Nicola Coughlan o třetí řadě Bridgertonových i trnité cestě ke slávě

Ačkoliv už víc než dekádu hraje hlavně středoškolačky, Nicole Coughlan je už 37 let. Pro její nové fanoušky to může být překvapení, a snad i proto se tato skutečnost v poslední době stala tématem hojně probíraným na sociálních sítích. Její věk je přitom jednou z těch méně zajímavých věcí, o kterých se s ní dá mluvit. Mnohem lepší je zeptat se jí třeba na dobu, kdy její rodina žila v Jeruzalémě, nebo na to, kolik brigád vystřídala během doby, kdy se snažila uspět ve světě showbyznysu. „Je pro mě hrozně legrační ten diskurz sledovat, protože jsem svůj věk nikdy neskrývala,“ řekla mi Coughlan po telefonu z Austrálie, kde zrovna byla s hercem Lukem Newtonem v rámci propagační tour k nové řadě seriálu Bridgertonovi, již Netflix premiérově uvede 16. května.

Na začátku kariéry ještě předtím, než zažila průlom díky roli v komediálním seriálu Holky z Derry, ji ale prý někteří castingoví režiséři právě kvůli jejímu věku vnímali jako neviditelnou. „Říkali, že jsem příliš stará, a to mi bylo jen něco přes dvacet. Je dost smutné, že i tehdy jsem byla považována za příliš starou,“ vzpomíná. „Přitom hraní a herecká profese jsou zcela založené na ochotě diváků věřit nepravděpodobnému. Vždy používám přirovnání: Ian McKellen není čaroděj. Já nejsem devatenáctiletá aristokratka z 19. století. Všechno je to vymyšlené.“

V případě Coughlan nicméně ochota věřit nepravděpodobnému není až tak nezbytná, protože jako teenagerka je velmi uvěřitelná. „Fakt, že jsem vyrůstala na západě Irska, kde slunce téměř nezasvítí, a že jsem si nemohla dovolit dovolenou na slunných místech, mé pleti pravděpodobně udělalo velkou službu,“ říká žertem.

Nicola Coughlan se narodila v Galway v Irsku a vyrostla v městečku Oranmore. Prorazit v Hollywoodu se jí dlouho nedařilo. Mezi dvacítkou a třicítkou dřela, aby vyšla s penězi a zároveň našla čas na konkurzy. Skutečnost, že si musela počkat, jí ale dodala určitý nadhled, kterou nemá zdaleka každý umělec. Říká o sobě, že je people pleaser, ale z mého pohledu má nejpevnější páteř ze všech celebrit, které jsem za dlouhou dobu potkala. A není to jen kvůli překážkám, které musela ve své profesní dráze překona. Částečně je to tím, že je Irka, částečně díky její rodině a částečně, jak jsem si všimla, je to prostě ona sama.

Coughlan si možná na světlo reflektorů musela počkat, teď ale jednoznačně přišel její čas zazářit. Po uvedení třetí řady Bridgertonových bude Coughlan protagonistkou ne jednoho, ale hned dvou velkých projektů. Předchozí sezona populárního seriálu byla nejsledovanějším pořadem Netflixu v angličtině, Coughlan ale hraje hlavní roli také v kritikou oceňovaném seriálu Big Mood, kde ztvárnila úplně jinou postavu ve zcela jiném časovém období: mileniálku s bipolární poruchou, jež se potýká s životem v současném Londýně. 

Coughlan, která si pro sebe ukradla pozornost i srdce diváků Clare Devlin v Holkách z Derry, pokračuje v Bridgertonových coby Penelope Featherington, plachá dívka beznadějně zamilovaná do svého dobrého přítele Colina Bridgertona, který je k ní ale v tomto ohledu naprosto lhostejný. Fanoušci seriálu ovšem vědí, že Penelope má ještě tajné alter ego – její lady Whistledown je chytrá a kousavá autorka, která vydává pravidelný společenský pamflet, v němž pohotově rozebírá nejžhavější drby z prostředí smetánky. Coughlan je v obou polohách stejně přesvědčivá, věříte jí mladou zamilovanou ženu s jasnýma očima i sebevědomou glosátorku s ostrým perem, která se nebojí dráždit londýnské šlechtice i samotnou královnu.

