PřehlídkyMaria Grazia Chiuri exkluzivně o nové kolekci Dior
Liam Freeman27. 2. 2020
Popsat něco jako ikonické je možná trochu ohrané. Proslulé sako Bar od Christiana Diora však takové navždy bude. Kreativní ředitelka Maria Grazia Chiuri ho tentokrát představila v úplně nové podobě. Je vyrobené z vlny, takže připomíná spíš kardigan. V jednoduchosti je krása. Nenajdete na něm žádné volánky, aplikace ani zdobení, které by zakrývaly úzký pas a výrazná ramena, tedy detaily, jenž se staly jeho poznávacím znakem. Designérka zakomponovala pleteniny do celé kolekce na sezonu AW20, kterou nám představila ještě před oficiální přehlídkou.
„Tato kolekce je jako vizuální deník. Když jsem se přistěhovala do Paříže, začala chápat francouzskou kulturu a historii značky Dior, pomohlo mi to pochopit mou minulost,“ říká Chiuri. Přestože se módní dům navždy zapsal looky z roku 1947, návrhářka se při tvorbě nové kolekce soustředila na dost často přehlíženou éru Marca Bohana mezi lety 1961 až 1989. „Zavedl kalhoty a nové modely sukní. Dior vždy každou sezonu představoval jinou siluetu. V sedmdesátých letech využívaly ženy díky feminismu módu jako prostředek sebevyjádření. Pamatuji si to velice dobře, protože jsem sama chodila na bleší trh a hledala džíny a vojenské bundy.“
Chiuri chce „vytvořit šatník, který ženám poskytne prostor k poznání vlastního stylu“. V nové sezoně zahrnuje pláště, sukně a šaty s kostkovaným potiskem. „Miluju tento potisk. Vypadá jednoduše a přitom tak elegantně.“ Šaty jako pro bohyně a plisované sukně v barvě slonovinové kosti, kaštanů a hedvábného šifonu vzdávají hold modelům, které nosila herečka Faye Dunaway v 70. letech 20. století. Androgynní košile a kravaty zase odkazují na styl Diane Keaton.
Při hledání inspirace pro novou kolekci se Chiuri vydala do Říma, kde se ponořila do archivů Carly Lonzi v Národní galerii moderního umění. Umělecká kritička a spoluzakladatelka feministického spolku Rivolta Femminile napsala manifest „Io dico io“, který propůjčuje jméno nadcházející výstavě italských umělkyň podporovaných značkou Dior, jež se uskuteční na stejném místě.
„Umění je pro mě způsob, jakým mohu přemýšlet o ženách a jejich vztahu s vlastním tělem. Manifest, který napsala Lonzi, pojednává o vědomí sebe sama. Jen tak můžete něco změnit.“ Feministické hnutí umělkyně Claire Fontaine má na svědomí kulisy inspirované archivem Lonzi. Fráze jako „Patriarchy = Climate Emergency“ a „Women’s Love Is Unpaid Labour“ visely ze stropu v neonovém provedení.
Palma Bucarelli, která byla ředitelkou Národní galerie moderního umění mezi lety 1942 a 1975, se stala hlavní múzou celé kolekce. „V té době nebylo zvykem, aby žena byla na takovém postu. Byla statečná a nebála se projevit. Milovala haute couture Christiana Diora, ale zároveň klidně nosila kožené kalhoty. Byla opravdu nezávislá.“