Lednové vydání Vogue CS má na obálce prezidentskou kandidátku Danuši Nerudovou a věnuje se tématu volby

Módní časopis by měl být apolitický. Deštník se na obálku prestižního magazínu nehodí (pokud není značkový). Ať vyhraje kdokoli, je to jedno, prezident stejně nemá žádné pravomoci.

Tak co, trefila jsem se? Napadlo vás něco podobného při pohledu na jednu z obálek lednového vydání Vogue CS? Nemusím být vědma nebo číst myšlenky dva týdny dopředu, některé věci se dají díky stereotypům a škatulkování velmi snadno predikovat. A vidíte, přesto (nebo právě proto?) jsou všechna tři uvedená tvrzení mylná.

Lednové vydání věnujeme volbě. Nejen prezidentské, která nás čeká v polovině a na konci ledna, ale procesům a formám rozhodování obecně. Někdo si dokáže vybrat rychle, impulzivně, jiný si dává na čas a analyzuje, další jde pro radu ke kartářce. A někdo se nedokáže rozhodnout nikdy a vůbec. Nad racionálními rozhodnutími se na straně 128 zamýšlí spisovatel Jan Němec, ta spirituálnější pro změnu analyzuje o pár stránek dál spisovatelka Barbora Šťastná.

Ať už se řadíte k jedné, nebo druhé kategorii, ať máte svoji volbu pod kontrolou, nebo se rozplýváte v možnostech, podle některých výzkumů je dost dobře možné, že tzv. svobodná vůle vůbec neexistuje a je jen naší iluzí. Americký filozof Sam Harris ve svém stejnojmenném bestselleru tvrdí, že všechna naše rozhodnutí vycházejí z nejrůznějších událostí uložených na pozadí našeho vědomí, aniž bychom si jich byli vědomi a aniž bychom nad nimi měli kontrolu. Každá naše volba je tedy důsledkem mnoha předchozích příčin a všechna rozhodnutí, která činíme, tak ve skutečnosti vůbec nejsou našimi volbami.

Abych to trochu odlehčila, napadá mě v této souvislosti aforismus, který mi nedávno poslal náš managing editor Ondřej: Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost.

A co z toho všeho vyplývá a jak to souvisí s deštníkem na obálce?

Rozhodně bychom se své volby neměli vzdávat. Harris dodává, že jeho teorie nemá podkopávat morálku ani snižovat význam politické a sociální svobody, naopak by měla měnit způsob, jakým přemýšlíme o nejdůležitějších otázkách života.

Po deseti letech, kdy jsme si kolektivní volbou na Hrad ušili z ostudy hned několik kabátů, je načase udělat skutečnou změnu. Jak řekl jiný spisovatel a psycholog Ralph Smart: „Všechno ve vašem životě je odrazem volby, kterou jste kdysi udělali. Chcete‐li odlišné výsledky, učiňte odlišné volby.“

Poprvé v historii naší země je mezi favorizovanými kandidáty na prezidentský post žena. Česká republika dlouhodobě patří mezi státy s velmi nízkým zastoupením žen v politice; co když právě teď máme jedinečnou možnost začít dělat jiná rozhodnutí? Co když tohle je začátek obrovské změny a nové budoucnosti naší země?

Ať už naši volbu ovlivňují hvězdy, knihy, zkušenost, nebo něco jiného, pokusme se tentokrát nenechat vyhrát stereotypy nebo hloupost. Máme měsíc na to, abychom ke skutečné změně přesvědčili co nejvíce lidí. Proto se Vogue CS rozhodla Danuši Nerudovou podpořit na všech svých platformách.

V prodeji najdete dvě obálky se zmiňovanou kandidátkou, třetí titulní strana vznikla v Paříži, s prezidentskou volbou nesouvisí a reflektuje symboly a obřady, které rozhodování doprovázejí.

První z obálek s paní Nerudovou fotila Marie Tomanová, mladá fotografka českého původu žijící v New Yorku, autorem druhé je Tomki Němec, uznávaný umělec a bývalý dvorní fotograf Václava Havla. Mariino portfolio vzniklo velmi spontánně, během několika desítek minut. Záměrně jsme paní Nerudovou nestylovali ani nefotili ve studiu. Nechtěli jsme vytvářet falešné portréty ani předjímat. Koneckonců na to je Marie příliš autentickou autorkou.

Druhá série snímků je formálnější a její vznik byl časově náročnější. Tomki Němec strávil s paní Nerudovou celý týden, osmnáct hodin denně, o víkendu dokonce bydlel u ní doma a jeho fotografie nám dávají nahlédnout i tam, kam běžný občan nedohlédne. Přesně tak, jak to fotograf dělával v prvních letech prezidentování Václava Havla.

Snad vám osmdesát devět fotografií Danuše Nerudové pomůže najít novou perspektivu. Odblokovat vědomí a přemýšlet o svém hlasu především jako o investici do renomé České republiky.

Pamatuji si, jak se nám na Vánoce v roce 2011 v malinké španělské vesnici rozbilo auto. Nikde nikdo, všude zavřeno. Nakonec nám spontánně pomohl jeden z místních hasičů, který si při pohledu na naši espézetku bez zaváhání otřel ruku a začal nám kondolovat k úmrtí „Váklava Havla“.

Pojďme si zvolit prezidenta či prezidentku, jejichž hodnoty, činy a jméno mají potenciál překročit naše hranice.

P. S.: Abych předešla zbytečným diskusím a spekulacím, je namístě zmínit, že obě zmiňované série snímků vznikly exkluzivně pro Vogue CS a jen pro účely tohoto vydání. Danuše Nerudová ani její volební tým nezasahovali do výběru fotografií ani do celkového zpracování celého projektu.