věc, kterou jsem mohla pro svoji kreativitu udělat. Ale stýská se mi po Praze, chtěla bych se vracet častěji.

Při navrhování jsem v hlavě měla divokou ženu. Někoho, kdo pálí kadidlo v létě, kdo si užívá samoty, kdo si vytváří vlastní rituály. Trochu Kate Bush, trochu Žítkovská bohyně. Jsem ve fázi života, kdy se mě spousta lidí ptá na budoucnost a plány, a kolekcí jsem si nejspíše vytvořila postavu, která tohle odmítá a žije ve svojí chaotické přítomnosti… A možná šťastněji než někdo, kdo to má vše dopodrobna vymyšlené.

Daří se mi teď posílat objednávky opravdu různě po Evropě, ale jsem ráda, že absolutní většinu mých zákaznic tvoří právě Češky a Slovenky. Připadám si u nás nejlépe pochopena. Poslední dobou vnímám, že se ale rozdíly mezi mezinárodní a lokální poptávkou zmenšují. Všimla jsem si, že například v Belgii jsou moje extravagantnější kousky populární i u žen 55 +. U nás ještě vidím velké rozdělení toho co, je „pro mladé” a „pro staré”.

Inspiračně se vždy nechám překvapit, ale rozhodně bych se chtěla ponořit do vytvoření série více výstavních kusů, které by byly spíše skulpturální a nenositelnější povahy. Tím bych se mohla kreativně hezky „vyblbnout“. Tohle je ovšem v době, kdy se musím zaměřit na prodej, luxus. Nejraději bych tento nápad zrealizovala na nějakém rezidenčním pobytu, kde by na něj byl jak finanční, tak mentální prostor: Bohužel pro šperkaře nebo návrháře se neorganizují rezidenční pobyty moc často.

Jau! Možná to není ta pravá otázka pro mě (smích). Ale budu optimistická a řeknu, že ano. Tím nechci říct, že to nebude celoživotní boj, protože je to tak nepředvídatelný obor, ostatně jako jakákoliv jiná umělecká činnost. Ale vidím potenciál a organický růst své tvorby a zájem o ni, takže mám naději!

Pro mnoho lidí, ale teď řeknu PJ Harvey.

Že máme fakt nejlepší pivo.