Každá sezona Bridgertonových sleduje románek jednoho hlavního páru. V první řadě jím byli křehká Daphne Bridgerton (Phoebe Dynevor) a svůdný vévoda Simon (Regé-Jean Page), ve druhé pak Anthony Bridgerton (Jonathan Bailey) a svéhlavá Kate Sharma (Simone Ashley). Nyní přichází čas Penelope a Colina, kteří už na sociálních sítích získali společnou přezdívku #Polin. Napětí mezi těmito dvěma ale vzrůstalo od samého začátku seriálu. Když jí a Newtonovi scénarista Jess Brownell poprvé řekl, že teď je řada na nich, pro Coughlan to bylo „částečně vzrušující a částečně děsivé.“

„Byla to velmi náročná zkušenost, zároveň ale také jeden nejvděčnějších zážitků mého života,“ popisuje herečka intenzivních osm měsíců, během nichž probíhalo natáčení nových dílů pořadu. „Je to zábava. Je to příběh, které je velmi lehký a plný radosti, a zároveň plný dramatu. Ale nečekala jsem, že to bude tak hluboký zážitek.“ Hluboký, protože – jak říká Coughlan – se ztotožňuje s Penelopinou zkušeností postávat na vedlejší koleji a čekat na svůj moment. „Velká část Penelopina příběhu pojednává o vystoupení ze stínu a snaze získat si zasloužené místo na slunci. Mám pocit, že to jsem prožila i já,“ vysvětluje.

Bridgertonovi jsou známí pro velice vzrušující intimní scény a nadcházející sezona v tom nebude výjimkou. V něčem se ale #Polin od předchozích párů přece jen liší: Znají se už dlouhou dobu a vše mezi nimi je čistě platonické. Ve skutečném životě, stejně jako v seriálu, se ale přátelský základ vztahu ukázal jako výhoda.

„Hodně lidí si může myslet, že při natáčení milostných scén s Nicolou nebo s herci, které jsem poznal ten samý den, je lepší toho druhého člověka neznat,“ řekl mi k tématu Luke Newton před časem. „Ale ve skutečnosti si myslím, že mít s hereckým partnerem opravdu pevné přátelství a důvěřovat mu je mnohem jednodušší. Mohli jsme se na natáčení vzájemně podporovat, jak jsme potřebovali, a zároveň se společně zasmát a některé situace odlehčit. Jsem opravdu rád, že jsme to mohli sdílet právě spolu. Bylo to jako mít opravdu blízkého přítele ve chvíli, kdy procházíte něčím poměrně děsivým.“

Médii proběhla zpráva, že Newton a Coughlan se spolu na place cítili tak dobře, že mezi natáčením jednotlivých scén odpočívali nazí. „Ano, to je pravda a je to legrační,“ potvrzuje Coughlan se smíchem. „Je to důkaz, že jsme se dostali do bodu, kdy se ve společnosti toho druhého cítíme naprosto komfortně. Stalo se to poté, co jsme dotočili velkou sexuální scénu, tu vůbec nejintenzivnější... a prostě se nám ulevilo.“ Zároveň to prý ale mělo i praktický důvod: Herci na sobě měli tak málo oblečení, že kdyby vstali, aby se něčím zahalili, ukázali by se v rouše Adamově celému štábu.

Když už je řeč o štábu, i ten si prý fakt, že se Penelope a Colin konečně dali dohromady, hodně užíval. „Prožívali to s nimi od začátku a vidět velké, statné kameramany, jak se na place dojímají, bylo sladké,“ vzpomíná Coughlan. #Polin má nicméně zástupy vášnivých fanoušků. Na konci druhé sezony zůstal jejich příběh viset na vlásku, protože Penelope zaslechla, jak o ní Colin svým známým říká, že by se jí nikdy nedvořil.

