Havaj: Jak se česká holka dostala do ráje uprostřed Tichého oceánu?

Začalo to jednoduše – po mnohaletém randění s mým manželem (v té době přítelem) jsme se rozhodli své modelingové dobrodružství pověsit na hřebík. Po třicítce člověk začíná přemýšlet, kde se usadí a založí rodinu, než aby skákal z místa na místo, jak to v modelingovém světě chodí. Je trochu složitější, když jste každý z jiného kontinentu – já Češka, on Američan. Po zvážení všech pro a proti jsme se nakonec rozhodli pro Ameriku, konkrétně pro Havaj. 

Žije tu manželova část rodiny, je tu moře, teplo. Jde o výborné místo pro naši práci – venkovní fotografické studio tu máme po celý rok. Tak jo, zkusíme Havaj. Samozřejmě jsme museli vše legálně vyřídit. Spisovatelské střevo se ve vás probudí při papírování ohledně snoubeneckých víz. Nakonec vše vyřízeno a tradá, 9. dubna 2015 se mé české nožky procházely příletovou halou na Havaji. Imigrační kontrola a šup pro kufr. Haló, kufr, kde jsi? Ten stál vedle letištního hlídacího psa a paní povídá: „Máte tam uzeniny?" Jasně že ano, česká holka přece jako dárek vždycky bere klobásy! Bohužel je zabavili. Jen doufám, že si na nich nikdo jiný než popelnice nepochutnal.

První rok a půl byl trošku krušný. Nové prostředí, bez kamarádů. Já jsem navíc ten typ člověka, co nerad bývá středem pozornosti, což ovšem odpadá při práci před fotoaparátem, tam jsem jako ryba ve vodě. Následovala svatba, vyřizování zelené karty a období nečinnosti, kdy člověk čeká na pracovní povolení, takže modeling byl tabu. S manželem jsme začínali rozjíždět focení pro fotobanky. V modelingu jsme toho ohledně fotografické práce hodně okoukali a fotit jsme mohli sami sebe. Pro mě šlo o parádní příležitost, jak se cítit užitečná, protože přehup z modelingu do nicnedělání nebyl moje krevní skupina. Také ceny na Havaji vás přivádějí na myšlenku „musím makat". V nejlevnějším obchodě stojí galon (3,78 l) mléka 6 USD + daň. Vítejte v ráji zvaném Havaj. Do focení jsme se opřeli, práce z domova od 7:30 do 16:00 denně, 5 – 6 dní v týdnu. Po práci na kole na pláž, o víkendech výlety po ostrově. Moje hlavní motto bylo: Discipline equals freedom. Jocko Willink —> disciplína = svoboda. Tvrdá práce ale přináší sladké ovoce. Práce z domova je fajn, jen musíte mít disciplínu v duši, protože pořád kolem sebe vidíte něco z domácích prací, co by potřebovalo udělat: nádobí, vyluxovat, vyprat. 

Začátek byl takový samotářský život. Práce, práce, práce. Čeští kamarádi a rodina chyběli. Přišly i pochybnosti, zda byla Havaj dobrá volba. Po dvou letech ve Státech se však narodil syn Ryan a vše se začalo měnit. Je neuvěřitelné, jak rychle se člověk začne seznamovat a začlení se do komunity. Děti jsou takový magnet na kamarády. A tak se ze mě stala máma na plný úvazek, práce šla stranou, fotky jsem honila někdy po nocích. Našla jsem tady i české maminky s dětmi, se kterými se scházíme. Je báječné podrbat si v rodném jazyce a také děti vidí, že nejen máma tady mluví česky.

Pak přišlo na svět dítko číslo 2, holčička Claire. S dětmi doma jsem si to moc užila, Havaj je úžasné místo na výchovu dětí a na rodinný život. Je tu krásné počasí po celý rok, celoroční koupání v moři, dá se běhat bosky, dělat výšlapy, prostě parádní souznění s přírodou. Ale nastal čas opět naskočit do pracovního režimu na plný úvazek. Fotobanky jsou naše hlavní pracovní doména. Je neuvěřitelné, jak se vše v tomto odvětví zdokonalilo. Člověk se musí pořád posouvat dále, fotit fotky, které mají ducha a myšlenku a liší se od konkurence. Fotíme zdravý životní styl, mezilidské vztahy, rodinná fota, ale i přírodu (Najdete nás na KieferPix na Shutterstocku a pod Kieferpix na Adobe). Po příchodu dětí se fotí celá rodina a je skvělé, jak jsou i ony součástí pracovního procesu nejen jako modelové, ale i jako fotografové. 

V poslední době se s příchodem umělé inteligence vmísila do našich úvah myšlenka, jaký asi bude osud fotografů a jejich byznysu, přece jen je důchod ještě v nedohlednu, a tak jsme se začali poohlížet po nějaké další činnosti, kterou bychom mohli k focení přidat. Začali jsme s rodinným prodejem šperků. Kupujeme šperky v aukcích, v zastavárnách a prodáváme je na internetu (najdete nás tady na Ebay, Facebook,  Instagram – malá reklama ještě nikomu neuškodila). Jsme teprve v počátcích, jde o takové naše další miminko v plínkách. Nejdůležitější je se neustále rozvíjet a ukázat také dětem, že je fajn vyzkoušet i nové věci a nebát se jich. Děti už do toho s námi taky vlítly, pomáhají vážit šperky, balit je. Vzaly to už i z druhého konce, sbírají kameny při procházkách a díky nim teď „drahokamy" najdete v bytě na spoustě míst.

Havaj je má srdeční záležitost, moc si to tu užíváme. Úžasná příroda, milí lidé, čerstvý vzduch, báječné podnebí, ale hlavně šťastné děti. Prostě ráj na zemi. Důležité také je, když už bydlíme takhle daleko, aby mé děti byly v kontaktu s babi, dědou a mou rodinou v České republice a mohly je navštěvovat co nejčastěji. Aby byly hrdé na to, že jsou jak Američani, tak Češi. A aby měly pocit, že domov pro ně může být jak Amerika, tak Čechy. Mluvím na ně jen česky, což jim v budoucnu pomůže, ať už si jednou vyberou jakékoliv místo, které bude jejich domovem.

Je Havaj má konečná destinace? To ukáže čas. Aloha z Havaje.