VOGUE editorial: Dubnové číslo má na obálce Carmen Dell’Orefice, nejstarší modelku světa

„Ty jsi právě teď a tady mluvila s Albertem Watsonem?“ Naše beauty editorka Cindy Kerberová zvedla významně obočí a podívala se na mě přes stůl. „S tím Albertem Watsonem?!“

Ano, takový je úděl šéfredaktorky Vogue. Zahrnuje mimo jiné i to, že jednoho lednového odpoledne rozprávíte přes GoogleMeet s žijící legendou. S fotografem, který vyfotil portrétní fotografii Stevea Jobse pro titulní stranu jeho biografie (všichni ten černobílý snímek jistě znáte), ale pracoval také například s Andym Warholem, Davidem Bowiem nebo Cindy Sherman a kromě Řádu britského impéria, který v roce 2015 získal z rukou královny Alžběty II. (tu mimochodem také fotil), má na kontě více než sto obálek Vogue (a některé zdroje dokonce mluví o dvojnásobku).

„A víš, že fotil i Cindy?!“ pokračovala jmenovkyně slavné topmodelky.

Abych nevěděla. Snímek Cindy Crawford se objevil i v našem druhém vydání – a kde by mě tehdy bývalo napadlo, že s panem Watsonem budu o pět let později domlouvat focení pro naši edici.

Tématem dubnového vydání je Eternal Glamour a lepší cover star jsme si pro Alberta Watsona nemohli přát. Carmen Dell’Orefice je nejstarší modelkou na světě a vedle spolupráce s mnoha významnými fotografy včetně Irvinga Penna a Richarda Avedona pózovala i Salvadoru Dalímu. Její nejnovější snímky, které by měly být zároveň na základě přání modelky posledními v její kariéře a které začátkem února zachytil Albert ve svém ateliéru v New Yorku, si můžete prohlédnout na straně 102. O pár stránek dále Carmen vyzpovídal spisovatel a básník Marek Torčík. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte, že dcera herečky z Brodwaye a houslisty symfonického orchestru vyrůstala v době velké hospodářské krize, k modelingu se dostala už v jedenácti letech a profesi modelky zpočátku brala hlavně jako jednoduchý zdroj peněz.

Dnes, kdy se svojí kariérou po více než sedmi dekádách končí, usiluje hlavně o to, aby modelky a modelové byli chráněni zákonem a za opětovné použití fotografií byli odměňováni, jako je tomu například u fotografů. Stejně jako Carmen, i druhá naše cover star se poprvé objevila na obálce Vogue v patnácti letech. Bylo to o šedesát dva let později, konkrétně v prosinci 2010, a Daphne Groeneveld na obálce francouzské edice pózovala s Tomem Fordem. Pro naše vydání, které držíte v ruce, ji zachytil Donari Braxton samotnou, jen s perlovým náhrdelníkem. A stejně jako snímky Carmen, také druhá obálka Vogue CS vznikla v únoru v New Yorku.

Mluvíme‐li o věčnosti, nemůžu nezmínit další rozhovor dubnového vydání, tentokrát s Julií Pelipas, bývalou módní ředitelkou ukrajinské edice Vogue a zakladatelkou platformy Bettter. S Julií, jejíž iniciativa nedávno získala ocenění British Fashion Award a je nominována také na LVHM Prize, si na straně 38 povídá Sotiris Kaberis. „Vyvíjíme velký tlak na zákazníky a přenášíme na ně zodpovědnost, ale měli bychom mít větší nároky na značky, které jsou ve skutečnosti za současný stav módy zodpovědné. Věřím, že naše platforma by mohla být řešením problému.“

Snad vám dubnová Vogue CS přinese věčnou krásu i osvícení.