Květiny obstará sama, řekla paní Dallowayová

„Ještě jsme nestačili vše vystavit,“ slyším za sebou říkat květinářku, zatímco v její nabídce hledám protijed na svou šedou náladu. „Něco je ještě vzadu.“ Nepřišel jsem příliš brzy? Mají už normálně otevřeno, ne? kladu si otázky cestou dozadu, když v tom mou pozornost odvádí narcisy na stole – ještě poupata, zato už teď nápadně krásné, téměř pyšně krásné, jako by čekaly, až rozkvetou, jen aby se mohly zamilovat samy do sebe.

„Vezmu si je,“ říkám.

„Kolik svazků?“

„Pět.“ Ani nevím proč zrovna pět. Prostě mám to číslo rád, je takové chanelovské.

„Jen je nedávejte do vázy s jinými květinami,“ upozorňuje mě květinářka.

„Proč?“

„Jsou jedovaté. Mohly by ostatní květiny otrávit.“

Možná si nevybíráme květiny, napadá mě cestou domu. Možná si květiny vybírají nás?

Odpověď nacházím o pár hodin později během on-line rozhovoru s floristou, který je známý pro své prudce elegantní ikebany. Možná jste o něm už slyšeli nebo četli. V rámci projektu Loewe en casa měl Toru Watarai koncem března na Instagramu značky Loewe workshop věnovaný vázání květin. Pokud ne, nevadí. Rád vám ho představím.

Než se v roce 2012 začal profesionálně věnovat ikebaně, pracoval Toru deset let jako redaktor módy. Psal, občas dělal styling. Nikdy přitom nechtěl být příliš vyhraněný, a tak se kromě módy zabýval i jídlem a designem. „Mám dojem, že hranice mezi módou a ostatními obory se prolomily,“ prozrazuje mi během rozhovoru. „Velmi dobře jsem si už tehdy uvědomoval, že móda pro mě není ničím výjimečným. Vnímám ji spíš jako jeden z aspektů života.“

Především jsem přemýšlel, jak to udělat, abych mohl více času trávit se svými dětmi. Zároveň jsem chtěl sdílet přitažlivost ikebany s lidmi z módního průmyslu, třeba lidmi vytvářejícími magazíny. Způsob myšlení, který jsem se díky ikebaně naučil, mi totiž velmi pomohl při tvorbě kompozic na focení.

Já o ní nesmýšlím jako o technice, ale o něčem, co má blíž spíš k jisté myšlence nebo filozofii. Ikebana je výsledek japonského nahlížení na přírodu a na to, jak se v průběhu času mění. Je o uvědomění si úcty a vděku, které k přírodě chováme. Tím, že do vázy vložíte jednu jedinou květinu, můžete pocítit rozsáhlost vesmíru.

Vysvětlovat pravidla ikebany je velmi složité, ale je důležité uvědomovat si, že my lidé – stejně jako rostliny – jsme součástí přírody a že se o nás příroda stará. Proto nás krása květin přitahuje a dekorování našeho domova květinami je přirozené. Taková činnost může být obzvlášť prospěšná, pokud trávíme hodně času doma, jako je tomu dnes. Ale to, že umíme ocenit krásu květin, není privilegium člověka. Důkazem je, jak květiny svým vzhledem svádí hmyz. Respektovat přírodu a vážit si života květin, co držíme v rukou, a snažit se vytěžit z jejich krásy tolik, kolik to jen půjde, je pro tvoření ikebany zásadní.

No, ikebana vám vždy ukáže, jaký jste člověk. Dokonce existuje rčení, které říká, že když děláte z květin ikebanu, jako výsledek se vždy objeví její tvůrce. Ikebana skutečně odhaluje osobnost. Prozrazuje na mě vše od mého stavu mysli přes technickou zdatnost až po to, díky čemu se cítím lépe. Anebo, z čistě objektivního hlediska, co mi připadá krásné.

K rostlinám samotným. Hodně se inspiruju uměním, ale když vyrazím do hor a procházím se lesy, spoustu mě toho naučí i stromy. Rytmus například. Ohýbání, kterého jsou stromy schopné, a způsob, jakým se jejich větve a listy rozprostírají, anebo jakým květiny kvetou. List kolébající se ve větru. Rozkládající se strom. Pučení. Zvuk deště a šum řeky. Střídání ročních období. Všechna ta malá nashromáždění přírody, kde žádné dvě věci nejsou stejné – odtud mé myšlenky pramení.

Jsou tři elementy, které utvářejí současnou ikebanu: květiny, nádoby a místa. Ty jsou si rovny a jejich přednosti se mění podle potřeby. Toho dne, kdy narazíte na hezkou květinu, vše začíná tou květinou. Když jsem si koupil svou oblíbenou vázu a přinesl jsem si ji domů, začalo to s ní. Pokud budete dnes mít hosty, odvíjí se to zase od místa a tak dále. V případě ikeban, které zpravidla sdílím na Instagramu, vycházím většinou z květin. Rád bych se podělil o to vzrušení z květin. Tvary odhalují dosud skryté linie rostlin a barevné kombinace jsou vypůjčené z přírodní krajiny, ale jsou jen sekundární.

Rostlina rozpíná své větve a listy, aby pomohla semenům šířit se. To samé platí pro květy, pro vůni a nektar, které zase pomáhají ptákům a hmyzu s opylením. Samozřejmě i lidem může ta vůně připadat příjemná, ačkoliv to při tvorbě ikebany není nutně tím hlavním. Já osobně nicméně miluju vonné květiny. Narcis a zimnokvět v chladném období, švestku a třešeň na jaře, vistárie, magnólie, gardénie, pivoňky atd. Vůně slouží jako připomínka daného období. Proto ve své ikebaně používám rostliny, které voní.

Pokud máte po ruce rostliny (nejen květiny, ale také větve), pak si samozřejmě můžete vytvořit ikebanu sami doma. Potřebujete snad odborné školení, abyste si to doma vyzdobil květinami tak, jak vám to bude dělat dobře? Ne, ne, ne! Jde o to znovuvytvořit způsob, jakým rostlina vypadala v přírodě, než jsme si ji vzali. Jde o směr, jakým proudí světlo (protože rostliny rostou směrem k němu), jde o vztah s gravitací (život je síla působící proti gravitaci) a o ohnutí (rostliny působí často stísněně, když projdou lidem pod rukama). Důležité je sledovat, zkoumat a přetvářet. Nechte si, co potřebujete, a zastřihněte, co ne. A to, co zbyde, je vaše vnímání krásy. Pak už zbývá jediné – svou ikebanu si užít.