Ahoj, Vary! Jaký byl 58. ročník filmového festivalu, který hýbe Českem

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech má mnoho tváří a podob a každý si ho může užít po svém – filmově, večírkově nebo kombinací obojího. Ani letos nechyběly filmy ve světové premiéře v soutěžních sekcích i v kategorii zvláštního uvedení nebo ty, které si už premiéru odbyly na jiných filmových festivalech, kde organizátory KVIFF zaujaly natolik, že je představili i českému publiku. Nechyběly ani večírky – ať už to byl Přípitek pro dobrou věc v Moët Champagne Lounge pod taktovkou Jakuba Voráčka a jeho nadace, exkluzivní Unicredit party, která každoročně budí zvědavost bulvárních médií, nebo Red Campari Party, kde jste mohli potkat celebrity v outfitech s dotekem červené, a to od umělkyně Ester Geislerové po herečku Zeu. A když je řeč o celebritách a módě, ani letos se Vary neobešly bez červeného koberce. Jak v rámci zahájení, tak při zakončení festivalu bylo na co se dívat. Hlavní roli jednoznačně hrály především modely z českých dílen: Leeda, Tomáš Němec, Martin Kohout nebo Boris Král se stali neoficiálními vítězi módních Varů. 

Přestože průměrný počet diváků v kinech oproti předcovidovým rokům obecně klesl, na KVIFF je to o poznání lepší a narvané kinosály dávají naději, že to s chutí po společném filmovém zážitku přes nejrůznější škarohlídské prognózy nebude tak špatné. Středobodem karlovarského festivalu je Velký sál hotelu Thermal, kam se vejde přes 1100 sedících a odehrává se tu velká část premiérových projekcí s delegacemi. Právě velikost a velkolepost místa, které společný zážitek ještě více umocňují, přestavuje často téma i pro samotné filmařstvo – dojetí a emoce jsou ve Varech na denním pořádku. Do čtvrtečního podvečera (tedy dva dny před koncem festivalu) uskutečnil KVIFF 330 projekcí a prodal 114700 vstupenek. Nejde o rekord, ale o velmi slušný výsledek. Největší zájem a vyprodané projekce letos hlásila domácí tvorba, především film Vlny Jiřího Mádla, který během slavnostního zakončení navíc vyhrál cenu diváků, soutěžní debut Adama Martince Mord (získal také zvláštní uznání poroty) a dokument Janžurka, který o své mamince natočila dokumentaristka Theodora Remundová. 

Velké nadšení, cenu za ženský herecký výkon i zvláštní cenu poroty si odnesl norský snímek Až na věky režisérky Lilji Ingolfsdottir v kategorii hlavní soutěže. Intimní vztahové drama, které s mrazivou přesností a introspekcí detailně prochází rozpad jednoho zdánlivě idylického manželství, zaujal publikum i porotu a už brzy se objeví díky Aerofilms i v české distribuci. Nenechte si ho ujít, ale buďte připraveni na nelehkou cestu, na které budete konfrontováni s vlastními vztahovými vzorci. Na druhou stranu Až na věky názorně ukazuje, jak potřebná a smysluplná je terapie. Z filmů, o kterých se mluví a ještě se mluvit bude, si zapište také Ještě nejsem, kým chci být od Kláry Tasovské – dokument o fotografce Libuši Jarcovjákové vstoupí do kin na podzim. Už v červenci můžete zajít na MaXXXine nebo Zatracenou krvavou lásku. Velkým festivalovým hitem je irský Kneecap často přirovnávaný k novodobému Trainspottingu. Film o důležitosti jazyka a práva na sebeurčení jede v rytmu drum’n’bassu, irského rapu a ketaminu a nedá vám oddychnout. Budete se smát, ale také přemýšlet a rozhodně dostanete chuť vydat se na prázdniny do Irska a poznat o trochu víc tenhle veskrze sympatický národ. 

