VOGUE editorial: Identity Game

Od premiéry divadelní hry Karla Čapka R.U.R. uběhlo letos v lednu sto dva let. Poprvé v ní zazněl termín robot a údajně ho nevymyslel autor hry, ale jeho bratr Josef. Každopádně tak vzniklo jedno ze světově nejznámějších slov českého původu, běžně používané dodnes v angličtině i ostatních jazycích. Je pravda, že v Čapkově vizi průmyslově vyráběné bytosti z živých tkání vlastně žádnými roboty nebyly, ale i tak autor bezpochyby spoluvytvořil představu robotů a inspiroval nekonečné množství umělců a pravděpodobně i vědců.

Jistě ne náhodou jsme výroční padesáté vydání Vogue CS věnovali identitě. Inspirováni Čapkovým odkazem i dobou nemůžeme nepřemýšlet o tom, jak se vymaňujeme ze společenských pravidel, zažitých hodnot a vydáváme se na cestu hledání svobody a sebevyjádření. A protože motiv osvobození je nejčastějším poselstvím sci-fi příběhů, přizvali jsme ke spolupráci na tomto vydání nejen umělou inteligenci, ale i zástupce některých minorit.

Narodila se 13. června 1992 jako Paul Jason Dardo. Je pátou nejsledovanější drag queen na světě. Na instagramovém profilu má dva miliony followerů, nepočítaně fanoušků a v roce 2015 vyhrála sedmou řadu dnes již notoricky známé televizní šou RuPaul’s Drag Race.

Pokud se bavíme o identitě a sebepoznání, nemůžeme nezmínit kulturu dragu. Pozlátko, třpytky, všechny barvy duhy a bezprostřední, až bezstarostné vystupování – a na druhé straně osudy, které tak veselé a nablýskané nejsou. Hledáte-li ryzí opravdovost, koukněte se na pár dílů RuPaulovy show, na MTV právě běží patnáctá řada.

„Spousta lidí má stále strach z jinakosti, z něčeho, co je jim neznámé, čemu nerozumějí, co se jim na první pohled jeví jako nenormální. Já to chápu, je to primitivní, instinktivní strach. Zjistí, že ego, které si tak dlouho a pracně budují, může být rychle smazáno tak jednoduchými prostředky, jako jsou make-up, paruky, oděvy, boty,“ zamýšlí se v rozhovoru na straně 188 filmová kritička Šárka Gmiterková.

Svět se mění, posouvá, transformuje, rozšiřuje možnosti a překračuje hranice binárního modelu. V době, kdy s námi komunikuje umělá inteligence, aniž bychom to byli schopní rozpoznat, je troufalé soudit, co je a co není skutečné nebo normální. Budu-li malinko parafrázovat Šárčina slova, je potřeba se nad všechny vlastní i cizí obavy povznést a užívat si hravost a svobodu, kterou nejen drag přináší.

Violet přiletěla do Prahy v polovině ledna. Fotili jsme ji v Kongresovém centru na Pankráci a v rozhovoru Zdenka Marka na straně 146 se svěřuje, že ji tamní interiéry natolik ohromily, že se dost možná stanou inspirací pro její nový dům v Los Angeles. Kdo z vás by měl odvahu něco takového udělat? A komu jinému bychom mohli cover story věnovanou identitě svěřit než fotografce Evelyn Benčicové? Bavíme-li se o opravdovosti a (ne)reálném světě, vzpomeňme na její editorial ve druhém vydání Vogue CS v říjnu 2018. Je to jedna z mých nejoblíbenějších obálek, i když ta nejnovější s Violet jí vážně konkuruje.

A protože genderové normy jsou další výraznou kapitolou v knize o naší identitě, přizvali jsme ke druhé cover story Maty Drazek, čerstvou vítězku Model of the Year, kterou každoročně vyhlašuje prestižní Models.com. Maty je ona, i když se narodila jako chlapec. Nemusíte to chápat, stačí, když to budete respektovat. Je více než žádoucí, abychom v době, kdy nás roboti a umělá inteligence překvapují svojí adaptabilitou, nahlíželi na vše nové s dětskou zvědavostí. Přemýšleli, diskutovali a ve všem odlišném hledali inspiraci, nikoli zkázu. Učme se od lidí, jako jsou Maty nebo Violet, upřímnosti.

Maty i Aweng – třetí cover star březnového vydání – jsme fotili v Paříži, jen jediný den po skončení tamního týdne haute couture. Nevím, jestli ke vzniku šatů z kolekce haute couture Viktor & Rolf, které má na sobě Aweng na další obálce padesátého vydání Vogue CS, nějak přispěla umělá inteligence, ale jejich statement je více než zřejmý: Mějte oči i mysl otevřené. Nic není takové, jaké se to může na první pohled zdát.

Protože o zítřku nikdo nic neví, dodal by Egypťan Sinuhet. A glamour nikdy nezemře.

P. S. Původně jsem tento text chtěla napsat s pomocí Sudowrite nebo ChatGPT. Jestli nevíte, co to je, doporučuji si přečíst texty Báry Šťastné a Michaely Dombrovské na straně 56, respektive 60. Nakonec jsem se ale rozhodla, že padesátý výroční úvodník by měl být autentický a jen a jen můj. A protože padesáté vydání děláte jen jednou za život, dovolila jsem našemu art directorovi Jakubu Strakovi, aby úvodník výjimečně doplnil i můj portrét. Ten ovšem vygenerovala umělá inteligence, stejně jako několik dalších snímků v tomto vydání. Najdete je?

P. P. S. A ještě jedno smutné výročí si v těchto dnech připomínáme. 24. února uplyne třístý šedesátý pátý den od zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Ve spolupráci s kolegy z ukrajinské Vogue přinášíme na straně 88 příběhy tří žen, Antikřehkost. Přečtěte si je a pak zkuste před zrcadlem sami sobě říct, že už vás tahle válka nezajímá nebo že jste unavení. Jak se cítíte?