VOGUE editorial: Peacemakers

Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttner, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova, byla česko‐rakouská spisovatelka a radikální pacifistka. Narodila se v Praze roku 1843 a rané dětství strávila v centru města, ve Vodičkově ulici. Kvůli nedobrým vztahům v rodině a nerovnému postavení svých rodičů se s matkou přestěhovala do Brna a následně do Vídně. Měla však štěstí, díky svému poručníkovi a tetě získala vynikající vzdělání a později se živila vyučováním hudby a jazyků. Jako guvernantka v rodině Suttnerových se seznámila s nejmladším synem Arturem, kterého si, k nelibosti jeho rodiny, tajně vzala a utekli spolu do Gruzie.

Bertha Kinská prožila většinu dospělého života v době nazývané příznačně Belle Epoque. A i když to dnes může působit naivně a idealisticky, svůj boj proti válce a zbrojení odstartovala milostným románem. Mluvit v té době o míru bylo zapovězené a většina společnosti válčení a válečné oběti oslavovala jako nejvyšší formu hrdinství. Pochovat syna nebo manžela, kteří padli ve válce, bylo považováno za čest pro celou rodinu. Ona tento názor nesdílela a ve své knize naopak velmi otevřeně popisuje smutek a bolest, kterou válka působí nejen svým obětem, ale hlavně pozůstalým. Její kniha Složte zbraně! vzbudila obrovský rozruch, Berthu katapultovala mezi významné osobnosti mírového hnutí a ruského cara Nikolaje II. dokonce motivovala k uspořádání první mírové konference v Haagu v roce 1899. Bertha von Suttner se příprav sama účastnila a na konferenci iniciovala dohodu o zákazu používání bojových plynů.

Bertha vedla velmi společenský život, mezi její přátele patřil například i Lev Nikolajevič Tolstoj. V Paříži, kam se s manželem přestěhovali, pracovala jako osobní asistentka Alfreda Nobela, který byl rovněž jejím velkým obdivovatelem a o románu Složte zbraně! řekl: „Překlad vaší výborné knihy by neměl chybět v žádném z existujících jazyků, aby si ho lidé kdekoli mohli číst a diskutovat o něm.“

Jakému jinému tématu věnovat poslední vydání roku 2021?
Vánocům – svátkům klidu a míru?
Klidu a míru.

Držiteli Nobelovy ceny míru jsou v letošním roce dva novináři. Dmitrij Muratov a Marie Reesa byli oceněni za úsilí o zachování svobody slova. Slavnostní předání proběhne 10. prosince v Oslu, v den úmrtí Afreda Nobela, a zcela jistě nikoho nepřekvapí, že laureátkou je žena. Vděčíme za to mimo jiné i pražské rodačce, která kromě mírového úsilí bojovala i za práva žen a změnu jejich postavení. Nejenže nápad pravidelně oceňovat významné vědce, spisovatele a osobnosti v Nobelovi podnítila, ale sama si dokonce v roce 1905 jako první žena v historii odnesla Nobelovu cenu za mír.

Rosamund Pike dosáhla, stejně jako Bertha, nejvyšších ocenění ve svém oboru. Letos obdržela Zlatý glóbus za film Jako v bavlnce a v minulosti byla za snímek Zmizelá nominována na Oscara. Poslední dva roky žije v Praze, možná jste ji potkali na procházce po Staroměstském náměstí, kde kdysi v Paláci Kinských vyrůstala malá Bertha. Do Prahy Rosamund přivedlo, stejně jako spoustu jejích kolegů, natáčení, ale oproti většině filmových hvězd si naše hlavní město zamilovala natolik, že tu dokonce zvažuje zůstat natrvalo. Nejen o tom, jak se chce naučit český jazyk, ale i proč se jí v Praze tak líbí, se dočtete v rozhovoru Cindy Kerberové na straně 116.

Rosamund Pike jako baronku von Suttner jsme nakonec nefotili v Praze, ale v Paříži, v muzeu Augusta Rodina, mimochodem dalšího z blízkých přátel paní Berthy. Za vizuálním zpracováním prosincové cover story stojí fotografka Laura Sciacovelli a kreativní ředitel Vogue CS Jan Králíček, který Rosamund rovněž styloval.

O existenci slavné česko‐rakouské bojovnice za mír Rosamund nevěděla, ostatně asi jako většina Čechů. O to víc jsme chtěli příběh pozoruhodné ženy připomenout.

Bertha von Suttner zemřela pouhý měsíc před sarajevským atentátem. Nedožila se první a logicky ani druhé světové války, ale ve svých dílech mnoho jejich událostí předpověděla.

Možná je celosvětový mír jen naivní představa a nereálný sen. Stejně jako klid a mír o vánočních svátcích. O obojí bychom se ale nikdy neměli přestat pokoušet.

„Sloveso ‚pomáhat‘ je hned po slovesu ‚milovat‘ tím nejkrásnějším na světě.“

Mysleme na to.
Nejen před Vánocemi.