Společnost
Dva tátové: Nebudeme věnovat energii a čas zlobě, když máme doma dvě děti, které nás potřebují k radosti
Kristýna Jandová18. 6. 2023
Registrovaní partneři Michal a David Vaníčkovi jsou na Instagramu známí pod přezdívkou Dva tátové. Přes 230 tisíc lidí každý den inspirují k tomu, jak být lepšími rodiči. Nedávno vydali knihu Výlety za babku, v pořadí jejich již sedmou publikaci, která se tentokrát věnuje finančně dostupným, rodinným výletům. Jak by podle nich probíhal proces osvojení dětí, jenž před lety podstoupili, dnes, a jakou změnu v zákonech by uvítali? To i více sdílejí s Vogue CS v rozhovoru, který vznikl k příležitosti Dne otců.
Foto: Courtesy of Michal a David Vaníčkovi
Jak slavíte Den otců?
Michal: Letos ho spíše zastíní oslava, na které naše děti ještě zpětně oslaví s prarodiči své sedmé narozeniny. My dva si snad v neděli uděláme klidný večer a vybereme nějaký nový seriál, který pak společně rozkoukáme.
David: A jinak také čekáme, že naše děti přijdou s nějakým přáníčkem ze školy, což? A kdyby ne, nevadí, protože my je pravidelně dostáváme na Den matek, kdy celá třída vyrábí pocty maminkám (a naše holky mají na výběr: buď něco pro babičku, nebo pro táty).
Kdy jste se rozhodli, že chcete děti?
Michal: Bude to už deset let, kdy jsem tu myšlenku společné rodiny začali vážnějším směrem rozvíjet. Já jsem rodinu chtěl, pro mě to byla jasná cesta. Davidovi ale trvalo, než se s tou představou smířil. Měl obavy, jestli bychom jako gay pár měli vůbec mít děti.
David: Ano, moje myšlenky byly bohužel zastřené předsudky a vlivem okolí, pro které tehdy cokoliv jiné, tedy ne normální, bylo špatné.
O tom, jak vypadal proces adopce vašich dětí, jste již natočili videa na YouTube, vyjadřujete se i na Instagramu, ale mohli byste nám alespoň ve zkratce popsat — jak to celé probíhalo?
David: Ve zkratce se o tak citlivé a složité věci, jakou náhradní mateřství je, mluvit ani seriózně nedá, neboť jakmile odpovíme na jednu otázku, vyvstane dalších dvacet. Proto jsme před lety natočili seriál videí na Youtube — jedině tam dostanete celkový obrázek našeho příběhu. Nicméně základ je ten, že jsme tenkrát coby čerstvě registrovaní společně plánovali rodinu, uvažovali o adopci, ale protože tehdejší zákony neumožňovaly, aby si registrovaný gay požádal o adopci ani sám za sebe, natož v páru, vydali jsme se cestou náhradního mateřství.
Michal: Naši kamarádi, kterým se měl takto brzy narodit syn, nás nakontaktovali na agenturu v USA, která nás následně seznámila s Chelsie, budoucí náhradní matkou našich dětí. Museli jsme si ale najít kliniku a dárkyni vajíčka, neboť náhradní matka nesmí nosit své biologické dítě. Celý proces přitom probíhá s oporou amerických zákonů, kontroluje ho soud, který na samém konci rozhoduje o vydání rodných listů. Jak my, tak náhradní matka i její manžel, jsme museli podstoupit psychologické testy. Pokud bychom v nich byli jakkoliv vyhodnoceni jako nezpůsobilí stát se rodiči, cesta k dítěti by pro nás definitivně skončila. Náhradní matku zase prověřovali v tom smyslu, aby její motiv nebyl finanční, ale altruistický. Kdyby se například ukázalo, že má dluhy, anebo by už neměla vlastní funkční rodinu a vztah, nesměla by nám pomoci.
David: Je to na delší povídání, ale asi po třech letech tohoto procesu a neúspěšném pokusu o první oplodnění se nám v roce 2016 narodila dvojčata — a život se nám obrátil naruby. K lepšímu.
Znají dcery svou biologickou matku. Jsou s ní v kontaktu?
David: Znají svoji náhradní matku, jsou s ní v kontaktu, navštěvujeme se. Dárkyně vajíčka si přála zůstat anonymní, ale s tím málem, co o ní víme, jsme své děti seznámili.
Žít a nechat žít: do té míry, než svým životem začnu zasahovat do práv druhých. To je to, co někteří stále nedokážou respektovat.
Byl by pro vás proces osvojení dnes jednodušší?
Michal: Dnes by to celé bylo značně nákladnější, asi bychom si to už nemohli dovolit. A také je otázka, zdali by nás agentura jako evropský pár vůbec přijala, pandemie všechno změnila.
Brzdil vás strach z toho, jak vás okolí bude vnímat? Jak jste se s tím vyrovnali?
