Cesta Miroslavy Šternové: Z adoptované dívky prchající před Hitlerem ikonou stříbrného plátna

„Nikdy nepřestanu hledat lásku,“ prohlásila Miroslava Stern, která se zařadila mezi největší hvězdy mexické kinematografie, kde díky exotickému vzhledu a slovanskému přízvuku získávala hlavně role tajemných krásek. V Mexiku jsou po ní pojmenované nejen ulice, ale i další generace Mexičanek. V Latinské Americe se stala se sexuálním symbolem a přezdívalo se jí Mexická Marilyn Monroe. V roce 1950 ozdobila titulní stránku prestižního časopisu Life. Natočila třicet snímků, převážně melodramat, westernů a hororů. 

Na svět přišla v Praze 26. února 1926. Jako adoptované dítě vyrostla v zámožné židovské rodině Oskara Sterna. Ten ve 30. letech působil jako vedoucí lékař v lázních Teplice nad Bečvou. Měla ještě o pět let mladšího bratra Iva. Dívka nastoupila na hranické gymnázium, ale rodiče včas pochopili, že všem hrozí smrt, a tak v roce 1939 uprchli za hranice. Projeli následně několik evropských zemí: přes Belgii a Finsko putovali do Švédska, aby se nakonec v roce 1940 dostali do Mexika, kde získali azyl. Doktor Stern se tam zdárně uchytil a rodina žila spokojeně. Až na jednu věc – okolnosti zoufalého útěku z vlasti se zřejmě podepsaly na psychice dospívající Miroslavy. 

V šestnácti se poprvé pokusila o sebevraždu. Zamilovala se do amerického vojáka, který za války padl. Otec Miroslavu následně poslal do New Yorku na studia architektury a designu. Zůstala tam ale jen rok, v roce 1944 totiž zemřela matka na rakovinu. Ztrátu nesla osmnáctiletá dívka velmi těžce, trpěla depresemi a znovu se pokusila o sebevraždu. Oskar Stern se snažil dceru všemožně rozptýlit, a tak ji přihlásil do soutěže o královnu plesu prestižního Country Clubu v Mexico City. Tu s přehledem vyhrála. „Chtěla bych studovat herectví,“ prozradila otci, který její rozhodnutí s nadšením podpořil. Zaplatil jí dokonce lekce u Sekiho Sana, japonského imigranta s cennými divadelními zkušenostmi. Ve škole se Miroslava seznámila s Jesúsem Gómezem Obergónem a bezhlavě se do něj zamilovala. Obergón přitom pocházel z jedné z nejbohatších mexických rodin. V roce 1945 se vzali, ale manželství se rozpadlo ještě téhož roku. Jesús totiž Miroslavě zapomněl sdělit, že je homosexuál. Zklamaná Miroslava se po tomto milostném fiasku vrhala do náručí všech možných hereckých partnerů… První filmovou roli dostala, sotva oslavila dvacetiny, v melodramatu Bodas trágicas (Tragická svatba). „Musela jsem si to doslova vyvzdorovat,“ svěřila se později novinářům s tím, že její otec nesouhlasil, aby se ve snímku objevila. V roli dívky Amparo ale všechny uchvátila a další filmové nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. 

Už o rok později se jméno Miroslava Stern blýsklo v titulcích hned čtyř mexických filmů. A zareagoval i Hollywood – dostala roli v později ikonickém filmu Roberta Gavaldóna Adventures of Casanova (Casanovova dobrodružství). V roce 1950 pracovala na dalším filmu z hollywoodské dílny – The Brave Bulls (Udatní býci), o kterém The New York Times nadšeně psaly (The Screen in Review; The Brave Bulls, Film Based on Tom Lea Novel, With Mel Ferrer in Lead, of Rivoli; New York Times, 19. 4. 1951): „Je to ten nejlepší film o býčích zápasech, který kdy byl natočen!“ Během natáčení se Miroslava sblížila přímo s režisérem Robertem Rossenem. Jenže Oscarem ověnčený filmař se dostal do hledáčku tajných služeb. Začátek 50. let provázel ve Spojených státech „hon na čarodějnice“. Rozpoutal jej vlivný senátor Joseph McCarthy, který strašil Ameriku podezřením, že je plná komunistů a špionů ze Sovětského svazu, přičemž zejména levicově orientovaní umělci byli vyšetřováni. Miroslava si situaci zkomplikovala právě tím, že se stýkala s Rossenem a ještě shodou náhod pocházela z Československa, ze země za železnou oponou. Dostal ji na starost tajný agent, kterého měla neustále v patách. Nic nelegálního u ní však neobjevil. V roce 1955 tak mohla natočit svůj poslední film v americké produkci, western Stranger on Horseback (Cizinec v sedle). 

