Laformela představila kolekci Mainline 24/25

V kolekci Mainline 24/25 značky Laformela  se snoubí současné sebevědomí s řemeslným umem. Prvky vytvořené za pomoci kovových kroužků, kůže a dalších materiálů na první pohled říkají, že jde o řemeslo, nad kterým někdo hodiny a hodiny seděl. Laformela šije brnění pro sebevědomé ženy, jak mi v rozhovoru řekl Antonín Soukup, který spolu s Miroslavou Kohutiarovou a nyní i s artdirectorem Janem Grombiříkem za značkou stojí. Jde o ženy, kterým je jedno, co si o nich myslí jejich okolí. Ženy, které mají jasno, jsou cool a tak trochu nedostupné. Jde o kolekci výtvarnou, přesto absolutně nositelnou, dokonce plnou kousků, které se můžou snadno stát oblíbenými must-haves. 

V kolekci přes jasný a vypracovaný rukopis, za nímž stojí roky práce a hledání, hrají roli inspirace přímo napojené na Novou spirálu, na její historii i architekturu. Tým Laformely se podíval jak na ta nejikoničtější představení, která se tu hrála, jako je Faust, tak na architektonické detaily divadla. Módní značka tak zkoumala motiv válce, vnější plášť budovy z ocelových sítí, spirálové rampy formující zdánlivé nekonečno, jež jsou podobné prostoru, kterým procházela modelka v nedávném fashion filmu Laformely. Industriální charakter místa se s oděvy dokonale propojil a Laformela představila symbiózu místa, času a šatů v prezentaci, která architekturu místa využila naplno. V rámci přehlídky došlo na hru s kruhovým propadlištěm ve středu scény i na efektní světelné kužely – to vše kolekci skvěle podtrhlo. Lehký sci-fi vibe (ale pořád v mezích nositelnosti), který ten večer prostupoval celý prostor, je ostatně pro značku typický. „Cílem show bylo vytrhnout diváka z kontextu všedního dne a přenést ho do jiné reality. Chtěli jsme vytvořit zásadní moment překvapení. V kreativním procesu, kdy kolekce vzniká, kombinujeme redefinici DNA značky společně s odhodláním experimentovat,“ popisuje artdirector Laformely Jan Grombiřík, který má na svědomí scénografii přehlídky. Týmu pomohla také Francesca Kolowrat, která s Laformelou dlouhodobě spolupracuje a díky níž mimo jiné mohly bezmála 30 looků na vysokých platformách vynést české i zahraniční modelky. Novinku v siluetách představuje zřetelný posun pasové linie níže, jíž se návrhářské duo inspirovalo ve dvacátých letech 20. století. Zůstává ovšem precizní práce s rafinovanou svůdností: upnuté roláky, úpletové šaty, eko kůže, ale také průsvitné materiály. 

Hvězda týmu Laformela neustále stoupá a jeho drive je obdivuhodný. Přestože měl jen pár dní před přehlídkou plné ruce práce, pořídili jsme pro vás krátký rozhovor s Antonínem Soukupem, který vám kolekci Mainline 24/25 i práci značky ještě lépe přiblíží.

Inspirace se objevuje vždycky na začátku v rámci tématu, které nás zaujme nebo by mohlo být potenciálně dobré na rozpracování do kolekce. Protože ale budujeme DNA značky, nemůžeme samozřejmě každou sezonu inspirace markantně měnit. Spíše navazujeme na stávající produkty a DNA značky a tu se vždy snažíme zachovat. Co se týká prvotní inspirace u této kolekce, velkou roli hrál samotný prostor, ve kterém se přehlídka koná. Měli jsme ho dlouho dopředu domluvený, takže jsme si předem udělali studii Nové spirály. Zjišťovali jsme, jaká se tam hrála představení, kdy divadlo vznikalo, jak dříve vypadalo a jestli se tam nějaké prvky změnily, nebo jsou stejné. Ta stavba vůbec k Laformele dokonale sedí včetně pláště budovy, a tak bylo víceméně jasné, jaké budeme používat materiály. Samozřejmě jsme se pak od té samotné budovy odkláněli i do dalších inspirací, jako bylo motorkářství. Inspiraci jsme brali i z dvacátých let 20. století – chtěli jsme snižovat pasy tak, aby pasová linka neseděla přímo v pase. 

Potom se nám tam samozřejmě promítlo i představení Faust z historie této divadelní scény, které se hrálo od počátku otevření Spirály a nám nabídlo příběh kolekce. Ten nás zase naváděl k materiálům, které jsme vybírali. Například transparentností látek jsme se snažili znázornit ukradenou duši Fausta. Připojili jsme červenou barvu, která znázorňuje peklo a svědomí, jež ho pronásleduje. To drama v naší kolekci zahrálo docela dost, ale nejde o hlavní inspiraci, na niž bychom se upnuli. Vyskytují se tam i inspirace z naší předchozí práce, dál pracujeme s kovem a s punkovou subkulturou. I s Honzou (artdirector Jan Grombiřík, pozn. red.) jsme se snažili rozpracovat naše prvky v novém a jiném kontextu, aby ladily s prostorem a naší současnou náladou a abychom se i my v tom řemesle a ve zpracování jednotlivých produktů posouvali. Jsme zvyklí věci posouvat přirozeně a intuitivně, ale v tomto případě jsme udělali hlubší studii.