David: Mě z počátku ano, ale co by to bylo za život, kdybychom jenom seděli v koutě a báli se žít svůj sen jen proto, aby náhodou někdo cizí neměl řeči? Existují jen dva lidé, kterým se kdy budeme zodpovídat za své rozhodnutí, naše dcery. Názory okolí si vyslechneme, když chceme, vysvětlíme jim náš postoj, a kdo chce mít otevřenou mysl, pochopí. Kdo nechce, nechce. Nikomu nic nevnucujeme. Důležité je, že existence ani jedné duhové rodiny v téhle zemi nijak nezasahuje do života ostatních lidí. Žít a nechat žít: do té míry, než svým životem začnu zasahovat do práv druhých. To je to, co někteří stále nedokážou respektovat.
Vydali jste několik knih. Povězte nám o nich.
Michal: Ano, celkem už máme sedm titulů pro rodiče a děti. Kromě té první knihy, která už se vyprodala, najdete všechno na Dvatatove.cz, náš nejnovější počin je ale kniha Výlety za babku. Je v ní 100 tipů na výlety zdarma, nebo maximálně do stovky na osobu. Cítíme, že finanční situace bude pro mnoho rodin letošní léto bolavá, a tak jsme tematicky vybírali výlety a lifehacky tak, aby to rodiče finančně nezruinovalo, a jejich děti si užily hezké prázdniny.
Foto: Courtesy of Michal a David Vaníčkovi
Foto: Courtesy of Michal a David Vaníčkovi
Foto: Courtesy of Michal a David Vaníčkovi
Na Instagramu určitě dostáváte spoustu dotazů. Co lidi nejvíce zajímá?
Michal: Dříve jsme denně odpovídali na desítky dotazů typu: a není dětem smutno po mamince? A jak vám holky doma říkají? A nechybí jim ženský vzor? Dnes, když už nás naše komunita dobře zná, to jsou desítky dotazů typu: odkud jsou ty boty, oblečení, síťka na tablet do auta, případně jaké vybíráme kroužky, kam na výlet... Stal se z nás celkem tradiční rodičovský blog.
V rámci Evropy začínáme být v otázce lidských práv takový skanzen. Přitom manželství pro všechny (a s ním narovnaná práva) nikde nezpůsobilo nic špatného.
Co se týče zákonů vůči LGBTQ+ komunitě, jak je podle vás na tom Česká republika?
David: Česko určitě o něco lépe než Slovensko, ale v rámci Evropy začínáme být v otázce lidských práv takový skanzen. Přitom manželství pro všechny (a s ním narovnaná práva) nikde nezpůsobilo nic špatného. Většina české společnosti je pro, myslím, že to je nyní téměř 70 % populace, ale politici se chovají úplně jinak, než chtějí jejich voliči. Lidská práva používají jako vyděračský nástroj pro svoje nechutné politické hry „něco za něco.” Jediní Piráti se snaží razit jasný směr, ale bez podpory to sami nedokážou.
Kdybyste mohli zákony změnit, co by pro vás bylo v tuhle chvíli nejdůležitější?
Je to snadné. Abychom si byli všichni v oblasti práva rovni, ne dělení na dvě skupiny. Daně platíme přece všichni stejné a státní aparát má sloužit všem občanům, bez rozdílů.
Holky už jsou větší, ale když byly miminka — byli jste s nimi doma oba?
Michal: Dohodli jsme se, že na rodičovskou dovolenou půjdu já a přijmu tu roli pečovatele, zatímco David zůstal ve své profesi a přijal roli živitele. Tak jsme to měli první tři roky. A čerpali jsme rodičovskou na dvojčata. Narazili jsme na milé úřednice, které nám s tím ochotně pomohly.
David: Později jsme začali oba pracovat na volné noze. Michal se vrátil do práce, byť už ne do své původní. Ale otevřeli jsme si vlastní e-shop a obchod s hračkami Dvatatove.cz, což je nyní jeho práce. Péči o domácnost a děti si dělíme padesát na padesát.
Čelíte vy nebo vaše dcery nějakým projevům nenávisti?
David: Reálně na ulici, tváří v tvář? Nestalo se nám to nikdy. Od anonymních hrdinů na internetu ano, většina takových komentářů ale nestojí za pozornost. Nebudeme věnovat energii a čas zlobě, když máme doma dvě děti, které nás potřebují k radosti.
Čemu se věnujete kromě rodičovství?
Michal: Po rodičovské jsem se cítil zhuntovaný. Byla to makačka a podepsalo se to na mně fyzicky, až teď se vracím do formy. Pravidelně cvičím, lépe jím a hodně čtu, to je moje vášeň. Taky jsme si s Davidem naordinovali každý jednu sólo dovolenou v roce. Odpočineme si tak od rodiny, ale i od sebe, je to fajn. Jako rodina ale milujeme společné cestování, letos nás čeká Mallorca a Dánsko.
David: Já mám rád turistiku, a když najdu čas pro sebe, vyrážím na poutě a túry. Ale dost nás baví naše práce, takže společně vymýšlíme nové produkty, knihy a nápady, v čem a jak posunou naše podnikání. Pracovní dobu „od do“ nemáme, takže občas pracujeme v noci, kdy na to máme klídek.
