Za svého mládí šokovala nošením kalhot. Dnes šokují ceny, za něž se draží její díla

„Surrealismus, toť znovuožití romantismu,“ hlásala Toyen, jedna z čelných představitelek evropského surrealismu. Narodila se 21. září 1902 na pražském Smíchově jako Marie Čermínová do rodiny poštovního pomocníka Václava Čermína. Už v šestnácti letech odešla z domova, aby se živila jako dělnice. Nějaký čas pracovala v dílně na výrobu mýdla, ruce měla popraskané a popálené od žíravin. Účastnila se schůzek anarchokomunistických skupin, kde bouřlivě debatovala. Měla umělecký talent a ráda malovala, proto se v roce 1919 přihlásila na UMPRUM. 

Pro svou tvorbu hledala inspiraci po celé Evropě. Na jugoslávském ostrově Korčula potkala v roce 1922 svého osudového muže – Jindřicha Štyrského, který se stal jejím přítelem, partnerem a učitelem. Tvořili spolu nerozlučnou dvojici. Své obrazy Toyen dlouho skrývala, poprvé je veřejně ukázala v roce 1923 na první výstavě spolku Devětsil. O rok později se stala jeho členkou – coby jediná žena.

Toyen se odmítala prezentovat jako žena. Vlasy měla střižené nakrátko, chodila v mužském oblečení, mluvila o sobě v mužském rodě. Nosila ruce v kapsách a kouřila cigarety. Také o sobě často lhala. Rozhlašovala, že nemá a neměla rodinu, přitom bydlela se svou sestrou na Smíchově. O své minulosti nemluvila a ani nejbližší přátelé o ní moc nevěděli. Pěstovala si image tajemna a nesnášela narážky, že mezi ní a Štyrským existuje víc než přátelství. City neprojevovala, chovala se chladně. Kde se vzal její pseudonym Toyen? Marie své občanské jméno a příjmení nesnášela. Dlouho žádala své přátele – Vítězslava Nezvala a Jaroslava Seiferta, aby pro ni vymysleli nějakou přezdívku. Jednou seděla se Seifertem v Národní kavárně. Ten napsal na ubrousek jméno Toyen a Marii se to zalíbilo. Od té doby byla pro celý svět pouze Toyen. Jiní tvrdí, že Toyen vzniklo ze zkrácené podoby „citoyen“ (francouzsky občan). 

Neobyčejnou malířku miloval Vítězslav Nezval i architekt Bedřich Feuerstein. Toyen to věděla, ale vědět nechtěla. V roce 1925 se rozhodla opustit Prahu a odjet do Paříže. Umožnily jí to peníze, které Štyrský získal z prodeje rodinného statku. Paříž na ni silně zapůsobila. Dvojici se podařilo získat nakladatele Fromka, který vydal jejich rozsáhlého průvodce po Paříži. Toyen se tu seznámila se surrealistou André Bretonem, zúčastnila se velké mezinárodní výstavy a slavila úspěch. Později uspořádala se Štyrským svou první samostatnou výstavu. Zatímco Štyrský obesílal výstavy i sám, Toyen za jeho života nikdy nevystavovala bez něj. Štyrský opustil Paříž v roce 1928, Toyen zůstala o rok déle. 

Oba umělci cítili odpor ke kubismu, ale uznávali Picassa a Braqua. Toužili odlišit své umění od moderního malířství, které Toyen nazývala hnojem. Vznikl tak nový styl – artificialismus. Nezval o Toyen prohlásil: „Cestovala za představivostí a fantazií.“ Zaujaly ji podmořské krajiny a zátiší v přírodě. O úspěch ale nestála, nezajímala ji přízeň veřejnosti. Její obrazy se podobaly hašišovým vidinám. Ač se ze začátku Toyen a Štyrský lišili výrazně v technice své tvorby, postupně se začali přibližovat. Toyen okouzlilo prostředí manéží, exotika přístavů a pralesů. Z jejích obrazů sálala velká sexuální touha a dýchal z nich erotický žár. Její přítel vydával erotickou literaturu a Erotickou revui. Na Toyenin popud v ní vyšly i Verlainovy sonety s lesbickou tematikou. O ní samotné se ale v souvislosti se ženami nemluvilo. 

V létě 1934 trávila Toyen se Štyrským dovolenou na Šumavě. Na dlouhých procházkách ji inspiroval pohled na přírodu, což se projevilo v její pozdější tvorbě. Ve stejném roce Toyen a Štyrský založili Skupinu surrealistů v Československu. Oba patřili mezi nejvýznamnější surrealistické umělce. V lednu 1935 uspořádali výstavu surrealistů v Mánesu, na kterou z Paříže dorazil André Breton. Výstava ale pobouřila konzervativní Prahu. Úctyhodní Pražané protestovali proti mravnímu rozkladu a úchylnému myšlení surrealistů. Toyen to bylo jedno. Rovněž jí nezáleželo na tom, že co se slávy týče, stále zůstává ve stínu Štyrského. Toyen se od něj nikdy neodpoutala, neopustila ho a ani se o to nesnažila. Žila svůj život a chtěla být zahalena tajemstvím a přivydělávala si kreslením obrázků do pohádek a knížek pro děti. Spolu se Štyrským také vyráběla stříkanou metodou dámské šátky. Zhotovovali módní zboží ve stylu svých obrazů, brzy je to ale přestalo bavit. Na počátku třicátých let se obrazy Toyen začaly měnit. Najednou z nich začaly vystupovat mušle, vejce, balvany, krystaly, oční bulvy nebo provazy. Toyen v sobě objevovala surrealismus. Válka do jejích obrazů vnesla beznaděj a agresivitu. 

Toyen nechyběla inteligence ani sebevědomí. Zúčastňovala se všech hovorů, zapojovala se do diskusí a dokázala prosazovat svůj názor. Konec třicátých let proležel Štyrský v posteli, trpěl zděděnou srdeční chorobou. Toyen mu dělala ošetřovatelku – celé dny a noci proseděla u jeho postele. Vyřizovala jeho korespondenci a byla mu oporou až do jeho smrti v roce 1942. Hned po válce se sebrala a odjela do Paříže. Tentokrát ji doprovázel malíř Jindřich Heisler, kterého až do konce německé okupace ukrývala ve svém bytě a ochránila ho tím před transportem do koncentračního tábora. Riskovala pro něj svůj vlastní život. Ve Francii se usadila natrvalo a stala se členkou skupiny Andrého Bretona. Pokračovala v rozvíjení metody magického realismu. Na Prahu ale úplně nezapomněla. V padesátých letech vytvořila v Paříži nostalgický cyklus pražských domovních znamení, jež působila jako záhadné magické emblémy. Potom se ponořila do snů a přeludů, které jen sršely erotikou. V šedesátých letech se začala věnovat koláži, grafice a ilustracím knih svých surrealistických přátel. Zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži, bylo jí 78 let. V současnosti se její díla prodávají nejlépe z českých malířů. Její obraz Tajemství míst z roku 1961 byl letos vydražen za 49,6 milionu korun.

Tip: Andrea Sedláčková napsala knihu Toyen. Spisovatelka a filmová režisérka prošla desítky archívů, policejní záznamy a dosud nepublikované deníky a stvořila strhující biografii této české malířky. V knize se seznámíte i s historií jejích obrazů a nechybí ani bohatá fotografická příloha. Vydalo nakladatelství Prostor 2023, dotisk 2024.