VOGUE editorial: youthquake

Píše se rok 1963 a Diana Vreeland je jmenována šéfredaktorkou americké edice Vogue. Časopis sice povede jen pár let, ale je to právě ona, komu se podaří udělat z něj kultovní záležitost. „For Vreeland, everything impossible was possible,“ řekl Franco Rubartelli, který je autorem mnoha dnes již slavných fotografií, otištěných v letech 1964–1970. Stejně jako Richard Avedon a mnoho dalších fotografů, i on vděčí svérázné šéfredaktorce za velkorysost a odvahu, s jakou k umělcům přistupovala. Byla označována za originální pozorovatelku a zároveň dokázala geniálně kurátorsky vybírat ze všeho, co šedesátá léta přinesla. A opět – byla to právě ona, kdo dal na stránkách prestižního časopisu prostor mladým neznámým umělcům a designérům vedle tehdy renomovaných jmen a módních značek.

Převádět slovní spojení youthquake do češtiny není potřeba. Máme sice bohatý jazyk, v tomto případě ale zní mládítřesení poněkud krkolomně. Jeho význam je navíc zřejmý a v době callů, socials a webů je překlad naprosto zbytečný.

Důležitější než český ekvivalent jsou paralely, proč věnovat mladé generaci druhé vydání roku 22. Shrnout se je ve svém článku na straně 46 snaží Jan Boublík (generace Y). Mluvit o otřesu můžeme jistě u každé generace, tedy i u té, která se právě začíná prosazovat.

Pro mě, generaci X, zůstane nejzásadnější formou youthquake sametová revoluce, kterou 17. listopadu 1989 studenti vysokých a středních škol odstartovali pád totalitního režimu. Došlo ke společenské změně a většina z nás byla začátkem devadesátých let díky diskreditaci vládnoucích elit katapultována do pozic, o kterých se vám za normálních okolností ve dvaceti nemůže ani zdát. A tak se naše texty začaly objevovat na titulních stránkách celostátních deníků hned vedle článků z pera slavných jmen z disentu. Důležitější než vzdělání a zkušenost byl morální profil a schopnost okamžitě využít šanci. Euforie, kterou jsme zažívali, byla zdrojem našeho sebevědomí i každodenní energie. Nepotřebovali jsme odpočívat, nenapadlo nás dělit dny na práci a volný čas. Otřásali jsme vším, na co jsme sáhli. Díky této jedinečné zkušenosti ale moc dobře vím, jak je důležité vedle volné cesty získat i správný směr.

„Současná generace si musí uvědomit, že vše, co nyní známe, včetně všeho toho dobrého, je tu díky někomu jinému. Musí se učit a respektovat historii, dědictví a tradice. Dívej se dopředu, jdi dopředu, ale nepřestávej ctít to dobré,“ říká v textu Jana Boublíka Branko Popovič. Za zmínku stojí, že Diana Vreeland začala časopis Vogue vést až ve svých šedesáti letech, což by naopak dnes, v době, které vládnou digitální influenceři, bylo takřka nemyslitelné. A stejně paradoxní je, že ji o místo po pouhých osmi letech připravila právě přílišná extravagance. S odstupem času by se dalo s nadsázkou říci, že byla tehdy na časopis Vogue příliš duchem mladá.

A jak vypadá youthquake 2022, made in Vogue Czechoslovakia?

Osmnáct modelek a modelů.
Dvacet tři studentek a studentů módy a oděvního designu.
Dvacet šest inovátorek a inovátorů.
Čtyři ilustrátorky a ilustrátoři.
Jedna fotografka a jeden fotograf.
Třináct studentek a studentů ateliéru tvorby písma a typografie.
Bezpočet autorů textu.

Osmnáct nadějných modelek a modelů, které napříč modelingovými agenturami vybrali casting directorka Anna Kozyakova a kreativní ředitel Vogue CS Jan Králíček a které najdete na čtyřech titulních stranách, vyfotil Arseny Jabiev. V den focení, 22. prosince, slavil 29. narozeniny. Všech osmnáct cover stars únorového vydání má na sobě oblečení vytvořené výhradně studenty módy a oděvního designu z tuzemských vysokých škol.

Myslím, že je to poprvé v historii Vogue, kdy se na obálce jednoho vydání objevilo tolik začínajících modelek a modelů oblečených pouze ve studentských oděvech. A je to poprvé, kdy jsme pro všechny titulky článků celého vydání, stejně jako pro iniciály, použili výtvory studentů ateliéru tvorby písma a typografie -UMPRUM. Ilustrace u shoppingových stran nakreslili úspěšní mladí výtvarníci – za jejich výběrem stojí Zdeněk Marek (generace Z).

Desítky na škále Richterovy stupnice ale dosahuje projekt, který mají na svědomí náš Managing Editor Ondřej Lipár a Michaela Dombrovská (oba generace Y). Třináct příběhů dvaceti šesti inovátorek a inovátorů najdete na straně 48 a nafotila je Tereza Mundilová (stejně jako autor obálek je i ona z generace Z). Náctiletý tvůrce aplikace, která dokáže rozeznat fake news, první dívka, která směřuje do vedení jaderné elektrárny, nebo šéfkuchař, který v pouhých třiceti letech stihl pracovat s takovými legendami, jako jsou Joël Robuchon nebo Andrea Accordi.

Přestože mnozí z nich jsou už na té nejlepší myslitelné cestě, přála bych jim, stejně jako každému mladému člověku, aby i oni potkali svoji Dianu Vreeland. Aby pro ně vše nemožné bylo výzvou a aby své sny proměnili v realitu. A v neposlední řadě, aby jejich quake trval i v době, až youth pomine.