12 nejskandálnějších milostných trojúhelníků filmové a televizní historie

Ach, ty filmové a seriálové milostné trojúhelníky – lahodné, vzrušující a mučivé zároveň! Historie jejich vyobrazení sahá minimálně do dob Homérovy Iliady, a jeden byl dokonce i ve vůbec prvním americkém celovečerním snímku, totiž v adaptaci Bídníků ze začátku 20. století. Jako lákadlo na diváky se eskapády romantických triád nicméně osvědčily mnohokrát napříč celou historií kinematografie.

V moderní éře se dramatičnost a napětí mezi třemi vrcholy milostného trojúhelníku ještě vystupňovaly: Nejprve díky sexuální revoluci v 60. letech, poté ve zlatém věku televize na začátku nového milénia. Jak se uvolňují konvence a mizí některé hranice, romantická rivalita stále funguje a hledá nové podoby. A tak se od břitkého partnerského špičkování dostáváme třeba k mezidruhovým animovaným trojkám jako v seriálu BoJack Horseman nebo vyhrocenému mocenskému přetahování v aktuálních Rivalech.

I když mohou být milostné trojúhelníky stejně chaotické a srdcervoucí jako láska samotná, ve způsobu, jakým se vyvíjejí, je vždy něco přitažlivého. Nechybí v nich vášeň, okouzlení a (minimálně na straně diváků) touha prožívat je znovu a znovu. S ohledem na to jsme vybrali tucet nejikoničtějších a nejskandálnějších milostných trojúhelníků, které se kdy objevily ve filmu a televizi.

Nenechte množství hlášek z Casablanky, z nichž se postupem let stala klišé, zkazit vám divácký zážitek z mistrovsky zpracované válečné romance. Cynický Rick Blain (Humphrey Bogart) uprostřed druhé světové války provozuje noční klub v marocké metropoli a snaží se tam skrýt před světem i vlastní minulostí. Její součástí je totiž okouzlující Ilsa (Ingrid Bergman), jeho dávná milenka. Když se právě Ilsa zničehonic zjeví na Rickově prahu po boku svého manžela Victora (Paul Henreid) se zoufalou žádostí o pomoc, Rick se ocitá na rozcestí a musí se rozhodnout mezi tím, co je lákavé a co je správné. Příběh o lásce, zradě a svobodě je postavený na skvěýlch hereckých výkonech a jedinečné noirové atmosféře.

Jemný milostný příběh v režii Françoise Truffauta, jehož hrdiny jsou dva přátelé, kteří se zamilují do jedné ženy. Přelomové dílo francouzské nové vlny z roku 1962 studuje limity partnerství i svobodného života. Je to příběh stydlivého spisovatele Julese (Oskar Werner) a naopak extrovertního Jima (Henri Serre), dvou kamarádů, kteří v průběhu let tančí vztahové tango s volnomyšlenkářskou, temperamentní a podmanivou dívkou Catherine (Jeanne Moreau). Společně projdou od nezávazného single skotačení přes manželství, zakládání rodiny, odcizení až do finálního bodu, kdy konečně musí padnout jasné rozhodnutí. Ať už vnímáte koncept tohoto filmu jako chytrý, nebo jako zvrácený, a jeho konec jako poetický, nebo tragický, Truffaut v něm představil nový druh milostného vztahu i nový způsob filmařiny. A legendární jsou samozřejmě i módní kreace Jeanne Moreau.

Ano, Benjamine, paní Robinsonová se tě snažila svést. Ale tys to celou dobu věděl, viď že ano? Příběh o bezvýchodné milostné aféře čerstvého absolventa vysoké školy (Dustin Hoffman) se starší ženou ze sousedství (Anne Bancroft), která vede k tomu, že se nakonec zamiluje do její dcery (Katharine Ross), je sofistikovanou generační výpovědí a labutí písní americké nevinnosti. Fun fact: Bancroft bylo v době natáčení třicet šest, a tak byla jen o šest let starší než „zajíček“ Hoffman. Román režiséra Mikea Nicholse balancuje mezi komedií a dramatem a promyšleně zkoumá vztah mezi tím, co chceme, tím, co máme, a tím, co si zasloužíme.

Co se stalo s Billym Zanem, který v legendárním Titaniku ztvárnil Caledona „Cala“ Hockleyho, movitého snoubence Rose (Kate Winslet) a rivala v lásce okouzlujícího Jacka (Leonardo DiCaprio)? Pořád hraje, ale samozřejmě není taková hvězda jako Leo, protože v 90. letech nebyl nikdo hvězda jako Leo a lví podíl na tom měla právě ikonická romance probíhající na pozadí jedné z největších námořních katastrof v dějinách. Velkofilm Jamese Camerona vypráví dramatickou story pomocí skvělých hereckých výkonů, velkolepé výpravy a nákladné trikové práce. Je to dokonalý filmový konstrukt, kupředu ho ale nakonec přece jen táhne romantická linka mezi chudákem, boháčem a emancipovanou dívkou z vyšší společnosti.

Těžko říct, proč vzal Aidan (John Corbett) Carrie (Sarah Jessica Parker) zpět poté, co ho podvedla s Božským (Chris Noth), ale musel vědět, že to nebude fungovat – zvláště poté, co ji požádal o ruku. Kdo nenosí zásnubní prsten na prstu? Aidane, Aidane, Aidaine. I když bylo jasné, že minimálně pro jednoho z těchto tří to nedopadne dobře (ve skutečnosti bylo předem jasné, jak to dopadne celé), divoká jízda, na niž nás hlavní hrdinka Sexu ve městě vzala, když se rozhodovala mezi dvěma vysokými fešáky, nás bavila až do konce. V pozadí totiž hrály svou roli studené drinky a žhavé aférky, stylové oblečky, luxusní boty, trendy restaurace a vůbec to nejlepší z Carriiny další a dost možná jediné opravdové lásky: města New Yorku.

