VOGUE editorial: Fashion’s new world

Fashion’s new world. New world. The world. 

Vychází zářijové, tedy nejdůležitější vydání roku. Možná vás napadne – platí to vůbec ještě? Designéři se stále častěji brání sezonám i trendům a snaží se vystoupit z rigidní cykličnosti módy. Je tedy ještě vůbec zapotřebí The September Issue? Více než kdy předtím. 

„September is January in Fashion,“ říká ve stejnojmenném dokumentu bývalá módní ředitelka doplňků Vogue Candy Pratts Price. Psal se rok 2009, modelky musely automaticky oblékat velikost nula a vstoupit do butiku Chanel kdekoli na světě vyžadovalo buď hodně peněz, nebo ještě více odvahy. Uplynula jedna dekáda a svět se začal obracet vzhůru nohama. Nejen módní průmysl ovládly bohulibé myšlenky udržitelnosti, inkluze a diverzity. Sociální sítě ale paralelně drtily to, na čem byla móda postavená řadu dekád: moment překvapení a unikátnost. A právě proto potřebujeme zářijová vydání. 

Význam zářijového vydání časopisu Vogue spočívá v tom, že nastavuje, jak bude vypadat nadcházející sezona, a definuje nejen módní, ale i sociální a kulturní trendy. 

Je totiž rozdíl mezi vidět a vědět. Časopisy už dávno neslouží k tomu, aby přinášely první looky kolekcí a odhalovaly čtenářům, co si designéři a módní domy na nadcházející sezonu nachystali. Úloha dobrých časopisů spočívá v kurátorství a hlavně reinterpretaci. Asi nikdy se nepřestanu ptát – jak by vypadalo v dnešní době zářijové vydání podle Franky Sozzani? Bývalá šéfredaktorka italské edice dala časopisům nový význam. Byla nedílnou součástí módního průmyslu, ale důležitější než oblečení pro ni byl společenský kontext a souvislosti. Její odvaha a vizionářství udělaly z italské Vogue jeden z nejrespektovanějších časopisů na světě, a i když čelila obrovské kritice, zanechala za sebou odkaz, který těžko někdo překoná. 

„Lidé si pamatují hlavně emoce,“ říká v rozhovoru s Markem Cpinem Zuzana Kubíčková. Pro ni a pro její práci jsou ale prý důležitější jiné věci – dokonalé řemeslo, osobní kontakt a pocit výjimečnosti. „Prezentace je nesmírně důležitá, ale pokud je lepší než produkt, není to dobře.“ Platí to o šatech stejně jako o časopisech. Pokud mají časopisy zůstat relevantními, musejí umět své čtenáře překvapit. Tak jako to dělala Franka. Musejí vědět, co chtějí sdělit, a hlavně – nesmějí se bát riskovat. 

Vogue CS oslavila 17. srpna čtvrté narozeniny a vstoupila do pátého roku svojí existence na českém a slovenském trhu. Páté zářijové vydání Vogue CS má pět obálek. Čtyři budou volně v prodeji a limitovanou jsme jako obvykle připravili jen pro předplatitele. 

A protože každá důležitá společenská akce by měla mít svůj dress code, má ho i naše zářijové vydání. Najdete ho na všech pěti obálkách a je kombinací tradičních pravidel a jejich modifikací s přihlédnutím k tomu, co momentálně hýbe (módním) světem. Trendy totiž můžeme ignorovat, pokud si ale chceme zachovat kultivovanost, která se s lidstvím pojí, měli bychom dress code nejen respektovat, ale i rozvíjet. Je velmi užitečným navigátorem, dokáže vyřešit spoustu otázek, ale musíte ho samozřejmě umět číst. Můžete ho ignorovat, je to ale podobné, jako kdybyste v restauraci jedli rukama nebo hltali ze země. 