„Bylo to zničující,“ říká o dramatickém cliffhangeru Newton. „Už během čtené zkoušky mi běželo hlavou, že to nejde, že to přece nemůžu vyslovit, protože vím, jaká bude reakce. Ptal jsem se sám sebe, jestli to Colin tak opravdu cítí a jak tohle přežiju.“ Zdrcující okamžik byl ale zásadní i pro Penelope, která se díky tomu přestala na Colina dívat zamilovanýma, nekritickýma očima. „Myslím, že se jí to muselo stát,“ říká Coughlan, „protože ho měla postaveného na piedestalu. A já nevěřím, že můžete někoho skutečně milovat, když si ho idealizujete. To, co Penelope ke Colinovi cítí, zatím není skutečná láska. Určitě jsou v tom city, ale ona se před ním neukazuje taková, jaká doopravdy je. Ve třetí řadě všechny masky konečně spadnou. Je to krásně napsaný příběh, se kterým se podle mě každý může ztotožnit, protože každý se někdy cítil přehlížený a že není dost dobrý.“ 

O očekávání publika ví Coughlan své, koneckonců je součástí dvou popkulturních molochů. Vedle Bridgertonových si totiž zahrála i vedlejší roli v diváckém hitu Barbie. „Barbie tohle dokázala také nádherně vyjádřit. Je to film o tom, jaké potíže ženám činí milovat samy sebe a cítit se dostatečné takové, jaké jsou.“ Když Coughlan dělala na Barbie konkurz, byla na dovolené na Havaji a náhodou si sbalila i růžové manšestrové šaty. „Říkala jsem si, že nechápu, proč jsem si je sbalila, že je přece vůbec nevyužiji. Pak ale přišel ten konkurz a bylo to jasné, byl to osud. Natočila jsem kazetu, poslala ji Gretě Gerwig a pak mi zavolal můj agent s tím, že jsem se jí moc líbila. To mě nadchlo: Greta je génius a neskutečně laskavý člověk. Obdivuji ji už dlouho.“

Bohužel se ale natáčení Bridgertonových krylo s filmováním Barbie, a tak Coughlan režisérce napsala, že je ochotná zahrát si jen malou roličku. Poslala jí k tomu fotku svého šestiletého já, na které je s růžovým Barbie autem. „Upřímně bych bývala udělala cokoliv, abych se na tom filmu mohla alespoň nějak drobně podílet. Obdivuji Margot Robbie, je to fenomenální herečka, zároveň ji ale maximálně respektuji jako producentku. To, že přenáší na plátno ženské příběhy, je nesmírně cenné,” vysvětluje Coughlan. A poznamenává, že je dobře, že se v případě Barbie nejednalo o příběhy, které si při hře s populární panenkou vymýšlela jako malá ona sama. „Příběhy mých Barbie byly mnohem temnější, bylo v nich hodně vražd… Jedna moje Barbie měla třpytivé oči, takže jsem pro ni vymyslela příběh, ve kterém jí někdo její původní oči ukradl, takže sice nevidí, ale získala díky tomu superschopnosti. Jsem ráda, že mě ten film nenechali napsat, je to tak lepší pro všechny,“ říká herečka s úsměvem.

Press tour k Barbie se stala známou pro ikonický method dressing, který během ní aplikovala především představitelka titulní role Margot Robbie. Ta do skutečného světa přenesla všechny možné outfity klasických panenek Barbie. I Coughlan ale zažila svůj výjimečný Barbie moment, a to v jiskřivých šatech od newyorského návrháře Jacksona Wiederhoefta, které byly vyrobeny přímo pro ni. Oblékla je na londýnskou premiéru filmu.