Americkou verzi si nejspíš nepamatujete a to vůbec nevadí. Tady je řeč o britském originále, který se dočkal jen dvou sérií. I tak měl ale zásadní vliv. Kromě toho, že vykreslil život gayů tak, jako do té doby žádný jiný televizní seriál, dal divákům strhující love story ve stylu skončí-spolu-nebo-neskončí mezi dlouholetými přáteli Stuartem (Aiden Gillen) a Vincem (Craig Kelly), v jehož centru sehrál zásadní roli Nathan (Charlie Hunnam), mladíček s kolouškovskýma očima. Dobře postavenou moderní romanci dokresluje perfektně vystižená dobová atmosféra prostředí manchesterských gay barů na konci 90. let.

Rory Gilmore měla těžké rozhodování: vysoký, sladký, pohledný, všemi oblíbený kluk odvedle, nebo zamračený velkoměstský floutek a ukázkový padouch? Samozřejmě, že hlavní milostný příběh ve Stars Hollow je ten, co se odehrává mezi Rory a její matkou Lorelai, ale jak se nové generace dospívajících a mladistvých diváků populárního mileniálního seriálu přidávají buď k týmu Jess, nebo k týmu Dean (anebo, nedej bože, tým Logan), jsme svědky, že Amy Sherman-Palladino vytvořila milostný trojúhelník, který obstojí ve zkoušce času.

Pro generace, které vyrostly po skončení 60. let, je těžké pochopit zuřící, hormonální, dobře oblečené, romantické hnutí francouzských vysokoškoláků, které v roce 1968 zažehlo jiskru občanských nepokojů po celé zemi. Začalo to socialistickým idealismem a skončilo stávkami, pouličními bitkami a útěkem prezidenta ze země. V tomto chaosu se odehrává příběh Bernarda Bertolucciho o Američanovi (Michael Pitt), který se během návštěvy Paříže seznámí s nádherným sourozeneckým (Louis Garrel a Eva Green) s velmi blízkým, specifickým vztahem. Trojici izolovanou v potemnělém bytě spojuje vzájemné okouzlení, vášeň, sdílené ideály a snad i láska, a tak zažívá vlastní malou revoluci uprostřed bouřlivých celospolečenských změn. Je to ohnivá podívaná od prvního záběru, no Molotov’s needed.

Tenhle milostný trojúhelník je pořádně komplikovaný tím spíš, že vlastně není jasné, zda BoJack Horseman – polozapomenutá hvězda sitcomu z 90. let, která je zároveň kůň – miluje vůbec někoho. Požitek ze sledování skvělé, i když občas bizarní animované hollywoodské satiry mimo jiné spočívá v autenticitě, s níž jsou napsané vztahy mezi jednotlivými postavami. Duchovní otec seriálu Raphael Bob-Waksberg vytvořil svět, v němž je boj s agenty, depresí i vlastním já skutečný, aktuální a důležitý. A nikde to není zjevnější než ve vztahu mezi BoJackem, autorkou jeho životopisu Diane a jejím přítelem, panem Peanutbutterem.

Jediná věc ve druhé řadě Euforie, která je lepší než scéna na školních dívčích záchodcích, je milostný trojúhelník, který jí předchází. Zatímco středoškolské prostředí v seriálovém hitu HBO je na hony vzdálené jiným televizním školám, které známe a milujeme, jedno konstantní pravidlo v něm platí také – a sice, že s (ex)přítelem nejlepší kamarádky se prostě nespí. Cassie (Sydney Sweeney) k tomu sice měla své důvody a Maddy (Alexa Demie) a Nate (Jacob Elordi) už měli po rozchodu, ale čirá hrůza pramenící z Maddyiny nespoutané zuřivosti dělá vše, čeho se v téhle partě nešťastných, traumatizovaných teenagerů dotkne, naprosto ikonickým.

Bolestně krásný obraz cesty, kterou jsme neušli. Minulé životy jsou romantičtější než jakýkoli jiný skončí-spolu-nebo-neskončí příběh, který jste viděli. Když Noru (Greta Lee), Američanku s korejskými kořeny žijící v New Yorku, navštíví její nejlepší přítel z dětství a bývalý romantický partner na dálku Hae (Teo Yoo), její svět – a svět jejího partnera Arthura (John Magaro) – se otřese v základech. Vzniká milostný trojúhelník, který zahrnuje desítky let vzpomínání, různé kontinenty i odlišné kultury a pracuje s tím, díky čemu jsou milostné příběhy tak silné: s touhou, odloučením a ztrátou.

Milostný trojúhelník trvající dekády v režii Lucy Guadagnina a se Zendayou v hlavní roli? Ano, prosím! Symbolismus není v příběhu o dvou soutěživých tenistech soupeřících o lásku třetího zakódován nijak zvlášť hluboko a komplikovaně, ale nikdo sem nepřišel hledat Tolstého. Chceme sexy zábavu se sexy mladými lidmi a zuřivou žárlivost – obojí film nabízí, a to i když v něm nejsou žádné sexuální scény. Stejně jako v případě Dej mi své jméno, i síla Rivalů spočívá v tom, že si Guadagnino dává načas – ne natažením romantického napětí mezi ústřední trojicí na dlouhé roky, ale s každou scénou, pohledem a dotykem. Velká část kouzla tohoto filmu spočívá v očekávání a to je zábavné.