Stejně jako před dvěma lety, i letos sdílejí všechny edice Vogue na světě společné téma, po NADĚJI v roce 2020 a loňských NOVÝCH ZAČÁTCÍCH to je letos NOVÝ MÓDNÍ SVĚT. Pokud má československé zářijové vydání definovat, jakým směrem bychom se měli v nadcházejícím roce ubírat, pak to nemůže být nic jiného než ještě masivnější podpora lokálního designu, a to nejen ze strany spotřebitelů, ale i investorů. Nová krev a budoucnost české módní scény, která se formuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, dokazuje, že nový módní svět vypadá více než nadějně. Za všechny zmíním entuziasmus a talent Tomáše Němce, osobitost a pokoru Alex Gnidiakové a tvůrčí odhodlání a kreativitu Tobiasovi Schubertovi, který se může na prahu bakalářského ročníku pochlubit obálkou zářijového vydání Vogue. Ve spolupráci s UMPRUM a za laskavé pomoci Liběny Rochové jsme ročníkové práce všech studentů odvezli do Paříže a nafotili je na jedné z nejúspěšnějších slovenských modelek a – majitelce nejdelších nohou na světě – Adrianě Sklenaříkové. Jako partnera jsme jí vybrali tanečníka a performera Fernanda Casablancase, syna Johna Casablancase, zakladatele Elite Model a „objevitele“ Naomi, Cindy, Lindy… 

Vogue CS vždycky milovala náhodná setkání, a ještě raději je jejich strůjcem. Adriana, která symbolizuje to nejlepší z minulých let módního průmyslu, se pro naše zářijové vydání setkala před objektivem Branislava Šimončíka s Fernandem, který ztělesňuje všechno nové a svěží, čím nás Fashion’s new world může překvapit. 

Autory všech fotostory jsou výhradně čeští a slovenští fotografové. Marek Mičánek, Ladislav Kyllar a Tereza Mundilová představují „novou vlnu“ a mají ve své tvorbě podobné ambice jako práce studentů VŠUP. Kromě nich najdete v zářijovém vydání také snímky Jakuba Gulyáse, fotografa českého původu Damiena Krisla a Veroniky Bromové, jejíž zátiší jste mohli najít v úplně prvním zářijovém vydání Vogue CS a najdete ho i v pátém. 

Ačkoli všechny cover story fotili různí autoři a vznikaly na různých místech, nechali jsme je splynout v jeden monolit. Jestli je totiž něco, co vám může časopis na rozdíl od sociálních sítí nabídnout, je to flow. Ve dvaaosmdesátistránkovém bloku navíc najdete i deset ilustrací Josefa Ťapťucha, které vznikly také pro naše zářijové vydání. 

A co tedy vlastně nový módní svět znamená? Na to se na str. 56 snaží odpovědět čtyři autoři. Zakladatel serveru Business of Fashion Imran Amed, publicistka, filantropka a zakladatelka platformy Virvar Eva Čomborová, filozofka Alice Koubová a publicistka Michaela Dombrovská. 

„Co zabíjí dnešní módu? Hluk. A lidé. Absence ticha a kultivovanosti, v níž šaty, a nejenom ty, vyprávějí svůj příběh,“ razantně kritizuje současnou situaci Eva Sýkorová Čomborová a jediné, co nás podle ní zachrání, je změna, respektive návrat k umírněnosti, autenticitě a pravdě. 

Jestli v něčem vidím naději já (a to nejen pro módní průmysl), pak je to síla evoluce a symbióza. Berme si to nejlepší z minulosti, ale nebraňme se novým myšlenkám. Buďme otevření dialogu, vystupujme ze svých komfortních zón. Jak píše Alice Koubová na straně 61. „Jako jedinci jsme oním bodem zvratu, přes nás, přes konkrétní živé osoby procházejí staré úkoly a mění se v novou skutečnost. Užíváme historickou paměť a různé příběhy pro jednání v konkrétních situacích a tvarujeme tím budoucnost. Nezdá se to, ale dějiny se opravdu mění v našich tělech.“ 

Pro některé z nás se lidstvo řítí do pekel, jiní vidí v probíhajících změnách naději na lepší a spravedlivější budoucnost. Procházíme velmi turbulentním obdobím, slýcháme stále častěji. Aniž bych chtěla jakkoli snižovat vážnost současné situace, dovolím si nám všem vlít trochu optimismu do žil. Kolikrát jste zažili v letadle turbulence? A kolikrát jste v pořádku přistáli? Vítejte ve Fashion’s surreal new world.