To byl jen jeden z mnoha virálních módních momentů, které Coughlan během několika posledních let během tiskových turné a akcí zažila. Ve spolupráci se stylistkou Aimée Croysdill dokázala na své postavy odkazovat a zároveň je překročit díky úžasným, nezapomenutelným lookům, z nichž mnohé jsou vytvořeny nadějnými návrháři na vzestupu nebo těmi, kteří v módní tvorbě zohledňují pozitivní environmentální a sociální dopady. Při premiéře Barbie v Londýně chtěla Coughlan vzdát poctu právě své staré Barbie s třpytivýma očima, což se projevilo ve stříbrné látce poseté krystaly Swarovski.

Coughlan věděla, že chce být herečkou a bavičkou, od svých čtyř let, kdy poprvé viděla Čaroděje ze země Oz. Vzpomíná si, že byly Vánoce a její sestra film nahrála. „Dívala jsem se na to a moc jsem tomu nerozuměla... Ale říkala jsem si: ‚Ať je to cokoli, tohle budu dělat‘,“ říká.

Už jako dítě se Coughlan herectví věnovala profesionálně, obsazovali ji do malých rolí. „Moje první věc byl film s Jamesem Brolinem – byla jsem v něm jako komparzistka. Kvůli natáčení jsem musela na den vynechat školu. Dostala jsem honorář 30 liber a říkala jsem si: ‚Jsem bohatá! To je úžasné.‘“

Ale cesta odsud k Bridgertonovým nevedla přímo. Coughlan vzpomíná, jak chodila na hereckou školu v Birminghamu, pak se snažila najít si regulérní hereckou práci a stěhovala se tam a zpět mezi Londýnem a Irskem, když jí došly peníze. „Bylo to jen přežívání,“ říká. „Pracovala jsem v obchodě a utrácela všechny peníze za nájem, neměla jsem čas chodit na konkurzy a vlastně mě ani na žádné nezvali. A ty, které jsem dostávala, byly opravdu špatné. Člověk si připadá trochu jako blázen, protože je to takový sen. Říkala jsem si, jestli si jen něco nenamlouvám. A rodina o mě měla strach, protože jsem byla bez peněz a živila se instantními nudlemi.“

A pak tu byla ta záležitost s věkem. Když se blížily její třicátiny, někdy se na ni při konkurzu ani nedostalo. Někteří herci dokážou svůj věk „o pár let srazit“ a Coughlan říká, že jim to nemůže vyčítat: „Zábavní průmysl je skutečně ageistický, zvláště vůči herečkám.“ Ale ona chtěla zůstat věrná sama sobě, částečně proto, aby ukázala ostatním ženám, že „by se neměly stydět“.

Tenhle přístup se vyplatil: Ve věku 29 let se dostala na konkurz do Holek z Derry. Pět dní předtím, než zjistila, že roli dostala, jí náhle zemřel otec. Během jednoho týdne tak prožila jedno z nejhorších a zároveň nejlepších momentů svého života. Její otec na ni měl a stále má obrovský vliv. Sloužil v irské armádě, již Coughlan popisuje jako mírové síly, protože Irsko je neutrální zemí. „Často se po skončení konfliktu vydával do mnoha válkou zničených oblastí a pomáhal s jejich obnovou. S OSN spolupracoval na mnoha mírových misích,“ vysvětluje. „Moje rodina žila koncem 70. a začátkem 80. Let v Jeruzalémě. Bylo to předtím, než jsem se narodila, ale jako dítě jsem slyšela příběhy z první ruky o tom, jak se tam žije. Otec byl v Sýrii, v Hondurasu, byl všude.“

Pevná morálka, s níž Coughlan nahlíží na svět, je osobitá a obdivuhodná. Pravděpodobně to souvisí s tím, jak samu sebe dobře poznala, než přišla sláva. Zásluhy na tom, jak zůstává při zemi navzdory popularitě, ale herečka připisuje také svým irským přátelům a členům rodiny, kteří ji udržují upřímnou a autentickou; jako když ji Vogue označil za jednu z „nejlépe oblékaných žen na světě“ a její blízcí to, v dobrém úmyslu, prohlásili za „neskutečně legrační“.

