Připoutejte se: Indie sleaze se vrací a je to definitivní

Nerada to říkám, ale je to tady. Indie sleaze vrací zpátky do hry nejen skinny jeans, ale také živé vzpomínání mileniálů a mileniálek, jako jsem já, na dobu, když nám bylo něco přes dvacet a svět byla jedna velká party rozkročená mezi electro clashem a witch housem. Nemůžu se dočkat, jak naše nejlepší časy strávené na koncertě M.I.A. nebo festivalech, jako je Glastonbury, bude ve své skříni reflektovat generace Z. Tentokrát půjde o hodně: velká trika, barevné legíny, klasické raybanky nebo ikonický skull šátek od Alexandra McQueena. Tohle všechno můžete v updateovaném stylingu zařadit zpět do svých outfitů.

Nejžhavějším brandem, který vévodil módě dnes označované za indie sleaze, byl American Apparel. Značka, která si zakládala na tom, že se okázale prezentovala jako brandless, tedy žádná loga. Dodnes si živě vybavuji pocit příslušnosti k těm „lepším“ na party, když jsem dorazila ve svém přiléhavém trávníkově zeleném overalu, který jsem sice sehnala z druhé ruky, ale byl AA. Praktický nebyl. Abyste si došly na malou, musely jste ho srolovat až ke kotníkům. Vzpomínám si na jednu známou, která problém vyřešila tím, že si mezi nohama vystřihla díru a nosila overal naostro. Naprostý rock'n'roll. American Apparel si dokázal vytvořit díky příznačně sleazy marketingu (polonahé slečny na vyflashovaných fotkách Terryho Ridchardsona) a kultuře elitářství a exkluzivity na trhu naprosto jedinečné místo. Získal kultovní status. Pomohl zaplnit šatníky a srdce městských mileniálů, hipsterů, kteří objevovali blešáky, oděvní nonkomformitu a potkávali se na koncertech indie a elektro kapel jako Hadouken, Horrors nebo Crystal Castles. Bylo to sice místo, kde jste jako žena mohla pracovat, jen když jste byla pěkná (dnes tomu říkáme diskriminace a máme na to příslušné zákony), ale zase právě jen tam byl ten nejlepší výběr basics nadčasových střihů z dobré bavlny made in USA (to, že se značka prsila výrobou in „downtown LA“, kde ovšem často na práci za nejasných podmínek najímala dělníky z řad migrantů, jsme tehdy nevěděli nebo vědět nechtěli).

American Apparel vytvořil vlastní vizuální styl a ikonografii, která míchala klasický styl americana plný unisexových basics ve stylu devadesátých let s retro kousky, jako byly vysoké bílé podkolenky a ponožky inspirované kulturou roller girls nebo ultra vysoké super skinny disco pants. Dalším inspiračním zdrojem se značce stala sportovní fitness móda osmdesátek: nátepníčky, tílka, vysoko střižené krátké šortky nebo elastické čelenky do vlasů. Bylo to sexy a jak poznamenává na svém instagramovém účtě moderátor a popkulturní historik Troy McEady, taky „šíleně psychotické“. Škoda, že se ze zakladatele brandu Dova Charneyho vyklubal týpek, na kterého vyplavalo nejedno obvinění ze sexuálního obtěžování, a taky někdo, kdo tvrdí, že „spát s kolegy je prostě nevyhnutelné“. Kdo by to tušil vzledem k těm výrazně exploatačním a psychotickým reklamám plných vyflashovaných zadků, že. Skinny džíny se sice vracejí, ale tohle sexistické klima a rape culture jsme snad bohudík nechaly*i tam, kam patří – v minulosti půlky nultých a desátých let.

Velká trika byla všude. Pestré vzory, ironické nápisy (ironii jsme tehdy vymysleli právě my, mladí mileniálové) nebo infantilní motivy kreslených postaviček (Happy Tree Friends, haló!). A samozřejmě uválená trika kapel. Velká trička se kombinovala s barevnými legínami a čím větší pattern clash, tím lépe. Vedle jste nešlápli ani s lesklou lycrou. Legíny, které odkazovaly na cyklistickou kulturu a osmdesátková fitka, trendovala například tehdejší královna stylu zpěvačka M.I.A. Ale maxi trika se skvěle kombinovala i s džínovými šortkami, skinny jeans nebo jen tak naholo jako maxi šaty. A na nohy? Ležérní Nike high top tenisky nebo sneakers na klínu od Isabel Marant (nebo jejich knock-offy, ehm, byli jsme mladí, odpusťte nám).

Kate Moss a Pete Doherty byli kdysi tím nejvíc hot párem na světě. To mi nikdo nevymluví. Když si tihle dva vyrazili na Glastonbury – on v rozhalence s bohémskou šálkou, ona v ultra krátkých džínových šortkách a zablácených Hunter holinách nebo ve vinylových skinnies, změnili navěky svět módy. Jejich ležérní bohémský styl chtěl záhy nosit každý, ne každý to ale zvládl s takovou nonšalancí. Jakýkoli večírek, kde se tihle dva objevili, byl nejen potravou pro bulvár, ale zároveň fashion editorialem: cigaretový dým, třpytivé mini šaty, ležérní saka, úzké šály. Kombinace hadrů z Topshopu i vysoké módy, která musela mít ovšem tu správnou patinu nebo být nonšalantně oválená. Mezi high fashion ikony patřily tou dobu legendární šátek s potiskem lebek od Alexandra McQueena a samozřejmě: Le City Bag od Balenciagy, která se aktuálně vrátila v nové verzi – a náhoda to není. Tahle taška totiž pojala celý váš život nebo minimálně kalhotky a kartáček, které se druhý den po party hodily, ať už jste se vzbudili kdekoli.

Čelenky, šátky ve vlasech, na očích Ray-Ban brýle model Wayfarer ideálně s výraznou černou nebo červenou obroučkou a hlavně krátké klučičí účesy, mikáda, ofiny a přehazovací patky. To všechno by brzy mohlo, stejně jako skinnies, přijít zase do hry. A nejvíc hot střih? Tomboy cut podle tehdejší hvězdy modelingu Agyness Deyn, samozřejmě s chladně stříbřitým přelivem. A další rada od zkušené harcovnice, která si prošla roky domácího odbarvování: Nedělejte to. Zajděte si vždycky do salonu.