Gertrude Stein: Ikona pařížských literárních salonů a mentorka „ztracené generace“

Gertrude Stein se narodila 3. února 1874 ve městě Allegheny v Pensylvánii jako páté dítě v židovské rodině, jež pocházela z Bavorska. Zatímco matka Amelia pečovala o domácnost, otec Daniel Stein působil jako vysoký úředník dopravní společnosti. „Bylo mi jen šest měsíců, když mě a mé sourozence rodiče vzali na pětiletý pobyt do Evropy. Usadili jsme se nejprve ve Vídni a poté v Paříži,“ zavzpomínala Stein. Po návratu do USA žila s rodinou v Kalifornii a do Evropy jezdila na kratší pobyty. „Mluvila jsem plynule německy i anglicky a záhy se naučila i francouzštinu.“ V dívčiných čtrnácti letech však matka podlehla rakovině, přičemž otec zemřel tři roky poté. Gertrude se přestěhovala k příbuzným do Baltimoru. „Tehdy jsem u svých tet objevila velkou sbírku moderního francouzského umění i jejich salon, v němž vedly intelektuální debaty. Stal se inspirací mému budoucímu salonu v Paříži,“ psala budoucí velká spisovatelka. 

V roce 1893 mladá Gertrude nastoupila na Radcliffe College při Harvardově univerzitě. Během studia ji nadchla metoda automatického psaní, rozvíjená dadaisty a surrealisty. Její básně a povídky byly ze začátku srozumitelné, později ale začala s textem čím dál víc experimentovat a přemýšlet o svém budoucím povolání. Jeden z učitelů Gertrudě poradil, aby si ke studiu psychologie přidala medicínu, a tak se nadšená studentka hned po promoci zapsala na Johns Hopkins School of Medicine. Tam se zamilovala do spolužačky Mary Bookstaver a poprvé si uvědomila svoji skutečnou sexuální orientaci. Mary však její lásku neopětovala. Zklamaná Gertrude zanechala studia medicíny a vrhla se do psaní kontroverzního románu Q.E.D.; Quod Erat Demonstrandum. Ten kvůli cenzuře vyšel až po její smrti (v roce 1950 pod názvem Things As They Are). 

„Paříž byla tím místem. Vyhovovala těm z nás, kteří jsme chtěli stvořit umění a literaturu dvacátého století,“ prohlásila Gertrude, než se nastěhovala k bratru Leovi, výtvarnému kritikovi. (Gilbert A. Harrison: Gertrude Stein’s America, Norton, 1985). V roce 1906 začala Gertrude psát The Making of Americans, román o historii rodiny Steinových. Skladba vět se uvolňuje, řeč rozpadá, proměňuje, znovu se skládá. Gertrude téměř nepoužívá interpunkci a jediná její věta běží přes několik stran. S Alicí B. Toklas, svojí milenkou, se potkává na jednom ze salonních večírků, které pravidelně pořádá spolu se svým bratrem. Ženy se okamžitě spřátelily a Alice se stala Gertrudinou tajemnicí, začala redigovat její texty a roku 1910 se do bytu k oběma sourozencům definitivně nastěhovala. S bratrem se však později Gertrude pohádala a on se přestěhoval do zámoří. Hosté bytových salonů, které teď spisovatelka pořádala výhradně se svou milou, Gertrude psali, aby pozdravovala manželku. Gertrude Alici oslovovala jako teplouše, kotě, holčičku, královnu, andílka, dortík, humra, manželinku a Daisy. Sebe pak nazývala králem, manželem, horou tuku. „Kochám se svou milou, kochám se její krásou, kochám se její dokonalostí, kochám se její čistotou, kochám se jejím něhou,“ psala o své milované. Alice zase Gertrudě říkávala „silný- silný manžel“ a Gertrude se popisovala jako „manžel, jehož žena má krávu“. Ostatně slovo „kráva“ používala hojně, především v souvislosti s ženskými pohlavními orgány, touhou a orgasmem. 

„Umělec nepotřebuje kritiku. Umělec potřebuje ocenění. Když potřebuje kritiku, není umělec,“ hlásala umělkyně. Protože její knihy vycházely v malých nákladech a její styl nepodléhal mainstreamu, její práce se těžko dostávaly k širšímu publiku. Pod vlivem kubismu začala zjednodušovat svůj jazykový projev, až si vytvořila vlastní, osobitý jazyk, a proto jsou její výtvory často nepřeložitelné. „Próza Gertrudy Steinové je zacházením s řečí, jako Cézannův obraz je zacházením s barvami a tvary,“ napsal o autorčině tvorbě výtvarný teoretik Jindřich Chalupecký. Vypuknutí 1. světové války zastihlo spisovatelku v Anglii. Brzy se ale i se svou milou vrátila do Paříže, kde se přidaly k Americkému výboru pro pomoc francouzským zraněným. Dodávaly zásoby materiálu a léků do nemocnic. Gertrude dokonce zraněné sama převážela a prodávala díla z vlastní sbírky, aby z nich vytěžila peněžitou pomoc. Po válce do Paříže směřovali mladí Američané a za generaci rozčarovanou válkou se vyjadřovali Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald, Ezra Pound, T. S. Eliot a další. Těmhle mladým Američanům se stala Gertrude ochranitelkou i rádkyní. Jako první pro ně použila termín „ztracená generace“. 

V roce 1933 vydala Gertrude knihu s názvem Vlastní životopis Alice B. Toklas. Vylíčila v něm události z bytu v pařížské ulici de Fleurus 27. V místnostech plných obrazů od Renoira, Gauguina, Matisse nebo Picassa hostila s Alicí umělce své doby. „Bývalo tam nekonečně různých lidí. A každý mohl přijít a nezáleželo na tom, kdo je,“ popisovala svůj umělecký salon autorka. S Alicí se v roce 1934 vydala do své rodné Ameriky, kde absolvovala přes čtyřicet vystoupení. Noviny dvojici popisovaly takto: „Rozložitá dáma oblečená v halence, sukni a saku a menší dáma v čemsi tmavém s šedým astrachánovým kloboučkem.“ Kromě toho, že za oceánem navštívili tamější spisovatele, Gertrude byla pozvaná i do Bílého domu – na čaj k Eleanor Roosevelt. 

Během 2. světové války žily s Alicí ve francouzském městě Culoz a jen o vlásek unikly transportu do koncentračního tábora. Zachránil je tamější starosta, který jejich jména nezapsal na seznam rezidentů, který měl předat Němcům. Do Paříže se dvojice vrátila v roce 1944. Jenže už v Bruselu si Gertrude stěžovala na bolesti břicha, což byly první příznaky rakoviny tlustého střeva. Dopsala ještě novelu Brewsie and Willie a libreto k opeře The Mother of Us All, životní příběh Susan Brownell Anthony, americké bojovnice za volební právo žen. Plánovanou cestu do Spojených států amerických už Stein neuskutečnila. Zemřela pět měsíců před svými 73. narozeninami. Milované ženě, se kterou prožila čtyřicet let, ve své poslední vůli odkázala veškerý svůj majetek. Rodina Steinových však všechny cennosti zajistila a sedmdesátiletá Alice nedostala téměř nic. 

Tip: Slovenské národní divadlo v Bratislavě uvádí hru o jejím životě s názvem Život je pes Gertrudy S. Nejbližší termíny: 29. dubna, 11. května, 30. května a 6. června 2025.