To nejlepší z premiér na obrazovkách v říjnu

Cindy Kerberová, head of digital editorial content: Mistr hororu Stephen King je pro filmaře pořádným oříškem. Až na pár výjimek (Osvícení od Kubricka, Carrie, Stand by Me, Vykoupení z věznice Shawshank, Misery, Zelená míle a To) se jeho strašidelné příběhy nedočkaly dobrého zpracování a u 99 % jeho tvorby platí, že knížka je stoprocentně lepší než film. A protože mám Kinga přečteného celého a k řadě knih se vracím, jsem opravdu zvědavá na nové zpracování jednoho z jeho stěžejních děl, Prokletí Salemu, kde spisovatel mistrovsky zpracoval upírskou tematiku. O novém zpracování se mluvilo léta, před čtyřmi roky bylo jasné, že se režie ujme a scénář napíše Gary Dauberman. Ten má na svém kontě sérii hororů Annabelle a nové (dobré) zpracování hororu To. O to zvědavější jsem, jak se Dauberman ujal Salemu a jestli se moc „neztratil v překladu" tohoto fantastického hororu.

Kateřina Špičáková, online editor: Vpravdě srdcervoucí romance Charlieho (Joe Locke) a Nicka (Kit Connor) bude v říjnu pokračovat na Netflixu už třetí řadou. Ačkoliv tento seriál cílí primárně na generaci současných teenagerů, mě naprosto dostal během prvních měsíců mateřské dovolené. Syn spal jen v šátku a při houpání na gymnastickém míči, takže jsem tehdy spojila příjemné s užitečným a dohnala většinu pořadů, které jsem dlouho měla odložené v seznamu děl, co chci vidět, včetně právě titulu vytvořeného podle extrémně populárního webového komiksu Alice Oseman. Možná v tom hrály roli rozbouřené hormony, ale první dvě sezony Srdcerváčů jsem zhltla na posezení; smála se, brečela, a především oceňovala, že existuje seriál, který otevřeně, autenticky a bez snahy o nadbytečnou komediálnost řeší témata spojená se sexualitou, tělesností a psychikou, jež jsou důležitá pro gen Z a gen alfa. V Srdcerváčích jsem možná vůbec poprvé viděla nějakou postavu seriózně řešit například asexualitu nebo tělesnou dysmorfii. Nové díly slibují hlubší ponor do titulní postavy Charlieho a spolu s tím i dost dramatu. Těším se a doporučuji!

Jana Patočková, fashion features editor: Nebudu lhát, že se mi letošní šílenství kolem olympiády vyhnulo. I já jsem se zatajeným dechem sledovala neuvěřitelné výkony královny gymnastek Simone Biles (a samozřejmě nejen ty její) a jen stěží chápala, čeho je lidské tělo schopné. U Biles jde ovšem fascinace vypjatými výkony za hranice toho, co jsme byli navyklí z prostředí vrcholových sportů sledovat. V jejím příběhu se totiž konečně do popředí dostává i péče o duševní zdraví špičkových atletů a atletek nebo temná kauza lékaře amerického gymnastického týmu, který byl odsouzen v bezprecedentní kauze sexuálního zneužívání svých svěřenkyň, ke kterým patřila i Simone Biles. Žena, která se stala miláčkem Ameriky, následně ji vláčela média za to, že odstoupila z bojů o tokijské olympijské zlato, protože se rozhodla upřednostnit svoje duševní (a také fyzické) zdraví, se nevzdává. V Paříži letos zářila jako nikdo jiný a dokázala všem, kdo se jí posmívali a považovali ji za „slabošku“, která nic nevydrží, že je skutečná šampionka. A já se moc těším na další epizody dokumentu, který její inspirativní cestu mapuje.

Sabrina Karasová, online content editor: ČT art v říjnu přináší čtyřdílnou kanadskou dokumentární sérii Ženy v rocku. Zaměřuje se pochopitelně hlavně na severoamerické tvůrkyně. Budu se na tento seriál dívat hlavně proto, abych viděla, jak se dá zpráva o rockerkách pojmout, a mohla pak poštívat své kamarády, přátele a známé z oboru, aby natočili něco podobného o těch českých, které žádný takový dokument nemají. Rockovým kapelám nebo jejich leaderům se dokumentaristé věnují, po ženských stopách v českém rocku zatím však nešel nikdo. A jít by měl, protože rychle vychládají.