Z olympiády do Hollywoodu: Česká sportovkyně, která dala brusle k ledu, aby okouzlila svět filmu

Pár rychlých kroků na ledě a odraz. Na raných fotografiích Věry Hrubé je zachycena radost, lehkost, elegance a šarm. Tyto kvality se ale tím, jak se původní krasobruslařka tlačila do škatulky hollywoodské herečky, začínaly z jejího života vytrácet...

Věra Helena Hrubá se narodila 12. července 1920 v rodině Rudolfa Hrubého a jeho ženy Marie. Otec Rudolf se úspěšně živil jako klenotník, který měl vlastní šperkařství na pražském Jungmannově náměstí. Oba dva rodiče byli sportovně založení. Dceru, která studovala v klášterní škole voršilek v Doksech, tak vedli i k rozvoji tělesného pohybu. Malá Věrka začala s baletem, ale brzy propadla kouzlu krasobruslení. Své první jízdy uskutečňovala na zamrzlé Vltavě nebo Berounce a počátkem 30. let 20. století se už cítila jako doma na nově postaveném zimním stadionu na Štvanici. Pro krasobruslení měla obrovské nadání, to se rozvinulo až na úroveň reprezentace Československa na evropských šampionátech, či dokonce k účasti na zimní olympiádě v německém Garmisch-Partenkirchenu (rok 1936). Při této příležitosti měla mladá krasobruslařka okouzlit i nacistického vůdce Adolfa Hitlera, který jí otevřeně nabízel německé občanství a možnost bruslit „pod hákovým křížem.“ „Podívala jsem se mu zpříma do očí,” vzpomínala později Věra,“ a řekla jsem mu, že bych raději bruslila na hákovém kříži. Führer zuřil.“

Rodina Hrubých získávala kontakty ve Spojených státech, kde působil Věřin bratr Rudolf, jenž se toužil stát filmovým producentem. Věra díky němu získala angažmá v ledových revue a namísto vábení Říše ji zlákal americký sen. V roce 1939, těsně před okupací Československa, emigrovala s rodinou do USA. Tam se připojila k bruslařské show Ice Vanities, kde upoutala pozornost dalšího mocného muže – Herberta Yatese, prezidenta filmové společnosti Republic Pictures. Yates byl Věrou uchvácen a domníval se, že by mohla být stejně úspěšná jako norská krasobruslařka Sonja Henie, která se stala jednou z hlavních hereckých hvězd v konkurenčním studiu 20th Century Fox. V roce 1941 obsadil celý ansámbl Ice Vanities do hudebního filmu s názvem The Ice Capades. Filmoví kritici nešetřili superlativy a Věřin výkon popisovali jako „čiré okouzlení na ledu“. Yates se však navzdory tomu rozhodl, že brusle půjdou k ledu a Věra se stane holywoodskou herečkou. Vedle doučování angličtiny jí doporučil, aby zhubla, a zároveň jí – tak trochu paradoxně – změnil příjmení dle jejích oblíbených cereálií. A najednou z ní byla Vera Ralston.

Prvním filmem, v němž se objevila bez bruslí, byl béčkový horor z roku 1944 The Lady and the Monster. Filmový recenzent v Havre Daily News sice divu označil za objev sezony, ale kritika ji rozcupovala za toporný projev a příšernou výslovnost. Yates si stále trval na svém a Vera šla z filmu do filmu. Angličtina i herectví se sice pod taktovkou instruktorů zlepšily, ale silného přízvuku se Ralston nezbavila. Šéf Republic Pictures byl však přesvědčen, že i publikum nakonec podlehne půvabům ledové blondýnky a její špatnou výslovnost přijme podobně, jako se to stalo v případě Marlene Dietrich. Ona kritika se však znovu opakovala jako vtíravý refrén po téměř 30 filmů, které herečka českého původu natočila. Mezi těmito snímky bylo zároveň jen pár výdělečných. K největším kasovním trhákům patřil film V Dakotě (1945), kde si Vera střihla roli po boku Johna Wayna i českého emigranta Hugo Haase. Vera Ralston se i přes převažující neúspěchy stala v letech 1940 až 1960 nejvlivnější ženou studia Republic Pictures. O to se zasadil Herbert Yates, který ji nejen neúnavně protěžoval, ale dokonce si o čtyřicet let mladší ženu v roce 1952 vzal.

Jen málokterá herečka ale musela za svou kariéru snést tolik kritiky a posměšků jako ona. Neustále na sobě přesto pracovala a podle režiséra Josepha Kanea nikdy nezneužívala svého postavení a byla velmi vstřícná a spolupracující. Na konci 50. let si však dlouhá série neúspěchů začala vybírat svou daň: v roce 1958 podali dva akcionáři Republic Pictures žalobu na zneužití majetku společnosti k propagaci manželky a k zaměstnávání jejího bratra. Hebert Yates skončil na postu prezidenta a Vera Ralston natočila svůj poslední, kritikou strhaný film. I přestože nepatřila mezi nejlepší herečky, roli femme fatale zvládala dokonale. Manžela a jeho kdysi prosperující společenost přivedla na pokraj krachu a dobře to nevypadalo ani s jejich manželstvím. To všechno však jako zázrakem zachránily druhé líbánky v Itálii. Polovina majetku, kterou po smrti Yatese v roce 1966 zdědila, ji umožnila žít v blahobytu a také se znovu vdát. Ralston podlehla v roce 2003 po dlouhém boji rakovině a její hrob v kalifornské Santa Barbaře zdobí nápis: „Champion in the beginning, champion in the end.“