Cenu prezidenta festivalu Jiřího Bartošky letos převzali Viggo Mortensen, který ve Varech zároveň představil svůj nový film Až na konec světa, Clive Owen a Daniel Brühl. Ten dokonce prohlásil, že jde o nejkrásnější cenu vůbec, a vyfotil si plný Velký sál pro maminku. Z českých hvězd si tuto prestižní sošku odnesl herec Ivan Trojan, který na festival ze své tvorby vybral a uvedl film Karamazovi. Vary jsou ovšem také tavicí kotlík budoucnosti nejen české kinematografie. V rámci Industry programu a dalších akcí pro profesionály se zde potkává producentstvo s filmařstvem, představují se filmy ve vývoji, hledají se cesty pro nejrůznější spolupráce. Film totiž není jen uměleckým dílem, ale především dílem kolektivní práce, která potřebuje nejen čas a dobrý tým, ale také finance a patřičnou pomoc a mentoring. Jedním z takových programů, které dávají šanci nováčkům, je i program Future Frames, který pomáhá evropským režisérům zahájit kariéru ve filmovém průmyslu. Letos ve Varech tento program vyhlásil vítěze svého desátého ročníku. Stal se jím dánský režisér William Sehested Høeg a získal stipendium do Los Angeles. Mezi finalisty programu byla mimo jiné také česká režisérka Marie-Magdalena Kochová. Ta v Karlových Varech letos představila svůj dokumentární debut Ta druhá. Její coming-of-age film se soustředí na hlavní hrdinku Johanku z veřejností opomíjené skupiny lidí, kteří žijí se sourozencem s postižením. Dokument detailně a citlivě mapuje, co vlastně znamená v dnešním světě péče a jak nás může starost o druhého ovlivnit ve všech oblastech života.

Na karlovarském festivalu si svoji rutinu najde každý. Patří k ní budík nařízený na sedmou ráno, abyste si mohli zarezervovat lístky na projekce na další den. Patří k ní neustálé výkyvy počasí a chytré sestavení garderóby (nikdy si nezapomeňte vzít aspoň jedno teplejší sako a punčochy). Patří k ní pohodlné boty, protože ze sálu do sálu a skrze město toho hodně naběháte. Patří k ní hodně vody, méně spánku, ale také odpočinek u bazénu (lázeňské město v tomto ohledu rozhodně má co nabídnout, například sauny a bazény na terase hotelu Thermal). Patří k ní exkluzivní gastro zážitky namíchané s nočními haluškami od stánku i vietnamským phočkem, které vás zachrání po večírku i při počátečním nachlazení. Patří sem fronty na záchod (ty v prvním patře Thermalu jsou ovšem vždy skvěle uklizené a nikdy nechybí papír), ale také fronty na baru, kde se místní, přespolní i všichni ostatní mísí s náhodnými celebritami. Patří sem večerní róby i ortopedické sandály (právě takové měla například americká castingová režisérka Francine Maisler, kterou jsme pro vás vyzpovídali). Karlovy Vary umějí být snobská selanka, ale také meeting-point filmových fanoušků i kohokoli, kdo se rád nechá překvapit festivalovou tvorbou. Vychutnáte si tu rozhovory z front před sály nebo u stolů velkého „F“ baru, kde si můžete s někým, koho jste v životě neviděli a nejspíš už neuvidíte, sdělovat zážitky z projekcí a porovnávat dojmy z filmů. Vary jsou místem, které rozšiřuje obzory – ať už jde o dokument o palestinské herečce Bye Bye Tiberias, nebo o české fotografce. Patří sem také formální experimenty (doporučujeme nevynechat sekci Imagina) i blockbustery. Patří sem puchýře z high-heels i neumyté vlasy v kšiltovce čtvrtý den. Je to místo, kde se každý aspoň na chvíli může dotknout luxusu a nahlédnout do světa celebrit. Místo, kde ožívají stories ze sociálních sítí a hlavně hvězdy stříbrného plátna. A kvůli němu se tu zase sejdeme i přes spánkový deficit a nějaký ten puchýř. Tak ahoj za rok!