Proč je třeba milovat Troye Sivana?

Stalo se to celkem nedávno. Troye Sivan vystupoval jako speciální host na koncertu Taylor Swift, jedné z těch, co diktují tvář současného popu. Přítomno bylo asi devadesát tisíc fanoušků, a když Troye strhujícím způsobem zazpíval a jako obvykle epicky odtančil svůj předposlední hit My, My, My!, bylo jasné, že králem toho večera se právě stal on. Je to až dojemné, vezmeme-li v potaz, k čemu se třiadvacetiletá hvězda současné pop music rozhodla. Uspět v mainstreamu a přitom být jiný. Přesněji řečeno jinaký.

Narodil se v židovské rodině v Jihoafrické republice, ale když mu byli dva, rodiče se rozhodli z důvodu neustále rostoucí kriminality, že se odstěhují do australského Perthu, aby sobě dopřáli klid a dětem idylické dospívání. To se však ne úplně podařilo. 

Touhu zpívat a veřejně to předvádět měl v sobě Sivan odjakživa, jenže ve škole s tím moc nepochodil. Spolužáci totiž brzy vycítili, že je Troye jiný než většina z nich, vystrčili ho na okraj a moc se s ním nebavili. Ale protože tušil a věřil si, že má velkou šanci zaujmout právě tím, vydal se virtuální cestou a začal točit videa na YouTube. Úspěch se dostavil záhy. Troye se stal se jedním z nejoblíbenějších youtuberů světa, a když mu bylo sedmnáct, sledovalo jej víc než milion lidí. Toho Troye využil k tomu, poté co se předtím svěřil své rodině, aby světu oznámil, že je gay. A že to nehodlá tajit. Naopak se rozhodl dojít s kombinací svého talentu a “queerness” až na vrchol popu. 

Nejdřív si Troye myslel, že může být rovnocenně zpěvákem i hercem. Oboje miloval stejně. Jenže pak v roce 2015 vydal debutové album Blue Neighbourhood a skoro celý svět tím obrátil vzhůru nohama. Téměř ze dne na den se stala hudba jeho plným úvazkem, začal vystupovat v nejsledovanějších talk shows světa (miluje ho například Ellen DeGeneres nebo Jimmy Fallon), koncertoval a jeho herecká kariéra šla aspoň načas stranou.
Ale nebojte se, letos se Troye Sivan zase na plátna kin vrátí - v očekávaném dramatu Boy Erased o homosexualitě versus víře, kde kromě něj hrají Nicole Kidman, Russell Crowe, Xavier Dolan nebo Lucas Hedges. Bude to stejná událost jako Sivanovo druhé album Bloom, které vychází právě dnes, a první reakce na něj jsou až hystericky nadšené?

Nejsou náhodou všechny ty oslavné reakce na album přehnané? Ne. Kdo rád přehání, může Troye klidně označit za novodobého mesiáše populární hudby. Žánru, jehož čistota bývá v posledních letech narušována či zpochybňována jeho samotnými hlavními aktéry. Kylie Minogue se rozhodla být country, to samé na své poslední desce Miley Cyrus, Taylor Swift všechny zaskočila svou současnou temností a Rihanna zase koketuje mnohem intenzivněji s méně nablýskanými žánry.
Troye se ale zlákat nenechal a stvořil velkolepou popovou odyseu. Představte si album, z něhož se dá zahrát každá píseň jak na obrovském stadionu, tak v klubu jen pro pár desítek vyvolených a na obou místech funguje se stejnou intenzitou a fanoušci jsou stejně strženi. A přesně taková je deska Bloom, kterou letos v žánru popu už sotva něco překoná. Fenomenální úspěch Troye Sivana v sobě má hned dvě skvělé zprávy: Za prvé, pop není mrtev. Za druhé, už i v mainstreamu můžete uspět, i když jste se queer. Se vší parádou.