Po celou kariéru se Miroslava usilovně pokoušela dokázat, že není pouhým sexuálním symbolem. „Mám i herecké přednosti,“ zdůrazňovala. Příležitost ukázat, že je skutečně skvělou herečkou, přišla až s jejími posledními dvěma filmy: snímek Escuela de vagabundos (Škola vandráků) režiséra Gonzálese patří mezi špičku zlatého věku mexické kinematografie. A úplně posledním počinem je jeden z nejslavnějších filmů Španěla Luise Buñuela, známý pod názvem Zločinný život Archibalda de la Cruz, v češtině je též uváděn jako Pokus o zločin. Premiéra filmu se konala v den, kdy proběhla skutečná kremace herečky. Mrazivá souhra okolností. 

„Už během natáčení Zločinného života Archibalda de la Cruz polykala uklidňující prášky. Byla depresivní, úzkostná, nervózní a často hovořila o smrti,“ vzpomínal herec Ernesto Alonso, její nejbližší přítel. Byl to právě on, kdo herečku Buñuelovi doporučil. Krátce předtím prožila Miroslava románek s nejslavnějším španělským toreadorem všech dob – Luisem Miguelem Dominguínem, jehož postelí prošla i celá řada krásek, včetně slavné Avy Gardner. S Miroslavou ho paparazzi načapali na filmovém festivalu v Benátkách, pak za ním chtěla odjet do Španělska. Jenže diktátorskému režimu generála Franka přišla jako Češka podezřelá – považovali ji za špionku, a tak ji málem do země nevpustili. Dominguína měl ale Franco rád, proto se na Pyrenejský poloostrov nakonec coby jeho doprovod dostala. 

Dne 9. března 1955 se herečce dostaly do rukou noviny, ve kterých si přečetla šokující zprávu – láska jejího života, slavný toreador Luis Miguel Dominguín, který jí sliboval svatbu, se oženil s jinou, s italskou herečkou Luciou Bosé. Miroslavě se rázem zhroutil svět. Proto 9. března poprosila služebnou Mariu, aby nikoho nepouštěla do její ložnice. Připravila si smrtící dávku barbiturátů a zabarikádovala se mezi čtyřmi stěnami. Když se na ni Maria nemohla následujícího dne doklepat, vyrazila dveře. Miroslavu našla mrtvou. Ležela na posteli a v ruce svírala toreadorovu fotku. Na stole zanechala dva dopisy na rozloučenou. „Tati, promiň mi, už nemůžu dál. Nejsem tak statečná, děkuji ti za všechno a odpusť mi, že nemám vůli dál žít. Miluju tě, Bambulka.“ (El Universal, 11. 3. 1955). V dalším psaní se zase loučila s bratrem Ivem a žádala ho, aby jí položil do rakve polovinu zlaté mince. Tu druhou má prý poslat jako dárek Dominguínovi. 

Po její smrti se vyrojila spousta spekulací, které se snažily důvod jejího skonu objasnit. Podle jedné z teorií zemřela herečka při letecké nehodě, a to v objetí svého údajného milence, mafiánského bosse Jorga Pasquela, zetě bývalého mexického prezidenta. Hereččino tělo pak bylo kvůli možnému skandálu převezeno do jejího domu. Ovšem dle úplně jiné verze stála za sebevraždou hvězdy tehdy nepřípustná lesbická láska ke kolegyni Ninón Sevillové. „Každý znal jen její uhrančivý pohled a krásnou tvář, já však věděl, že za tou fasádou se ukrývá křehká a citlivá duše,“ vzpomínal na Miroslavu její bratr Ivo. Hereččina smrt však konec její slávy neznamenala ani náhodou… Z Miroslavy se totiž stala okamžitě kultovní postava, kterou Mexičané uctívají až do současnosti. Esej jí věnoval například spisovatel Carlos Monsiváis. Vznikl o ní film, divadelní hra i kniha a jedna mexická punková kapela nese název Ataúd de Miroslava (Rakev Miroslavy).