Pokud bychom se měli zaměřit na pocit, jaký momentálně máme z tvorby a z faktu, že se dostáváme aktuálně i do Ameriky, musím říci, že v tuto chvíli děláme opravdu to, co jsme vždycky chtěli. Můžeme si dovolit víc být sví a více do kolekcí implementovat své pocity a dávat jim vizuální podobu mnohem rychleji a úderněji. S vědomím, že Laformela nefunguje jen v Čechách a kolekci připravujeme i s ohledem na trh v Los Angeles, máme drive a můžeme si víc dovolit dělat, co chceme. Víme totiž, že neuspokojujeme jen jeden malý český trh, ale snažíme se naplnit i velký trh v zámoří.

Nedostáváme žádné přesné reporty a zároveň jsme tam ještě osobně nebyli, takže je to spíše takový odhad a spekulace, ale já myslím, že je to hodně o entertainmentu. Celé L. A. je založené na lidech, kteří pracují v uměleckých branžích. Jsou to performeři, ať už herci, nebo zpěváci... Řekl bych, že je více zajímají mladší designéři. Nechci říct, že úplně experimentují, spíš oceňují mladou krev v módě více než zatím v Česku. Ale to se může právě odvíjet od faktu, že tamní zábavní průmysl je mnohem větší, a tím pádem je tam mnohem více lidí, kteří mají možnost dané oblečení použít nejen na denní nošení, ale na různé druhy událostí. 

Ne. Neřekl bych, že pracujeme s nějakou českou tradicí. Spíš je v Čechách krejčovské řemeslo takové poctivé, ale tohle tvrzení se dá vztáhnout i na všechny hlavní metropole módy. Naše vyplétání kůže je řemeslo, do kterého se snažíme dát i něco navíc, ruční práci, která není strojová. Hodiny a hodiny práce, lisování kovových kroužků a vyplétání jsou na výsledném modelu vidět. Ale řemeslné postupy se používají v Paříži i v Miláně. Když jsme se kdysi ptali, proč si nás v USA vlastně vybrali, v odpověď nám popsali typického zákazníka, celebritu z L. A. Los Angeles samozřejmě nabízí etablované značky typu Ermegildo Zegna, Margiela, Acne Studios, ale mezi ně prodejci zařazují mladé designéry, a nabízejí tak něco, co si klienti skutečně žádají. Každý jejich zákazník, každá celebrita chce hlavně být originální, proto prodejci nestojí o to, mít plný obchod jen velkých značek, které si dnes lze koupit všude na světě. Stylisté velkých celebrit naopak rádi dopňují outfity od velkých brandů mladými designéry. Pro ně je podstatné, a právě to jim concept store H. Lorenzo nabízí, aby si mohli sestavit originální outfit a nestane se, že se celebrity někde potkají ve stejném oblečení. To je ten rozdíl. U nás se tento aspekt jen pomalu rozjíždí. Ta originalita se pomalu začíná projevovat u těch zpěváků a herců, kteří teprve teď začínají nosit a podporovat mladé designéry tím, že jejich modely vynášejí červený koberec, aby byli originální. Ale v L. A. je tento způsob prezentace určitě rozjetější. 

Vždycky jsme přemýšleli globálně. Honza, kterého jsme do týmu přizvali, to má úplně stejně. Samozřejmě sledujeme, co se děje v zahraničí, a snažíme se udržet světovou úroveň. Je to samozřejmě také otázka financí, ale v rámci možností, které máme, se snažíme neustále posouvat a být napřed. Pro nás je Česká republika hodně podstatná. Před nějakými sedmi lety jsme jezdili do showroomů do Milána a Paříže a zpětně to hodnotím, že jsme mohli ještě trošku počkat. Ale šlo o takové nabídky, které se nedaly odmítnout, tak jsme se do nich vrhli po hlavě. Dnes víme, že Česko a český zákazník jsou pro nás strašně důležití. Nechceme se koncetrovat jen na zahraničí, to není náš záměr. Ale k získání zahraniční zkušnosti nás motivuje touha zjistit, jak mezinárodní trh funguje byznysově, abychom tu zkušenost nabrali i pro další generace a český oděvní průmysl trošku posunuli do zahraničí. Ať je vidět, co Česká republika umí. Když to může dokázat Maďarsko, proč ne Česko?

Ty prostředky jsou stále ještě omezené a ještě asi i budou, dokud nějaká ze značek nezačne dělat větší byznys na mezinárodní úrovni. To je myslím zásadní. Jakmile se zjistí, že jedna značka dokázala být mezinárodní, tak se ukáže, že totéž můžou docílit i další brandy. S těmi pár továrnami, které v Čechách máme, prorazit v malých nebo středně velkých objemech produkce možné je.