Filmy
#PublicVersusPrivateIssue: Všemi smysly
tým VOGUE1. 10. 2020
Doba stále není normální, a tak kromě Idiota ve Stavovském a Chlastu s Mikkelsenem poznejte i něco méně vyšinutého. Například význam Mariah Carey!
Foto: Daniela a Linda Dostálkovy
Šéf činohry pražského Národního divadla Daniel Špinar rád adaptuje velké romány. Po Pýše a předsudku, Netrpělivosti srdce či Třech sestrách přichází na jeviště Stavovského divadla v jeho režii Dostojevského Idiot. Románová předloha o knížeti Myškinovi, který se po zotavení z epileptických záchvatů vrací ze Švýcarska, aby zjistil, že vše kolem je ještě ohavnější než předtím, že již není čas na lásku a že peklo jsou nejen ti druzí, ale i on sám, patří mezi to nejcennější, co světová literatura kdy nabídla. Tak snad budeme i z inscenace odcházet s pocitem, že jsme nakonec dostali ještě o něco víc, než jsme čekali. A že toho nebylo málo. Patrik Děrgel v titulní roli se zdá být dobrou volbou.
Saša Uhlová je novinářka. Změnila si identitu a nechala se zaměstnávat na nejnižších pracovních pozicích, aby zjistila, jaké to skutečně je. Pradlena, škubačka kuřat, pokladní v samoobsluze, třídička odpadu. O pracovních poměrech a podmínkách, které nejsou ani růžové ani bleděmodré, napsala sérii reportáží, z nich vyšel Michal Hába a v pražské Komedii na jejich základě stvořil inscenaci Hrdinové kapitalistické práce. Není to snadné divadlo, ale s jeho zhlédnutím byste neměli váhat ani minutu. Nebo vám ho snad osobní komfortní zóna nedovolí vidět?
Miroslav Krobot, Oldřich Kaiser, Zuzana Kronerová a Táňa Pauhofová v jednom filmu? Ano. Jmenuje se Muž se zaječíma ušima, natočil ho Martin Šulík (mimo jiné režisér legendární Zahrady) a v kinech je od 5. listopadu. Je to trochu bizarní film, vyprávění se občas zadrhne, nebo naopak skočí prudčeji, než by divák čekal, ale to jsou jen malé mouchy na kráse výsledku. V první řadě je Muž se zaječíma ušima výjimečný snímek o nesnadnosti stárnutí, o jinakosti a výjimečnosti, které jsou občas k nesnesení, a o lásce, která jde úplně jinudy než vy. A také jde o jeden z nejlepších českých a slovenských filmů posledních let.
Film s Madsem Mikkelsenem má vždycky smysl vidět. Nejinak tomu je v případě Chlastu, který navíc režíroval Thomas Vinterberg, tvůrce jednoho z nejlepších snímků všech dob, trýznivé Rodinné oslavy. Prý existuje teorie, že se rodíme s různou hladinou alkoholu v krvi. Kdo ji má vyšší, dosáhne vyšších životních met, zejména těch kreativních. Hypotéza zaujme čtyři středoškolské učitele natolik, že se ji rozhodnou uvést v život. Nejprve plesají nad výsledky, aby poté všichni truchlili nad následky. Chlastat jako Dán? Tento film vám bohužel toto trapné klišé potvrdí…
Vzhledem k totalitní minulosti zůstanou ty otázky mezi námi viset navěky. Co nejcennějšího jsme schopni obětovat pro kariéru? Jaké okolnosti nás donutí se zaprodat? A popřít sami sebe? V televizi je právě teď klade třídílná série Petera Bebjaka Herec. Standa jím je. A dostane šanci stát se viditelnějším. Jenže se píší padesátá léta minulého století, takže nebude zadarmo a nepůjde pouze o jeho talent. Toho má ovšem jeho představitel Jan Cina tolik, že tomu v určitých scénách Herce ani nebudete chtít věřit. Kdyby už nikdy podobnou roli nedostal, může být v klidu. Herce totiž hrál. Stejně jako Jenovéfa Boková, Jan Nedbal či Elizaveta Maximová. Pokud jste tuto výjimečnou televizní věc nestihli na obrazovce, najdete ji na iVysílání.
I když jeho hity slýcháme často, s dlouhohrajícími alby si dává Sam Smith pěkně načas. Asi aby byla co nejvymazlenější. Ale konečně! Novinka Love Goes je tu! Několik tracků z ní znáte již delší dobu, milujete je a my vám ručíme, že vás nezklame ani zbytek desky. Protože to prostě není žádná vata, zde jde o extraligový pop, prvotřídní soul a singlem by v klidu mohla být každá z nich. Jen málo mužů se nebojí projevit své emoce na veřejnosti. Sam je doživotní předsedou spolku mužů, kteří se před vámi rozpláčou, aniž by to bylo jen v náznaku trapné.
Pro mnohé je karikaturou. Smějí se jí tak hlasitě, že neslyší její skutečné zásluhy o soudobou pop music. Jejich problém. Sice už dost dlouho Mariah Carey nenahrála řadovou desku, tak teď aspoň The Rarities. Tedy něco jako odpadky, na něž nezbylo místo na regulérních albech. Aha. Tohle až uslyší ostatní popové divy, budou si zákonitě muset položit otázku, co dělají špatně. Odpověď možná najdou v souběžně vydávané autobiografii The Meaning of Mariah Carey. Kdybyste se jí zase měli potřebu smát, oslavnou recenzi na ni vydal Guardian a nadšeně o ní mluví třeba Oprah Winfrey. Aha.
Tak do tance, přátelé. Jak kdyby Róisín Murphy tušila, že na veřejný taneční parket se jen tak nepodíváme, a tak nám natočila kolekci tracků vhodných za účelem domácí diskotéky. Róisín je vlastně esencí toho, co na zpěvačce z Irska, frontmance dřívějších Moloko, máme nejraději. To, že si udělá linky, oblékne se do třpytivého overalu, roztočí diskokouli a napíše píseň, která stejně potěší vaše srdce jako rozum. Kdo netančí s Róisín, tančí proti ní, chce se nadšeně řvát při poslechu čerstvých pecek Murphy’s Law, Narcissus či Jealousy.
