VOGUE editorial: #ChangeofPerspective

Co byste rádi změnili teď hned?

Jaké změny se obáváte nejvíce?

A teď zkuste obě odpovědi z(a)měnit.

V roce 1968 dostal jistý americký chemik za úkol vyvinout velmi silné lepidlo. Víceméně omylem vytvořil ale pravý opak – hmotu, která téměř nelepila. Může lepidlo, které nedrží, změnit způsob komunikace mezi lidmi? Nejspíš ne, pokud o látce budete i nadále přemýšlet jako o lepidle, které špatně lepí. Dr. Spencer Silver se ale s neúspěchem nehodlal smířit a svěřil se svým kolegům. Jeden z nich, Arthur Fry, řešil v té samé době jiný – naprosto nevědecký – problém. Jako pravidelný návštěvník nedělních bohoslužeb měl už plné zuby papírků, které mu neustále vypadávaly ze zpěvníku, a napadlo ho, že Silverův vynález by šel využít pro vývoj speciálních záložek do knih.

A jak tento (nijak zvlášť atraktivní) příběh souvisí se změnou perspektivy a se srpnovým vydáním Vogue CS?

Oba vědci původně sice pracovali na vývoji záložky, která by se dala velmi lehce přichytit k listu papíru a nezanechávala po odlepení žádné stopy, nakonec se ale rozhodli uvést na trh úplně nový produkt. Výrobek, který od roku 1979 patří mezi nejpopulárnější a nejužívanější zboží na světě, generuje velké zisky a jeho příběh se stal základní součástí učebnic marketingu. A jen při vzniku tohoto čísla jsme ho použili 68krát.

Hádejte, co je to?

Nevíte?

A co si napsat pár tipů na Post-it?

Změnit způsob, jakým nahlížíme na svět, si žádá odvahu. A jistý druh talentu, chce se mi dodat. Brzdí nás totiž příliš mnoho „autopilotů“. Konvence, stereotypy, očekávání, již zmiňovaný strach a v neposlední řadě i vlastní pohodlí. Původně mělo téma srpnového čísla znít „Point of view“, ale při skládání jeho obsahu jsme zjistili, že mít názor, umět ho interpretovat a žít podle hodnot s ním souvisejících je úctyhodné, nás ale zajímá, co se stane, když to celé o pár stupňů otočíme. Když neustrneme na místě, když v překážkách spatříme výzvy a ve výhodách závazky.

Válka na Ukrajině trvá sto čtyřicet jedna dní. Už zase TA válka, prolétlo vám dost možná právě teď hlavou. Pomohli a pomáháme až dost. Stačilo plus minus sto dní, abychom se uchlácholili, že rakety nepadají tak blízko, jak se zdálo na přelomu letošního února a března. Pominula euforie sounáležitosti a strach o život vystřídala obava o dobré bydlo. Civilizovaný svět nám právem tleská za obrovskou vlnu solidarity a my sami se plácáme po ramenou. Jako by šlo o sportovní disciplínu, ve které jsme doběhli do cíle mezi prvními a zamáváním na bedně to celé končí. Jako by se hrozba jaderné války zastavila v Mariupolu a na Donbasu.

Na pomoc Ukrajině jsme vybrali čtyři miliardy korun. Tak hlásají palcové titulky. Málokde se ale dočtete, že za stejnou dobu jsme za dodávky ropy a plynu zaplatili Rusku patnáctkrát tolik. A na co těch šedesát miliard českých korun Putin použije, se můžeme jen dohadovat…

Srpnové vydání je jiné, jak se můžete za chvíli přesvědčit na vlastní oči. Možná jste to postřehli už na titulní straně, ale abyste mohli texty dočíst do konce, musíte časopisem pootočit o devadesát stupňů doprava. Anebo hlavou mírně doleva.

Proč jsme to udělali?

A proč by ne?

Výzva?

Závazek?

Samozřejmě nám nic nebránilo, aby srpnové vydání roku 2022 mělo stejnou formu jako předchozích dvaačtyřicet čísel a jako další, která budou následovat. Na první pohled by se mohlo dokonce zdát, že pootočení je jen zbytečná manýra.

Většině z vás by se jednodušeji listovalo (zvyk je železná košile) a grafická sekce Vogue CS – Jakub a Darina – by měla před prázdninami méně práce.