Během letošního svátku svatého Patrika navštívil nyní již bývalý irský premiér Leo Varadkar prezidenta Joea Bidena a americké zákonodárce. Bývalá irská prezidentka Mary Robinson příležitosti využila a Varadkara přímo vyzvala, aby na Bidena vyvíjel tlak ohledně příměří v Gaze. Coughlan v reakci na to na Instagramu zveřejnila minutový klip z jejího projevu s titulkem: „Mary Robinson, díky které jsem hrdá na to, že jsem Irka.“

A Irsko je hrdé na Coughlan. V roce 2021 od Irské filmové a televizní akademie získala cenu Rising Star a od té doby se podobné trofeje jen hromadí. Coughlan stoupá spolu s právě probíhající vlnou popularity irských herců v Hollywoodu, kterou rámuje Oscar pro Cilliana Murphyho za výkon ve filmu Oppenheimer, stejně jako rostoucí fanouškovská základna tandemu Paul Mescal a Andrew Scott. Nemůžeme zapomenout ani na Barryho Keoghana, který se perfektně předvedl ve filmu Saltburn, ani na Ayo Edebiri.

Tento rozhovor proběhl v týdnu, ve kterém se konala newyorská premiéra seriálu Big Mood následovaná recepcí pro zvané, již pořádala právě Coughlan. Herečka během večera korzovala se sklenkou šampaňského ruce a oblečená v elegantním černém obleku, ozdobeném odznakem s heslem Ceasefire Now. Zatímco se bavila s hosty, přistoupil k ní jeden filmový kritik a řekl jí: „Jste nejzábavnější člověk v televizi.“ Coughlan byla komplimentem zaskočena i potěšena.

Ten kritik měl pravdu. Coughlan jako Maggie v Big Mood pronese několik neskutečně vtipných replik, zároveň ale postavě trpící bipolární poruchou dodává dramatičnost i značné množství patosu. The Guardian označil hereččin výkon za „přírodní sílu“ a show je oceňována pro velmi realistické zobrazení psychických poruch a jejich projevů, včetně manických epizod a deprese.

Coughlan říká, že poté, co sama depresi zažila, bylo pro ni a tým, který na seriálu pracoval, velmi důležité být co nejvěrnější životní skutečnosti. Začátek seriálu hraje na zábavnou notu a jasně ukazuje, proč je to nejlépe hodnocená mileniální komedie od dob kultovní Potvory z kreativní mysli Phoebe Waller-Bridge. Série šesti epizod nicméně končí zničujícím, avšak silně realistickým tónem. Coughlan a její herecká kolegyně Lydia West se i proto chtějí k příběhu vrátit a doufají, že se Big Mood dočká druhé série. 

Po vší její tvrdé práci si nyní každý všímá talentu, humoru a charakteru Nicoly Coughlan. Přestože se kamery na chvíli zastavily, ona ani zdaleka nezahálí. Po našem rozhovoru ji čeká natáčení Saturday Night Live, pak se vrátí na týden do Londýna. V rámci press tour k Bridgerotnovým procestuje celý svět od Evropy přes Jižní Afriku až po Brazílii. „Brazilci jsou neuvěřitelní,“ říká Coughlan. „Jsou neskutečně milí a díky nim se každý cítí jako Beyoncé.“ Turné ji mimo jiné zavede také zpět domů do Irska. „Je to vyčerpávající, ale je to i neskutečně obohacující,“ říká herečka, která o tom, co teď zažívá, snila desítky let a stejně dlouho na tom tvrdě dřela. „Stojí to za to. Veškerá únava, všechno. Všechno to za to stojí.“