#VogueAnalysis: Je spojení protikladů cestou k lepší budoucnosti?

Je druhý den milán týdne designu. Město se s jarními teplotami postupně rychle zahřívá. I tady to začíná být nezvyk. Mířím k Museo della Permanente. Dvacet minut chůze od středu města, v části San Marco, které sousedí s Brerou. Právě tady se Kia se svojí expozicí usídlila. V deset hodin dopoledne mě a další novináře vítá v přízemí muzea Karim Habib, šéfdesignér automobilky. Karim však nedohlíží jen na design. Z celého znění jeho pozice (Executive Vice President a Head of Kia Global Design) je patrné, že tento muž ovlivňuje směřování celé značky. Kanaďan s libanonským původem má sofistikované, přesto uvolněné vystupování. S každým italským nebo francouzským slovíčkem, kterými doplňuje svoji jinak konejšivou angličtinu, prosvítá osobnost zkušeného designéra. 

„Předměty kolem nás neexistují v dokonalé harmonii. Jsou plné protikladů. Stačí se podívat na jakoukoliv ulici, ať už tady v Miláně, nebo v jakémkoliv jiném městě. Protiklady se i přes svou rozličnou povahu přitahují. Je to způsob myšlení, který se při vytváření designových řešení snažíme zohlednit,“ vysvětluje Karim na úvod, zatímco nás bere do první místnosti expozice s názvem Opposites United. První z šesti. Pro každou z nich je přitom charakteristická působivá hra světel a projekcí vytvářejících iluzorní prostory — a v nich odehrávající se děje připomínající důležitá poselství či stanoviska. Třeba v Bold for Nature poukazuje Karimův tým na důležitost přírodních zdrojů; v další — s názvem Joy for Reason — zase pátrá po emocích, které si s jízdou spojujeme. Schéma Tension for Serenity odkazuje k vyváženosti designových prvků, kombinace vjemů v místnosti Technology for Life má pro změnu připomínat nepostradatelnost inovací. Předposlední instalace Power to Progress vyjadřuje otázku, co nás pohání k pokroku, zatímco ta poslední vše shrnuje. 

I přestože každá instalace pracuje se zadaným tématem jinak, všechny spojuje podobná intenzita. Je to o hře myšlenek a symbolů. Připodobnění, která mají vyzývat k dialogu. V jedné z místností se propadáme nekonečnou podlahou, v jiné procházíme textilií rozptylující světlo tak, že navozuje atmosféru úsvitu. Velmi svébytné, velmi precizní. Postupně procházíme celým dílem. Místnost po místnosti.

Celek je inspirativní, ale také lehce neurčitý. Kia jeho pomocí vytváří podklad pro důležité diskuze a Karim vše výborně podpírá silou své osobnosti. Potkávám se s ním ještě ten den, ještě jednou odpoledne v prostoru zaskleného balkónu paláce muzea. Je to další zajímavé setkání. Já, Karim, novinář se zaměřením na automobilový průmysl a novinářka z Hospodářských novin. Co křeslo, to trochu jiná osobnost, co novinář to trochu jiné otázky. Ptám se přímo. Zajímá mě podstata. Esence, tedy to, co hraje a udivuje diváky i teď, když se bavíme. To, co ztělesňují ony instalace.

Od dopolední prohlídky mě šimral pocit, že nás designéři Kia provázejí jistou iluzí. Jako komunikační prostředek teď iluze ovlivňuje i automobilový průmysl. Některá elektrická auta přece vydávají zvuk těch starých se spalovacím motorem. A tak se ptám, zda je i pro Karima v designových řešeních iluze důležitá. „To je zajímavá otázka, ale nenazval bych to iluzí.“ Věděl jsem, že se toho slovíčka bude bát. „Jde nám o dosažení jisté harmonie, navzdory okolnostem. Proto se snažíme tematizovat protiklady. Současná designová řešení mohou být pestrá a vrstevnatá, kvůli různým spotřebitelským nárokům, takže musíme najít balanc. To se nám třeba podařilo v modelu EV6. Skupina lidí, co ovlivňuje představu ideálního automobilu, se neustále rozšiřuje. Ale asi chápu, co tím myslíte, nejlíp vám odpovím, když řeknu následující: jeden z návštěvníků expozice se mě ptal, jestli audiovizuální sekvence z instalací plánujeme použít, třeba jako grafiku do infotainment panelů. Doposud jsem nad tím neuvažoval, ale asi začnu.“ 

Karim neztrácí nic ze své lehkosti a přesvědčivosti. Během prohlídky zmíní, že se s týmem návrhářů Kia snaží  dohlédnout mimo jiné i do budoucnosti, v níž už rychlost nebude hlavním zážitkem z jízdy. A tak mě zajímá, jak tyto prognózy působí na tvarosloví nebo aerodynamické prvky automobilů. „Elektromobily jsou sice více geometrické, navozují pocit bezpečí a zaobleným, sportovně dynamickým prvkům se spíše vyhýbají, avšak v případě tohoto designu jsou klíčové aerodynamické prvky nepostradatelné,“ vysvětluje Karim. A když mluví o inspiracích a tvarech, rozpovídá se mimo jiné i o architektuře. O Japonsku, kde strávil část svého života, jak jej přitahovala spojení něčeho jednoduchého s něčím komplexním — a přitom poukazuje na tamější brutalismus. „Bydleli jsme v domě, který měl okna do přírody, otevřená prostranství, ale i tvrdé betonové zdi,“ vzpomíná designér, který opět naráží na protiklady. Jako zajímavý protiklad může být vnímána i jeho lehce rebelské tendence, mezi než patří například i postupné zvětšování plochy čelního skla (které se dle trendů poslední doby spíše zmenšovalo). Napadá mě, že je jeho filozofie založená také na bádání a zpochybňování. Zpochybňování sebe samého i dogmat, pravidel či zavedených principů vždycky vede ke zdokonalování. „Nedávno jsme se  zamýšleli nad tím, co vlastně znamená čistota designu. Dělat věci čisté někdy znamená redukovat je, zbavovat prvků, což může ve výsledku působit chladně, a tak jsme nastavili cíl dělat čisté věci ne pomocí odebírání, ale pomocí soustředění se na určité prvky,“ potvrzuje mou domněnku.   

Ale ani on v tuto chvíli neví, jak vypadá budoucnost automobilového průmyslu. Jistými poodhaleními však jakoby vzkazuje, že je ochotný naslouchat potřebám doby, že je ochotný uvažovat nad důležitými změnami. „Design je dnes především o vytváření zážitku, určuje to i povaha globálních firem. Tím, jak jsou rozkročené mnohdy nejen mezi dvěma kontinenty, se jejich strategie zaměřují na to, aby svým zážitkem umocňující emoce nabídly to nejlepší ze sebe,“ vysvětluje na závěr, čímž dokonale shrnuje podstatu celé výstavy Opposites United.