Ačkoli se tomu vaše hlava může bránit, horizontální layout nám umožnil na stejném množství stránek umístit zhruba o třetinu více obsahu. Více článků, více fotografií, více témat. Není tohle dostatečně pádný důvod alespoň jednou v roce narušit něco, co funguje a vypadá jako ideální řešení?

Srpnové vydání má také poprvé v historii Vogue CS čtyři cover story. Pokusili jsme se totiž o všech fotoeditorialech v čísle přemýšlet jako o těch, které patří na obálku. Změnili jsme tím jejich podobu? Posuďte sami.

První vznikla v polovině května v Tunisku, ve vesnici, která byla postavena pro natáčení Hvězdných válek. Režisér jednoho z nejkultovnějších filmových děl a tvůrce kulturního fenoménu George Lucas by, co se změn a hledání nových řešení týká, mohl dlouze vyprávět. Příběhy o tom, jak ho velká filmová studia nejdříve opakovaně odmítala, přes nekonečné přepisování scénáře až po neobvykle silný déšť v poušti, který významně zbrzdil natáčení, jsou dnes stejně známé jako film samotný.

Roli princezny Leiy jsme pro naše účely svěřili modelce a hudebnici Kim Peers. Ta strávila v poušti s týmem Vogue CS několik dní a následně ji vyzpovídala novinářka a muzikantka Emma Smetana. „Nikdo druhý za vás nemůže rozhodnout, jestli můžete být modelka, nebo ne. Já jsem modelka. Věřte mi to. Je to věc myšlení. Kdysi jsem potkala starší kolegyni a ptala se jí, kdy přestala pracovat. Nikdy, odpověděla. A neměla to v úmyslu ani do budoucna. A přesně tím se řídím i já.“

Další srpnovou cover star je ruská modelka, fotografka a herečka, která vyrůstala v západní Africe a momentálně žije v New Yorku. Tam také Dariu Strokous fotil Ben Lamberty, vysoko nad městem a chvílemi z ptačí perspektivy.

Nejslavnější český rapper současnosti Yzomandias odletěl se svým kamarádem, kolegou a zároveň pravidelným spolupracovníkem Vogue CS Jakubem NobodyListenem Strachem do Madridu, aby dali vzniknout třetí cover story tohoto vydání. Ještě nedávno se unikátní šperky, které tvoří kolekci Cartier High Jewelry, prezentovaly výhradně na modelkách, čímž bylo také automaticky předurčeno, komu jsou takto vzácné šperky určené – ženám. Yzomandiase jako prvního muže na obálce našeho časopisu zdobí šperk, který je díky použitým drahokamům nereplikovatelný a svým zpracováním naprosto výjimečný.

V posledním titulním editorialu fotografa Hendrika Schneidera, o jehož kreativní vedení se postarala Betsy Johnson, se objevují drsné výjevy na pomezí reality, snu a vtipu. Koneckonců, co jiného má silnější potenciál měnit naši realitu více než snění a touhy?

Pokud jste sběratel(ka) a pořídíte si všechny obálky, rozložte je vedle sebe v pořadí Yzomandias, Kim, Daria, Hugo, a třeba najdete další důvod, proč jsme vybrali právě tyhle čtyři. Možná v nich spatříte série obrazů. Nebo cyklus. Úsvit – den – stmívání – noc.

V Kiplingově Knize džunglí charakterizují zvířata člověka jako bytost, která si plete prázdnou zábavu s radostí. Jak výstižné, že? Další výjimečná osobnost tohoto vydání – módní designér, který se nebál změnit to, po čem většina jeho kolegů touží, Stefano Pilati – v rozhovoru pro Vogue CS říká: „Pokoj duše vychází z překonávání těžkostí nevyhnutelných k tomu, abychom se naučili, kdo jsme. A neexistuje štěstí bez akceptování bolesti z toho, že nevíme, kdo jsme.“

Já to na závěr (na začátek) trochu zjednoduším. Berte prosím srpnové vydání jako hádanku, ne jako hlavolam. Jako radost, ne jako prázdnou zábavu. A válku, která stále trvá, jako výzvu a závazek k ověření pravosti našich hodnot. Stačí se na chvíli podívat na vše z jiné perspektivy.