Filmové premiéry v březnu, které byste si podle redakce Vogue neměli nechat ujít

Jana Patočková, fashion features editor: „Get in, loser!" Je to tak, i v Česku se dočkáme Protivných sprostých holek pro generaci Z a to přesně dvacet let od uvedení původní verze. Obstojí tahle klasika dospívání každé mileniálky i dnes u mladšího a možná i citlivějšího publika? I za touto verzí stojí scénáristka a producentka Tina Fey a pozor – tentokrát půjde o muzikál, totiž o adaptaci stejnojmenného veleúspěšného broadwayského představení, které je samozřejmě adaptací filmového hitu z roku 2004, který byl adaptací knížky, rozumíme si. Nadčasový scénář s nadsázkou a humorem popisuje to nejpříšernější období v životě: dospívání. I tentokrát se potkáme s naivní Cady Heron a s její nemesis – školní královnou Reginou George. Nebude chybět pubertální pletichaření, snaha udržet se na sociálním žebříčku co nejvýš a neztratit přitom tvář, ani první láska zamotaná do pravidel, která jsme si nevymysleli, a přesto je následujeme. „Tohle nejsou Protivný sprostý holky tvojí mámy," hlásá upoutávka a mně to nevadí. Jen doufám, že tenhle středoškolský stylový muzikál bude návykový a legendární jako jeho starší ségra z roku 2004. Vždyť Tina Fey není obyčejná máma, je to cool máma!

Cindy Kerberová, head of digital editorial content: Dlouho jsem neviděla dobrý horor. Pak mě dost začala bavit Sydney Sweeney. A nakonec Itálie. Tři důvody, proč si do diáře poznamenávám významný křížek u 21. března, kdy si udělám večer mimo počítač a daleko od gauče. Režisér Michael Mohan, který se Sydney před třemi lety natočil mysteriózní drama Voyeři, přináší strašidelný příběh o zbožné Cecílii, která dostane pracovní nabídku z proslulého kláštera na malebném venkově. Přijímá ji v domnění, že ji povolal Bůh, který s ní má záměr, jenž ona sama zatím nechápe. Ale ani v chrámu Páně, kde se jí dokonce zpočátku dostane vřelého přijetí, nemusí být všechno sluncem zalité. A byl to opravdu Bůh, kdo ji tu chtěl mít? Zatímco v reálném životě už bychom dávno zbystřili a vzali rovnou nohy na ramena, na plátně se odehraje cosi temného a děsivého.

Sabrina Karasová, on-line content editor, a Jan Boublík, creative digital manager: Když Aerofilms uvádí nový snímek od proslulého německého režiséra Wima Wenderse (Nebe nad Berlínem, Lola běží o život, Buena Vista Social Club, The Million Dollar Hotel), ve kterém hraje mj. Min Tanaka a provází jej hudba Johna Calea, když hlavním hrdinou je ve svém introvertním životě plném drobných radostí dobře usazený tokijský myč hajzlů, který fotografuje, čte, poslouchá hudbu a pronáší moudra typu: „Budoucnost je budoucnost, ale teď je teď" a z jehož minulosti navíc začínají probleskovat na povrch velmi interesantní střípky, když film získal v Cannes cenu za nejlepší mužský výkon (Kódži Jašuko), tak žádná intelektuálka a intelektuál prostě nemůže zůstat doma. 

O spokojenosti v naprosté prostotě, kterou popisuje Wendersův nový film, se v Česku začalo mluvit už ve Varech. Film vypráví o záchodkovém štěstí muže jménem Hirajama, který navzdory profesi uklízeče toalet žije naplno, protože si dokáže užívat i komorebi (google it). Nezní vám to trošku jako český sen? Všichni toužíme po tomhle záchodkovém blahobytu, v tom ostatně spočívá i síla námětu, který skvěle funguje, i když ho pomyslně vysvléknete z japonských reálií. Do nich je narativ zasazen jen díky náhodě, která Wenderse k myšlence na scénář přivedla. Coby fanoušek Wernera Herzoga byl filmař v roce 2020 pozván do Tokia, aby natočil dokumentární film o Tokyo Toilet Project, tedy o iniciativě, která ve spolupráci se slavnými architekty navrhla 17 progresivních veřejných toalet. Wenders nakonec v Japonsku uvízl kvůli lockdownu, a tak se rozhodl, že je dokumentární snímek zbytečný, a se zástupci Tokyo Toilet Project začal objíždět lokace pro Dokonalé dny. Je to klišé? Je, ale zrovna to krásné. 

Sandra Mai Tranová, social media manager: Všechny díly Kung Fu Pandy patří mezi mé srdcovky, a není divu, když jsem na nich prakticky vyrostla (zástupce generace Z se poslušně hlásí!). Vždy pobaví, zahřeje, a nostalgický výlet do dětství je tedy zaručen. O co půjde tentokrát? Ve čtvrtém díle se Po pokusí najít osvícení na své cestě stát se duchovním vůdcem Údolí míru. Jeho plány však naruší příchod dosud nejobávanějšího nepřítele – Chameleona, který dokáže svými schopnostmi převzít podoby všech Poových největších protivníků. Ale my víme, že Dračí bojovník se nezalekne a nenechá se jen tak zahanbit.

Bronislava Zavadilová, picture editor: V nabídce premiér jsem si vyhlédla Panenky na útěku od režiséra a scenáristy Ethana Coena. Jsem zvědavá, jak si Ethan Coen povede poprvé bez bráchy Joela, vždyť se jim doposud pro jejich nerozlučnost přezdívalo „dvouhlavý režisér". V hlavních rolích filmu se objevuje Margaret Qualley a Geraldine Viswanathan. Jedna divoká, druhá upjatá, obě si však potřebují oddychnout od práce a vyrazí na Floridu. Zní to jako skvělý plán, ovšem realizace dopadne zcela jinak, protože v autopůjčovně jim pronajmou vůz, které měl posloužit mafiánům. A kdyby se Ethanovi film úplně náhodou nepovedl, určitě si spravim chuť u černobílé islandské dojemné komedie Na cestě s mámou.

Radana Chlubná, finance & HR manager: O životě Briana toho není mnoho známo. Víme, že se narodil ve stejný den a na stejném místě jako Ježíš Kristus, žil se svou židovskou matkou za vlády Piláta Pontského ve vesnici blízko Nazaretu. Co ale víme s naprostou jistotou, je, že zábava v podání skupiny Monty Python je zárukou skvěle stráveného času a do vstupenky do kina se určitě vyplatí investovat. Tato absurdní komedie dává úplně jiný náhled na dobu, která historicky moc zdokumentovaná není, a proto není divu, že se Brian ne vlastní vinou stane mesiášem, který nakonec skončí na kříži. Je to čistá satira tak, jak ji u Johna Cleese či Grahama Chapmana známe. Dokonce i Pilát Pontský má ve filmu své čestné místo a opravdu je čemu se smát. Nakonec, jak zazní i ve filmu, se máme vždy dívat na tu světlou stránku života. Tento klenot (nejen) britské kinematografie je znovu uváděn v kinech od 21. března, i když byl natočen už v roce 1979.